27.2.2021 | Svátek má Alexandr


IZRAEL: Netanjáhuova vláda a dvoustátové řešení

18.4.2009

Americký zvláštní vyslanec na Středním východě George Mitchell přicestoval do oblasti, aby zjistil, na čem Obamova vláda je. Obama je zřejmě rozladěn tím, že izraelský předseda vlády Benjamin Netanjáhu se nedá tak snadno přimět, aby v chóru dvoustátového řešení a jeho refrénu „Izrael a Palestina budou spolu žít bok po boku v míru“ zpíval stejnou notu s ostatními. Zároveň chce asistent dirigenta v mírovém sboru vysondovat, jak by ten rušivý zpěvák zareagoval, kdyby se saúdskoarabský mírový plán z r. 2002 stal oficiální americkou zahraniční politikou.

Povyk vyvolal především nový izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman oznámením, že Izrael svou politiku vůči mírovému procesu změní. Annapolis je bezcenný, východiskem pro orientaci musí být cestovní mapa. Cestovní mapu totiž, tvrdí Lieberman, požehnal izraelský kabinet, zatímco k Annapolisu nepřijal dosud žádný odpovídající závěr, ani v Knesetu se o něm nehlasovalo. Pokud by zde bylo příslušné vládní rozhodnutí, řekl dále izraelský ministr zahraničí před pesachem začátkem dubna, byl by dokonce ochoten opustit svůj dům v osadě Nokdim. „Jenže toho všeho se nemůžeme vzdát jen tak zadarmo. Musí přece existovat nějaká vzájemnost.“

Kdo by chtěl z těchto prohlášení dělat ukvapené závěry, nechť si připomene, že jak cestovní mapa, tak Annapolis byly zásadně vázány na určitý časový rámec. Podle cestovní mapy měl palestinský stát vzniknout do konce r. 2005, podle Annapolisu do konce r. 2008. Oba plány jsou bezpředmětné už proto, že obě data už dávno prošla bez účinku. V tomto smyslu jsou nejen Liebermanova prohlášení, ale i všechny reakce na ně jen plácnutím do vody.

Skutečností dále zůstává, že jak Lieberman, tak Netanjáhu dali opakovaně najevo, že se chtějí zbavit odpovědnosti za Palestince. Mají v tom za sebou převážnou většinu izraelského obyvatelstva. Izrael má už po krk role okupanta a neustálého pranýřování před světovou veřejností.

Princip cestovní mapy, že pokrok ke dvoustátovému řešení je možný jen tehdy, jestliže Palestinci dostanou pod kontrolu své militantní extrémisty, nebyl Annapolisem nikterak suspendován. Pozoruhodná zůstává proto nakonec pouze poznámka pravicově radikálního osadnického ministra zahraničí Avigdora Liebermana, že je podle okolností ochoten vyklidit svůj dům.

Spíše než k čemu je ochoten Izrael, je dnes otázkou, co udělají Palestinci z toho, co jim Izrael strká pod nos. Rozčilovat se, že židovský stát odmítá přijmout, když se mu upírá právo na existenci a soustavně se pracuje na jeho zničení, je zbytečné. Daleko podstatnější je otázka, proč Hamás v pásmu Gazy už dávno nevyhlásil a nevybudoval svůj stát.

Palestinská Gaza by nebyla zdaleka prvním státem v dějinách, který musel čelit blokádě. A Hamastán, jako už jiné státy před ním, dokázal, že navzdory všem blokádám je schopen zbrojit. Kdyby těm, kdo drží v rukou klíče k životním tokům mezi Gazou a vnějším světem, tolik záleželo na blahu palestinského obyvatelstva, mohli místo raket a výbušnin pašovat chleba s máslem a jablečné mošty.

Izrael vytýká vedení Palestinské samosprávy už léta – někdy otevřeně, většinou ale diplomaticky zaobaleně – chronický nedostatek iniciativy. Dřívější předseda vlády Ehud Olmert krátce před svým odchodem odhalil, že Palestincům předložil před několika měsíci takovou nabídku, že zastínila i ústupky Ehuda Baraka z léta 2000. Odpověď na ni mu palestinský president Mahmúd Abbás zůstal dodnes dlužen.

Bývalý šéf izraelské výzvědné služby Mossad, Efraim Halevy, který dnes vystupuje na veřejnosti jako „informovaný soukromník“, je toho názoru, že Palestinci vůbec nejsou schopni nějaký stát vybudovat. Je-li tomu tak a Palestinci vlastní stát vybudovat nedokážou anebo dokonce možná ani nechtějí – jak to alespoň Hamás zcela otevřeně prohlašuje – , je zcela nesmyslné vyžadovat od izraelské vlády nějaké slovní přihlášení k myšlence palestinského státu. Zůstává přirozeně otázka, jaká alternativa ke dvoustátovému řešení tu světovému společenství ještě zbývá. Vymstilo se zde příliš jednokolejné uvažování v minulých letech.

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP

www.israelnetz.com

přeložil Pavel Mareš








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.