IZRAEL: Konflikt o půdu, nebo střet dvou náboženství
Pravdou je, že spor o území Izraele jde ve skutečnosti o náboženskou válku maskovanou jako spor o půdu.
Muslimští Arabové v Zemi izraelské, kteří bojují proti Izraeli, ho považují za svůj z náboženských důvodů. Islámští teroristé na celém světě jsou ideologičtí bojovníci a považují se za mučedníky islámu, což jim zřejmě ukládá povinnost vraždit židovské civilisty, muže, ženy i děti. Jsou to oni, kdo tento konflikt iniciovali. Původním vůdcem těchto teroristů byl velký muftí Hajj Amin Al Husseini, který byl spojencem Hitlera. Byl vedoucí předák palestinského hnutí v Zemi izraelské a byl přímo zodpovědný za mnoho masakrů Židů podobných 7. říjnu 2023 v době předcházející navrácení Země izraelské židovskému národu. Je důležité mít na paměti, že v době Osmanské říše byli předkové všech současných Arabů nájemci a ve skutečnosti nevlastnili žádnou půdu, o které v současnosti tvrdí, že byla po generace ve vlastnictví jejich rodin. Arabům a muslimům šlo vždy o to, aby si podmanili Židy, protože podle islámu mají muslimové vládnout Židům.
Stát Izrael bojuje proti palestinským teroristům, aby zachoval bezpečné prostředí pro své obyvatelstvo. Izrael proti teroristům vede boj za použití vojáků pocházejících z různých vrstev společnosti od sekulární, po tradiční a ortodoxní nábožensko-sionistické. Izrael je založením židovský a demokratický stát. V prohlášení nezávislosti Izraele je také uvedeno, že je založen na „hodnotách izraelských proroků“. Zákon o národním státě potvrzuje, že židovský národ má právo na sebeurčení. Žid je v Izraeli definován jako osoba, která se podle židovského náboženského práva může provdat za jiného Žida. To určuje vrchní izraelský rabinát a oficiální náboženské soudy. Sionismus má hluboké kořeny v judaismu a skutečný sionismus je touha poskytnout židovskému národu domov. Zděděná nebo získaná náboženská povinnost dodržovat judaismus podle židovského náboženského práva je to, co činí člověka součástí židovského národa. Podle židovského náboženského práva je Židem ten, jehož matka je Židovka, či kdo konvertoval k judaismu. Žid je zpravidla součástí genetické linie Izraelitů, ale může být i z jakékoli jiné genetické linie, protože židovské právo umožňuje konverzi k judaismu.
V konečném důsledku jde o konflikt mezi islámem a judaismem. Muslimové v Izraeli se z náboženských důvodů brání návratu Židů do izraelské země a využívají požadavek „palestinské státnosti“ jako záminku k vraždění a znásilňování nevinných izraelských žen a dětí.
Například návrat Židů do Izraele oproti Ugandě nebo Madagaskaru má kořeny v židovském náboženství. Vyhlášení nezávislosti Izraele, stejně jako jeho občanský aparát a právo národního státu, mají své kořeny v židovském právu. V konečném důsledku je hlavní důvod, proč Židé žijí v Izraeli, zakořeněn v judaismu. Židé ze všech konců světa, ať už z Evropy nebo arabských zemí Íránu, kteří uprchli do Izraele po holocaustu, předtím však tam přišli proto, že Izrael je vlastí Židů. Izrael je znám jako domov židovského národa výhradně ze svatých děl judaismu. Izrael je podle judaismu považován za židovskou vlast, protože Bůh slíbil a daroval Zemi Izrael původním prorokům judaismu, jejich potomkům i konvertitům k judaismu.
Proto je irelevantní, zda je náboženský důvod skutečně uváděn, nebo zda mu jednotlivci dokonce věří. Nebýt islámu, nebyla by v Izraeli žádná teroristická válka. Náboženská válka začala již při vzniku islámu a od samého počátku ji vedou muslimové proti Židům. Mekka a Medina byly kdysi městy s početnými židovskými komunitami, dokud nevznikl islám a nevyvraždil arabské židovské kmeny (pocházející z konvertitů k judaismu), které tam žily. Po vzniku Izraele arabské státy napadly Izrael a začaly s perzekucí svých vlastních židovských občanů. V Zemi Izrael žilo značné množství Židů téměř 3300 let (více než 10 000 lidí) od doby, kdy Jozue vstoupil do Kanaánu. Islám je kořenem této náboženské války a ať se to Židům, ostatním Izraelcům a lidem kdekoliv na světě líbí, nebo ne, je namířen proti judaismu. Jedná se tedy o náboženskou válku.