29.3.2024 | Svátek má Taťána


IZRAEL: Medaile ano, svatbu ne

24.8.2022

Izrael si neidealizuji. Vícekrát jsem na internetu napsal, že jde o standardní demokratický stát se všemi klady a zápory standardního demokratického státu. Má samozřejmě svá specifika a ne všechna jsou pro všechny jeho občany příznivá. Je to dáno tím, že – zjednodušeně - židovství v sobě unikátním způsobem spojuje jak národ, tak náboženství (judaismus).

Ovšem ani judaismus není „homogenní“ (jako byla na evropském Západě včetně českého království katolická církev v době předreformační). V základním dělení existují směry ortodoxní, konzervativní a reformní, avšak monopol na svatby, o nichž bude následně řeč, má směr ortodoxní (rabinát, rabínské soudy).

Tím se dostáváme ke klíčové informaci. V Izraeli až na výjimky, poměrně komplikované, neexistují civilní sňatky, ale pouze „církevní“, tedy náboženské (termín „církev“ nelze použit ve vztahu k judaismu a islámu). V praxi lze tedy uzavřít manželství pouze před náboženskou autoritou, což předpokládá, že ženich i nevěsta jsou stejného vyznání: Žid – Židovka, křesťan – křesťanka, muslim – muslimka, drúz – drúzka.

Má-li monopol na uzavírání židovských sňatků ortodoxní rabinát, jak je to pokud jde o křesťanství s jeho množstvím denominací (církví)? Právo oddávat mohou oficiálně (dle dostupných informací) tyto církve:

- ortodoxní: řecká pravoslavná, arménská apoštolská a syrská pravoslavná;

- katolické (nebo ve spojení s ní): římskokatolická, arménská katolická, syrská katolická, chaldejská katolická a melchitská řeckokatolická;

- anglikánská;

Kromě toho má Stát Izrael zvláštní ujednání s luterskou církví, etiopskou pravoslavnou a koptskou pravoslavnou církví. Věřící jiných křesťanských denominací jsou svými náboženskými autoritami oddáváni ad hoc – příslušný duchovní požádá o povolení ministerstvo pro náboženské služby a po jeho obdržení může být svatební akt realizován.

Ovšem ne všichni snoubenci jsou stejného vyznání – osoby bez vyznání nechme stranou – a kromě toho ne všichni „židovští“ Izraelci jsou uznáni ortodoxním rabinátem jako Židé podle židovského náboženského práva halacha. Zde uveďme, že podle halachy je Židem (vedle konvertitů k judaismu) potomek židovské matky (nikoli židovského otce a nežidovské matky).

Pikantní je, že pro uplatnění zákonného práva na návrat z diaspory do Izraele platí jiné pravidlo: občanem Izraele se stane každý, jehož alespoň jeden prarodič je Žid.

PŘÍPAD ZLATÉHO MEDAILISTY
Jmenuje se Artem Dolgopyat a patří v současnosti k nejlepším izraelským sportovcům. V neděli 21. 8. získal v Mnichově na evropském šampionátu sportovních gymnastů v prostných zlatou medaili. Není to jeho jediný zlatý kov: mistrem Evropy ve stejné disciplíně se stal i v roce 2020 a jak si možná vzpomeneme, zlato vybojoval i na poslední letní olympiádě v Tokiu. Na mistrovství světa v letech 2017 a 2019 skončil v prostných stříbrný.

Dolgopyat se přistěhoval do Izraele z Ukrajiny v roce 2009. Připomeňme: otec je Žid, matka Angela Bilanová nikoli. Dle halachy není tedy Židem, což představuje problém, pokud by se chtěl oženit. Což samozřejmě chce, jeho vyvolenou je Maria Seikovičová z Běloruska. V Izraeli to za současného stavu věcí není možné kvůli absenci civilních sňatků. Možnosti má dvě: buď projít ortodoxní konverzí, nebo se pár vezme v cizině, nejblíže je to na Kypru – po návratu izraelské úřady sňatek uznají.

Neřešitelné to tedy není, nicméně jedna i druhá varianta obnáší byrokratickou komplikaci, kterou by v případě, že by byl halachickým Židem podstupovat nemusel. Proto někteří izraelští politici volají po uzákonění (také) civilních sňatků, mezi nimi ministr financí Avigdor Lieberman. Ten po mnichovském úspěchu Dolgopyata uvedl na adresu lídra opozice Netanjahua, který zlatému medailistovi blahopřál:

„Bibi (Netanjahuova přezdívka), po gratulaci nepochybně v příštím Knesetu podpoříš zákon o civilních sňatcích, aby se Artem mohl v Izraeli oženit.“

Bibi má ovšem svázané ruce, protože jeho klíčovými partnery jsou ultraortodoxní strany Šas a UTJ, které o žádných změnách liberalizujících současnou praxi nechtějí ani slyšet. Jejich argument nicméně není nepochopitelný. Jakékoli uvolnění ve prospěch sekularizace podkopává židovskou podstatu Izraele, jediného židovského státu na světě.

Téma Dolgopyatovovy svatby bylo široce diskutováno už loni, po zisku zlaté medaile na odložené tokijské olympiádě. Ministr turistiky Yoel Razovozov, sám kdysi aktivní sportovec (úspěšný judista), tehdy řekl:

„Pýcha Izraele na pódiu, ale občan druhé kategorie pod chupou (židovským svatebním baldachýnem – LS). Postrádá logiku, že rabinát téže země, kterou Artem Dolgopyat se ctí reprezentuje, mu neumožňuje realizovat základní občanské právo, jakým je sňatek v Izraeli.“

Věty, které nutí k zamyšlení.