Otec Alexios pečuje o řecko-pravoslavnou obec v Gaze. Jeho parochie čítá 3000 členů. O pravoslavném vánočním svátku, který připadá na 7. ledna, bylo umožněno řadě křesťanů navštívit Betlém. Někteří z nich zůstali u příbuzných v Ramalláhu a na válečné území se nevrátili.

„Není voda ani proud, potraviny ani léky,“ líčí měkkým hlasem hroznou situaci. „Lidé mají strach.“ Od zahájení operace „Lité olovo“ byli zabiti čtyři členové řecko-pravoslavné obce v Gaze, mezi nimi 14letá dívka. „Tady si nikdo není jistý,“ konstatuje řecko-pravoslavný duchovní. Vypráví, že izraelské rakety zasahují cíle velmi přesně. Výbuchy jsou však tak mohutné, že zničí i mnoho okolních budov. „Jediné okno nezůstalo celé.“

„Jen pod Boží ochranou je jistota,“ říká Alexios, který žije jako mnich a kněz ve Svaté zemi už 43 let, z toho 18 v Gaze. Zažil izraelské obsazení, intifádu, vládu Palestinské samosprávy, hamásovský puč. Jako řecký občan měl otec Alexios možnost území bojů opustit. Přemýšlel o tom? Ta otázka ho skoro rozčilí: „Jsem přece biskup, se zdejší obcí jsem se oženil! Jak bych mohl někdy opustit svou ženu!?“

Na otázku, kdo je podle něj odpovědný za současnou tragédii, reaguje vyhýbavě: „To je dáno situací,“ říká, „jsou tu prostě dvě strany. Problém by se měl řešit rozhovory. Kdo je vinen? - To by měli rozhodnout lidi venku. Bůh to ví. My nevíme, co je v pozadí. Všechno je to velká politická hra...“ Ale jiskru naděje otec zdejší obce přece jen vidí: „Ten, jehož narození jsme včera slavili, Ježíš Kristus, je knížetem pokoje. Jenom on může tomuto světu přinést mír.“

Pastor Howard Bass vede sbor mesiánských židů v Beerševě, „hlavním městě“ severního Negevu. Během operace „Lité olovo“ ostřeloval Hamás město katušemi čínské výroby. Bass má dceru v izraelské armádě a jeho nejstarší syn Evan slouží v bojové jednotce v pásmu Gazy. Kvůli přísným cenzurním opatřením rodiče od zahájení pozemní ofenzivy nemají o synovi žádné zprávy. „To je dobře,“ míní Howard, „v tomto případě žádná zpráva je dobrá zpráva.“

„Každá země má právo na sebeobranu,“ zdůrazňuje Bass, který se do Izraele přistěhoval ze Spojených států. „Právo na sebeobranu je jedním z práv daných Bohem, je to morální povinnost. Stát musí své občany chránit, proti zločincům zevnitř i proti útokům zvenčí.“

Židé věřící v Ježíše jako Howard Bass se cítí vázani Novým zákonem a vidí, že Izrael, ačkoli není „křesťanskou“ zemí, po léta „nastavoval druhou tvář“. „Izrael neodpovídá na útoky obratem a pro efekt,“ vypozoroval Bass. „Když Izrael odpoví protiúderem, je to po dlouhé předchozí zdrženlivosti, je to ze zoufalé nutnosti.“

Bass stejně jako jiní mesiánští Židé vědomě vyhledává rozhovor a setkání s věřícími křesťany „na druhé straně“. „Nejsme žádní válečníci, jsme občany svrchovaného státu, který má povinnost svoje občany chránit,“ zdůrazňuje. „Máme odpovědnost vůči svému státu, vůči spoluobčanům, ale i vůči svým nepřátelům. Těm říkáme: nestojíme proti vám proto, že bychom vás nenáviděli, ale proto, abyste pochopili, že s tím musíte přestat.“ Palestinským křesťanským protějškům vyčítá, že napadají samotnou existenci Izraele, když násilné akce proti němu ospravedlňují stále jen „okupací“. „Je také pravda, že Ježíš mě přivedl domů,“ vysvětluje své přesídlení z Ameriky do Izraele.

Křesťanským mírovým aktivistům, kteří obviňují Izrael, staví před oči, že v Izraeli je dobře možné být pacifistou a že v Izraeli pacifisté skutečně jsou. „Ale kde jsou jací pacifisté v Sýrii, Jordánsku, mezi Palestinci a v pásmu Gazy?“ Otec dvou izraelských vojáků se ptá: „Jaké břemeno nakládáme svým lidem, když tvrdíme, že zabíjet je hřích, i ve válce, přestože zabíjet nechceme?“

Howard Bass je toho názoru, že jde koneckonců o to, „abychom všichni poznali spravedlnost Boží. Musíme se dostat do souladu s Boží vůlí. Když budeme vidět situaci z Božího pohledu, budeme snad víc toužit po Ježíšově návratu, místo abychom řešili problémy vlastními silami.“

Dina Gelfandová pochází z Ruska a vyrostla v severním Izraeli. Cítí duchovní závazek vůči lidem ze Sderotu, města, které leží na dohled od Gazy a stalo se synonymem dlouholetého každodenního ostřelování Hamásem. „Žije se tady těžko,“ vypráví mladá žena. „Lidé jsou tu pod neustálým tlakem, strachem, šokem.“ Hovoří o duševních následcích trvalého raketového ostřelování na děti: i dospívající trpí nočním pomočováním. „Bez své víry bych to tady nevydržela.“

„Pouze Bůh nás může v téhle době ochránit!“ je jasné Dině, která už několik let vede malý mesiánsko-židovský sbor ve Sderotu - a to je také jejím poselstvím pro spoluobčany. Ví i toto: „Pokoj v srdci je důležitější a je koneckonců předpokladem pro vnější mír.“ Docela spontánně pak dodává: „Za lidi v Gaze se modlíme. Chceme navázat spojení s věřícími lidmi v Gaze. Už jsem tam napsala dopis - ale zatím nepřišla žádná odpověď.“

Před několika měsíci jsem jednomu vedoucímu palestinskému křesťanu z Gazy předal přání tohoto malého sboru ve Sderotu, že by chtěli navázat kontakt s křesťany v Gaze. Izraelci nemají povoleno cestovat do oblastí pod palestinskou samosprávou. Naproti tomu palestinští křesťané po důkladném prověření izraelskou tajnou službou dostanou občas povolení ke vstupu do Izraele - obzvláště v souvislosti se svátky nebo v naléhavých případech. Z palestinské strany však dodnes nikdo nereagoval.

Dina Gelfandová je přesvědčena: „To, co dělá armáda, je nutné! Po léta měli lidé ve Sderotu pocit: vláda se na nás vykašlala. Nikomu na nás nezáleží. Teď konečně, po osmi letech, lidé cítí, že existuje armáda, která něco dělá, stará se o ně, chrání je.“ Mesiánská židovka to říká bez nejmenší nenávisti. Podle jejího názoru „Hamás není problémem jen pro Izrael, ale i pro Palestince. Někdo tam musí zjednat pořádek - a když ne Izrael, tak kdo!?“

Baptistický biskup Naim Choury žije v Jeruzalémě, má však na starosti i sbor v Betlémě. Podle názoru tohoto Palestince, který má jordánský pas, nese veškerou odpovědnost za současný konflikt pouze Hamás. „To, co Hamás dělá, nelze nijak ospravedlnit. Musejí svou agresi zastavit, přestat s raketovým ostřelováním, aby lidi tady mohli žít v klidu.“

Choury svým krajanům z Hamásu vytýká: „Civilisté trpí zbytečně. Kdyby Hamás přestal s raketami, Izrael otevře hranice.“ O tom baptistický pastor nepochybuje. Pro svůj smířlivý postoj k židovskému státu se už na ulicích Betléma sám stal terčem střelby.

Biskup Choury je přesvědčen: „Žijeme v poslední době. Co se tu děje, není žádný žert. Pán přijde brzy! Na to bychom se měli všichni připravit - křesťané, muslimové i židé. Všichni musí vědět, kdo je pravý Mesiáš, Pán pánů a Král králů.“

© Johannes Gerloff, Křesťanský mediální svaz KEP
přeložil Pavel Mareš
www.israelnetz.com