V úterý 4. srpna publikovala na NP Hana Lukešová článek, který lze chápat jako obhajobu izraelského krajně pravicového ministra národní bezpečnosti Itamara Ben Gvira.

Osobně považuji Ben Gvira za enfant terrible izraelského kabinetu. V ledasčem má pravdu, občas se ale chová jako provokující politický klaun. Podstatné jsou výsledky – a zde je hodnocení jeho činnosti rozporuplné. Ovšem o Ben Gvirovi tento článek není, ostatně nepatřím do jeho fanklubu. Za neméně závažnou považuji kontroverzi, kterou před několika dny vyvolal přední politik největší standardní strany, vládního Likudu, ministr obrany Israel Katz. Z logiky věci zasáhla kontroverze do nejvyšších pater izraelské armády (IDF). Abychom záležitost zasadili do správného rámce, musíme vytknout před závorku, že na konci října se budou konat v Izraeli parlamentní volby a ještě předtím v Likudu primárky, v nichž jde mimo jiné o co nejlepší umístění na kandidátce. To také může motivovat ministrovo počínání.

V centru sporu, který vygradoval na úroveň ministr – velení IDF, nacházíme Tala Jinona Dardika, radikálního židovského aktivistu z jihosamařské zemědělské základny Kfar Tarfon. Ta se nachází v oblasti B dle Dohod z Oslo, to znamená, že zde vykonává civilní správu Palestinská autonomie, ale bezpečnost je v kompetenci IDF. Dardik je podezřelý z několik násilných útoků proti tamním Arabům, z nichž nejhorší se udál letos v březnu na severovýchodě Samaří. V arabské vesnici Chirbet Humsa měl být podle bezpečnostních složek jeden Arab svlečen, spoután plastovými páskami, ponižován, nahý voděn po vesnici a dokonce mu měly být páskami svázány genitálie. Izraelská policie a služba Šin Bet tento útok označily za mimořádně brutální, motivovaný nacionalistickou nenávistí. Dardik ale svou účast popírá a tvrdí, že u tohoto incidentu nebyl. Vedle tohoto případu byl ale v hledáčku bezpečnostních složek kvůli dalším podezřením z násilností vůči Arabům a účasti na aktivitách skupiny hilltop youth - radikálního mládežnického proudu osadnického hnutí. Vůči Dardikovi nebylo uplatněno standardní trestní stíhání, ale administrativní restrikční postih - zákaz pobytu na stanoveném místě, na jeho farmě v Kfar Tarfonu. Dardik tento příkaz porušil a tudíž na něj byla uvalena vazba. Následně na protest začal držet hladovku. V zadržovacím centru ho osobně navštívil ministr Katz, což je hodnoceno jako krajně neobvyklé.

Spor se dostal do politické roviny v okamžiku, kdy byly z procesních důvodů zrušeny restrikce proti Dardikovi a ministr Katz nařídil místně příslušnému veliteli, generálmajoru Avimu Bluthovi, šéfovi Středního velitelství IDF, aby je neobnovoval. Generál Bluth a Vojenská generální prokuratura s tím nesouhlasili a podali odvolání k soudu. Na to zareagoval ministr Katz překvapivým oznámením. V neděli 2. srpna v provládní televizi Channel 14 oznámil, že generál Bluth jednal proti jeho politickému stanovisku a bude nahrazen. Prozradil i jméno nástupce: generálmajor Dado Bar Kalifa, náčelník personálního ředitelství IDF. V této záležitosti ovšem ministr tvrdě narazil. Nejen proto, že generál Bluth je jako špičkový profesionál nanejvýš pozitivně hodnocen a získal si značnou popularitu mezi představiteli komunit v Judeji a Samaří (které paradoxně podporuje také Katz), ale především – samotný ministr nemá dle legislativy pravomoc odvolávat a jmenovat vysoké armádní velitele. To je primárně v kompetenci náčelníka generálního štábu, který vybírá a ministr schvaluje (nebo neschvaluje – pak se v tom angažuje vláda). Proti ministru Katzovi se bezprostředně postavil šéf generálního štábu IDF, generálporučík Ejal Zamir. Uvedl, že generála Blutha odvolávat v žádném případě nehodlá. Navíc v současné citlivé bezpečnostní situaci a v předvolební době nemá v úmyslu provádět žádné personální změny na vysokých velitelských postech, čímž chce uchránit IDF před možnými politickými vlivy. Ministrovi obrany nezbylo než ustoupit. Po politické a mediální bouři, umocněné vypjatou předvolební atmosférou, kterou jeho unáhlené sdělení v televizi Channel 14 vyhrotilo, byl nucen prohlásit, že v případě gen. Blutha vlastně o odvolání nešlo a že případná změna se může uskutečnit až v další fázi jmenování vyšších důstojníků. Generála ocenil slovy, že své povinnosti vykonává dobře a popřel, že by mezi nimi existoval osobní spor. Nicméně džin už byl z láhve venku a opoziční politici to dali Katzovi pocítit. Záležitost přerostla v širší debatu o vztahu mezi civilním vedením státu a armádou. Kritici obvinili Katze, že zasahuje do vojenského velení z politických důvodů a snaží se před říjnovým hlasováním do Knesetu získat podporu pravicových a osadnických voličů. Na druhé straně část osadnického hnutí se za Blutha postavila a ocenila jeho dosavadní spolupráci s židovskými komunitami v Judeji a Samaří. Příznačné je, že gen. Bluth se nachází mezi dvěma mlýnskými kameny. Krajně pravicoví politici tvrdí, že vůči arabskému terorismu postupuje příliš mírně, zatímco proti osadníkům nespravedlivě. Současně je kritizován z opačné strany politického spektra. Levicové organizace mu vyčítají nedostatečně razantní reakci na rostoucí problém násilí páchaného židovskými osadníky vůči Arabům.

Poučení

Nabízí ho redakční úvodník novin Jerusalem Post ze 4. července. Soudí, že generálové ve službě IDF si zaslouží něco lepšího než politické divadlo. „Některé politické kroky překračují určitou mez, i když politik, který za nimi stojí, později dokáže předložit technicky přesné vysvětlení. To, jak v televizním vysílání zacházel ministr obrany Katz s náčelníkem Středního velitelství generálmajorem Bluthem je jedním z takových případů,“ čteme v úvodníku. Ministr později objasnil, jak to vlastně myslel (jméno gen. Kalify jako budoucího šéfa Středního velitelství bylo ve hře dávno před jeho vystoupením v TV Channel 14); to ale podle novin problém neřeší. Jde o něco jiného. Ministr obrany sedící v televizním studiu spřáteleného média veřejně hovořil o nahrazení sloužícího generála a spojoval tuto změnu s politickou kritikou toho, jak generál postupuje proti extremistickému násilí osadníků. Navíc Katzovo vysvětlení přišlo až poté, co se proti němu zvedla vlna odporu. Vzhledem k tomuto načasování je obtížné vnímat to celé jinak, než jako snahu o omezení politických škod. I kdyby měl Katz po procedurální stránce pravdu, přišel s vysvětlující verzí až poté, co jeho politické vystoupení vyvolalo střet mezi institucemi. Tedy pozdě.

Kromě toho: primární nemůže být politický zisk. Jerusalem Post vysvětluje: „Střední velitelství odpovídá za jednu z nejvýbušnějších oblastí Izraele: musí čelit arabskému terorismu, chránit židovské komunity, potírat násilí páchané Izraelci, prosazovat zákon a bránit tomu, aby lokální incidenty nepřerostly do strategických krizí.“ Dodává, že každé z rozhodnutí týkající se plnění popsaných úkolů může kdokoli napadnout. Přitom žádný velitel nebyl do takového pozice jmenován proto, aby plnil politická přání ministra, televizních komentátorů nebo nátlakových skupin. Jeho povinností je sloužit bezpečnosti Izraele, zákonu, svým vojákům a operačnímu úsudku, který vyžaduje reálná situace na místě. Tento závazek musí být nadřazen volebním potřebám kteréhokoli politika. To neznamená, že IDF stojí mimo kritiku - o to méně po 7. říjnu 2023. Kritika IDF ale neznamená, že je přípustné přeměnit rozhodování o nejvyšším vojenském velení v živé politické divadlo za účasti publika, soudí list. A nebere si servítky: „Pokud chtějí politici Likudu vést veřejnou debatu o IDF, jedna zásadní otázka je připravena: kdo má sloužit a kdo má být od služby osvobozen a zda je břemeno obrany státu rozděleno spravedlivě (jde o kolosální problém spočívající v tom, že drtivá většina schopných ultraortodoxních studentů náboženských učilišť se odmítá na obraně země podílet). Taková debata má přímé důsledky pro bojeschopnost armády, personální kapacity, rodiny záložníků i budoucnost země. Je důležitější než aplaus v televizi Channel 14 poté, co někdo (ministr obrany) podrobí sloužícího generála veřejnému ponížení. Komentář končí: „Izrael má dost skutečných problémů; není nutné, aby ministři vytvářeli další kvůli několika minutám potlesku. To, co předvedl ministr Katz v televizi, byl trapný volební manévr, kterým zašel mnohem dál, než měl. Je tu ale ještě větší obava, jestli to nebyl teprve začátek.

●

Odkaz 1

Odkaz 2