Středa byla velmi dramatickým dnem izraelské politiky. Po vleklém tajném jednání premiéra Binjamina Netanjahua s předsedou levicové opozice Jicchakem Herzogem o vstupu jeho strany do vlády se ještě ráno zdálo, že nová koalice s levostředovým Sionistickým táborem – společným uskupením Strany práce a Hnutí (Ha-tnua) bývalé ministryně spravedlnosti Cipi Livni – je zpečetěna. Dokonce přišla zpráva, že Netanjahu a Herzog spolu pojedou do Káhiry navštívit egyptského prezidenta Abd al-Fattáha Sísího, který vyzval Izrael k obnově mírového procesu s Palestinci a nabídl svou pomoc. Večer ale bylo všechno jinak – Netanjahu oznámil, že se ke koalici připojí pravicová strana Izrael, náš domov (Jisrael Bejtejnu) a její předseda Avigdor Liberman bude ministrem obrany. Herzog přerušil s Netanjahuem jednání a prohlásil, že premiér „propásl historickou příležitost k průlomu v mírovém procesu“, který by Herzog obnovil.

Podle některých kuloárních zdrojů se však jeho podmínky nelíbily některým pravicovým ministrům, protože Herzog údajně požadoval písemné záruky premiéra, že bude mít právo veta v otázce rozšiřování židovských osad. A tak zosnovali malý zákulisní puč a napomohli jednání s Libermanem.

Izraelská vláda ovšem ministra obrany má a mnohem lepšího – Mošeho Jaalona. A Liberman, jehož strana získala v posledních volbách pouhých šest parlamentních křesel, ještě před měsícem nazval Netanjahua „zvráceným lhářem a podvodníkem“. Izrael, náš domov byl však v opozici jedinou pravicovou stranou a moc se mu to nelíbilo. Třebaže Liberman ještě v březnu vstup do vlády podmiňoval dlouhou řadou požadavků, teď se spokojil s ministerstvem obrany a „podporou“ pro zavedení trestu smrti pro odsouzené teroristy a pro důchodovou reformu, která vylepší penze přistěhovalců ze zemí bývalého Sovětského svazu. Upustil i od požadavku odvádění většího počtu ultraortodoxních mladíků na vojnu a uznání občanských sňatků, protože najednou „chápe, že ve vládě jsou i náboženské strany“.

Netanjahu Herzoga ke vstupu přesvědčoval už od loňských voleb a tvrdil, že chce vládu národní jednoty. Dokonce mu rezervoval post ministra zahraničí, který dodnes oficiálně zastává sám. Teď ho nabízí Jaalonovi.

Přestože Herzog nakonec svou stranu do vlády nedovedl, byl za svou snahu terčem tak ostré kritiky svých kolegů, že možná jako její předseda skončí. Už ve středu večer ho několik straníků vyzvalo ke složení funkce. Zatímco izraelským komentátorům nebylo jasné, proč o účast v pravicové vládě vlastně tolik stojí, a přičítali to poklesu popularity – Sionistický tábor by dnes získal až o 11 křesel méně než současných 24 – sám Herzog své úsilí zdůvodňoval „mimořádnou příležitostí k jednání o míru s arabským světem“.

Obměna vlády souvisí i se sporem Netanjahua s Jaalonem. V posledních týdnech roste názorová propast mezi vládou a armádou. Nejde jen o to, že vojenští představitelé doporučují vstřícná gesta vůči Palestincům, která Netanjahu odmítá. Jaalon ostře reagoval na incident, kdy izraelský vojín zastřelil odzbrojeného a na zemi ležícího palestinského útočníka. Netanjahu a další členové vlády k tomuto činu přistupovali smířlivěji, a někteří pro něj dokonce vyjádřili pochopení, Jaalon vojína odsoudil za porušení předpisů a ztrátu sebekontroly a zdůraznil, že voják musí v každé situaci zachovat chladnou hlavu. Zastal se naopak generála Jaira Golana, který v Den holokaustu varoval před „určitými jevy v dnešní izraelské společnosti, které připomínají události v Německu před nástupem nacismu“. Dočkal se ostré kritiky pravicových politiků, včetně Netanjahua, ale Jaalon ho podpořil a vybídl vojenské představitele, aby se nebáli říkat své názory nahlas. Přestože si Netanjahu s Jaalonem údajně v pondělí všechno vysvětlili, premiér dva dny nato nabídl Jaalonovu funkci Libermanovi.

Liberman ale o armádě nic neví – na rozdíl od Jaalona, zkušeného a uvážlivého veterána, který velel mnoha úspěšným vojenským operacím. Liberman navíc bude mnohem nekompromisnější; je zastáncem tvrdého postupu vůči Palestincům a před dvěma lety požadoval, aby armáda za války v pásmu Gazy zcela zlikvidovala Hamás. Výměna v čele resortu obrany tak narazila na kritiku nejen levice, ale i řady členů vládního Likudu a setrvání Jaalona ve funkci požadovaly i ostřelované osady v blízkosti Gazy.

Netanjahuův obrat šokoval i Egypt a palestinskou samosprávu. Nejmenovaný představitel egyptské vlády nařkl izraelského premiéra z „politického kupčení na úkor mírového procesu“ a palestinské ministerstvo zahraničí prohlásilo, že začlenění Libermana do vlády je znamením, že Izrael není partnerem pro mír.

V Netanjahuově vládě teď zasedají všechny pravicové parlamentní strany. Tento superpravicový kabinet ztíží už tak dost komplikované mezinárodní postavení Izraele a znemožní jakékoli případné ústupky vůči Palestincům i obnovu mírového jednání. Západ by uvítal vstup levice do pravicové vlády, ale příchod nenáviděného a prostořekého Libermana se mu líbit nebude.

Pro Libermana je účast ve vládě obrovský úspěch. Netanjahuovi se zase povedlo rozšířit koalici, která měla dosud v Knesetu jen těsnou většinu 61 ze 120 hlasů. Je ale nepochopitelné, proč dal přednost šesti mandátům Libermana, jenž Izraeli na mezinárodní scéně víc škodí, než prospívá, před 24 křesly Sionistického tábora, který by pověst Izraele zlepšil.