24.9.2020 | Svátek má Jaromír


IZRAEL: Lehce na bojišti, těžce v médiích

18.7.2006

Nepřiměřená obrana? Otázka, kterou u nás rozvířil sochař Pavel Opočenský, když zabil skinheada útočícího na pokojné chodce, hýbe mezinárodní politikou. A podobně jako Opočenský před patnácti lety též Izrael nyní mediálně i politicky prohrává.

To lze říci už teď, bez ohledu na vyznění války na dvou frontách, ve kterou se proměnily dva únosy jeho vojáků.

Je izraelská obrana oprávněná? O tom by nemělo být pochyb. Vždyť v obou případech - u hranice s pásmem Gazy a s Libanonem - nebyly napadeny okupační jednotky, ale vojáci státu, kteří na jeho území brání jeho mezinárodně uznanou suverenitu.

Je přiměřená? Tady se hodnocení rozchází. Pokud jde o samo vysvobození rukojmích, tak asi ne. Ale pokud jde o to hlavní pro bezpečnost země, o eliminaci raketové hrozby z Gazy (Hamás) i jižního Libanonu (Hizballáh), uvidíme možná brzy.

Podle počtu odpalovaných raket Hizballáhu lze posoudit, zda izraelské zásahy v Libanonu - proti odpalištím, zásobním skladům a přísunovým trasám včetně letiště v Bejrútu a dálnice z Damašku - projeví svůj účinek. Jinými slovy: zda se fanatikům ztenčí zásoby, podle odhadů činící až 13 tisíc kaťuší. Na to musíme čekat jako pasivní pozorovatelé, ale jiné věci se odehrávají tady a teď.

Z teroristy partyzánem

Izraelská mediální defenziva spočívá ve změně obrazu. Zatímco až donedávna byli Arabové těmi, kdo coby teroristé zabíjejí izraelské civilisty, a izraelští vojáci těmi, kdo tyto vrahy pronásledují a zneškodňují, dnešní zprávy skýtají jiný obraz. Arabové jsou těmi, kdo útočí na izraelské vojáky, a Izraelci těmi, kdo v odvetě zabíjejí arabské civilisty. Nutno přiznat, že tuto změnu strategie vymysleli lidé z Hamasu a Hizballáhu (nebo snad v Teheránu?) geniálně. Sebevražedné útočníky masakrující pasažéry v autobusech a mládež na diskotékách nahradila komanda přepadající a unášející vojáky. A výsledek se dostavil. Málokoho zajímá kauzalita, rozhodující je medializace. Pár příkladů pro ilustraci.

V červnu se britská BBC vypořádávala se závěry nezávislého panelu, který jí vytýkal zdrženlivost v používání slova terorista při zpravodajství ze svaté země. BBC vytasila dva protiargumenty. Za prvé je prý slovo terorista „velmi hodnotící soud“. A za druhé - i kdyby přijala doporučení panelu, jak se potom vypořádat s útoky na vojáky? Uplynul měsíc a máme to tu. Svého času obsadil Izrael pásmo v jižním Libanonu proto, aby zabránil útokům na své civilisty. Takže když nyní přímé útoky míří na vojáky, je to snad terorismus? V praxi nejde o tohle slovíčkaření. Jde o to, že dotyční vojáci představují zboží k výměně za skutečné vězněné teroristy, ale to už skoro nikoho nezajímá. Oč lépe zní výraz výměna zajatců - skoro jako mírové jednání.

V sobotních LN napsal libanonský novinář Hassan Ezzeddine příznačnou formulaci: „destruktivní jednání izraelského státu vůči civilním objektům v Libanonu“. Kauzalita se opět vytrácí. Jsou-li tyto objekty civilní a zároveň slouží milicím, které měly být podle dva roky staré rezoluce OSN č. 1559 již odzbrojeny, znamená to, že je Hizballáh využívá s vědomím libanonského státu. Pokud ne, tak nejde o objekty civilní, nýbrž ozbrojených milicí. Navíc izraelská letadla před útokem rozhazovala výstražné letáky, což vede k otázce: Je férovější cílená likvidace objektů, nebo cílená likvidace lidí? Hizballáh a Hamas se zaměřují na to druhé, navíc bez výstrahy civilistům.

Závažnější je, že stejnou logiku použila i EU ústy předsednického Finska: „Evropská unie je velmi znepokojena nepřiměřeným užitím síly ze strany Izraele v odpovědi na útoky Hizballáhu vůči Izraeli.“ Přiklání se tedy k postoji, jehož kořeny vidí izraelská historička Anita Šapirová v trendech z konce 60. let: „Je-li bílému muži přes třicet, musí něco dělat špatně. A ironií osudu jsou teď Židé definováni jako bílá většina.“

Evropský postoj k přiměřenosti obrany vysvětluje Steven Plaut, profesor univerzity v Haifě, takto: Ti, kdo žijí v klidu, určují pravidla války pro ty, kdo žijí v ohrožení. Zahyne-li při odvetě více Arabů než při původním útoku Izraelců, je odveta považována za agresi. Kdyby ale byla tato logika aplikována na druhou světovou válku, vyšli by z toho jako agresoři Američané a Britové - vždyť měli mnohem menší ztráty než Němci a Japonci.

Po lopatě to před lety řekl Opočenský: „Kdybych nežil těch deset let v New Yorku, ale v Praze, asi bych se zachoval jinak. Šel bych nevšímavě dál, nebo bych utekl. V Americe se lidi brání.“

Lidové noviny, 17. 7. 2006

Autor je redaktor Respektu



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.