Izraelský premiér Ehud Olmert minulý týden prohlásil, že odstoupí v září po vnitrostranických volbách ve své straně Kadima - do té doby však bude pokračovat v jednáních s Palestinci a se Syřany a udělá vše pro jejich úspěšné dovršení. V těchto jednáních byl podle Olmerta v poslední době dosažen nadějný pokrok. Není pravděpodobné, že se mu podaří do září dosáhnout dohody; je však velmi pravděpodobné, že bude moci pokračovat v jednáních, protože ve své funkci zůstane ještě poměrně dlouho. Na druhé straně je však velice sporné, zda tato jednání mohou být úspěšná.

Třináctého září se budou konat volby předsedy strany Kadima; nezíská-li žádný kandidát absolutní většinu, uspořádá se o dva týdny později druhé kolo voleb. Novému vůdci strany bude poskytnuta lhůta 45 dní, aby sestavil vládu. Nepodaří-li se mu to, může prezident pověřit jiného kandidáta, který bude mít k dispozici rovněž 45 dní. Hlavními kandidáty na Olmertovo místo v Kadimě jsou ministryně zahraničí Cipi Livniová a ministr dopravy (bývalý ministr obrany) Šaul Mofaz. Jejich vyhlídky sestavit novou vládu za nynějšího poměru sil v Knesetu (parlamentě) jsou mizivé: s Livniovou se totiž sotva spojí ultraortodoxní strana Šas, vůči Mofazovi je nedůvěřivá Strana práce. Ještě menší vyhlídku sestavit vládu mají lídři Strany práce Ehud Barak a pravicového Likudu Benjamin Netanjahu.

V případě neúspěchu sestavit vládu (dvakrát po 45 dnech) budou vypsány předčasné volby, které se budou konat nejdříve po 90 dnech, čili v únoru nebo v březnu 2009. A až po nich začnou jednání o nové vládě. Po celý čas do vzniku nové vlády zůstane Olmert ve své funkci. Takže izraelským partnerem nového amerického prezidenta při zahájení jeho působení bude Ehud Olmert. Také Palestinci a Syřané musí pokračovat v jednáních s Olmertem. Palestinský předseda Mahmud Abbás (Abu Mazen) už prohlásil, že Palestinci chtějí uzavřít mír s Izraelem a nikoli s tím nebo jiným izraelským politikem, a tudíž jsou ochotni vyjednávat s kterýmkoli izraelským premiérem.

Je však zřejmé, že i kdyby se Olmert sebevíce snažil dostát svému slibu, ve svém otřeseném postavení nemůže vést efektivní jednání ani s Palestinci, ani se Syřany. Je velmi pravděpodobné, že zmaření nebo zpomalení těchto jednání bylo jedním z cílů kampaně proti Olmertovi. Je sice nesporné, že Olmert se zapletl do mnoha afér a může být podezříván z korupce (není v tom jediný v izraelských politických kruzích, ani nejhorší), ale vyšetřování a nevybíravé útoky v tisku proti němu (a členům jeho rodiny!) nesly na sobě zřetelné stopy organizované politické kampaně. Jistým právem poznamenal Olmert, že jeho osoba se stala předmětem osočování a lživých obvinění. Viděno v širších souvislostech, více než o osobu a osud Ehuda Olmerta jde tedy o pokusy zasadit ránu realistickému zaměření izraelské zahraniční politiky.

LN, 4.8.2008

Autor je spolupracovník LN v Tel Avivu