Úleva, pád kamene ze srdce. Vlastně i odměna za nekonečné čekání. Po třech volbách bude mít Izrael konečně vládu vzešlou z posledního hlasování. Lídři stran Likud a Modrobílá se dohodli na koalici.

Tak zní hlavní zpráva večera v pondělí 20. dubna.

Všechny detaily nejsou v této chvíli (20/4; 19:35 SELČ) jasné, bude třeba vyčkat na vyjádření všech Netanjahuových partnerů, jmenovitě na postoj pravicové aliance Yamina, ale to podstatné je zřejmé. Čtvrté volby v krátké době za sebou by se konat neměly.

Izrael má jinou aktuální prioritu. Tak jako ČR a celý svět: bojovat s koronavirem. A tomu především má „national emergency government“ sloužit.

První krok, klíčový krok, byl učiněn.

V pondělí 20/4 se potvrdila pravdivost rčení, že naděje umírá poslední. Ještě dopoledne se zdálo, že koaliční rozhovory ztroskotaly a ve vzduchu visel obrovský otazník, co dál. Izraelská média psala o tom, že Gantz míří do parlamentu a Modrobílí dají do legislativního procesu návrh zákona, který by znemožnil obžalovanému premiérovi vykonávat úřad. To by byl konec – jak při Netanjahua, tak pro další vyjednávání, neboť Likud by za takovéto situace rozhovory nekomprimisně ukončil. Netanjahua tlačil čas, ale ani Gantz neměl moc na výběr. Tak silný reálný koaliční potenciál, aby dokázal zformovat vládu neměl ani předtím, než se rozešel se dvěma partnery ve „velké“ Modrobílé (Lapidem a Yaalonem), natož nyní.

Situace byla „těhotná“, aby porodila dohodu. Stalo se. I malá naděje je naděje a jak je zřejmé, z malé naděje může být velká – a z té splněné přání. A vytvoření vlády se silným mandátem muselo být přání každého, kdo to s Izraelem myslí dobře.

Jak to tedy bude? Odpovědět podrobně přesahuje formát tohoto článku, ostatně v příštích dnech uvidíme. Jenom to nejpodstatnější: Gantz jako šéf parlamentu odstoupí a tuto pozici zaujme člen Likudu. Podle všech náznaků – a k mému velkému zklamání – to nebude Yuli Edelstein, ale někdo jiný. Strany si rozdělí ministerské posty, Gantz bude vicepremiérem a zřejmě i ministrem obrany; Netanjahu zůstává premiérem po dobu 18 měsíců, pak se s Gantzem vystřídají.

Likud uspěl i v záležitosti obsazení Komise pro výběr soudců, což je zajímavé spíše vnitropoliticky (je to jako v USA – tam také záleží na tom, jestli v Nejvyšším soudu mají většinu konzervativci nebo liberálové). Naopak záležitostí, která na sebe upoutá pozornost celého světa, bude očekávané vyhlášení izraelské suverenity nad židovskými osadami v Judeji a Samaří a stejně tak nad Jordánským údolím tamtéž. Což je ostatně v souladu s Trumpovou Dohodou století. Leč není pochyb o tom, že tento krok vyvolá negativní odezvu u těch, kdo přezírají či ignorují bezpečnostní obavy Izraele – okolními Araby počínaje a Bruselem konče.

V každém případě se v Izraeli začíná další úsek jeho moderních dějin – úsek nanejvýš důležitý.

Benjamin Gantz (dál od objektivu) a Benjamin Netanjahu podepisují 20/4/2020 koaliční dohodu