Chce-li muž v nefungujícím manželství zabránit tomu, aby návrh na rozvod podala manželka, musí tak učinit sám. Něčeho podobného jsme v principu nyní svědky v Izraeli. Přelomovým dnem bylo pondělí 20. června.

Přelomovým a pro mnohé překvapivým. Premiér Naftali Bennett (strana Yamina – Vpravo) a jeho hlavní koaliční partner a alternující předseda vlády, ministr zahraničí Yair Lapid (Yeš Atid – dosl. Existuje budoucnost), se dohodli, že sami předloží návrh na rozpuštění Knesetu, dřív než tak učiní pravicová opozice. Problém s jeho přijetím se neočekává, byť existuje teoretická možnost, že by v současném parlamentu na jiném koaličním půdorysu vznikla nová vláda bez voleb – myšleno pod vedením nyní opozičního Likudu a s Benjaminem Netanjahuem jako premiérem. Ačkoli situace na politickém bojišti se mění „každou hodinu“, je prakticky jisté, že k této druhé variantě nedojde a Izraelci půjdou na podzim k dalším volbám. V pořadí pátým od dubna 2019 (viz přehled níže). Izraelská média zmiňují dva možné termíny – 25. říjen nebo 1. listopad 2022 (v Izraeli je volebním dnem úterý).

PŘEHLED VOLEB DO KNESETU 2019 – 2022

(1) … duben 2019

(2) … září 2019

(3) … březen 2020

(4) … březen 2021

(5) … zřejmě říjen/listopad 2022

Důvodů, proč nynější osmikoaliční vláda nevydrží celé volební období je samozřejmě víc, jedním z nich jsou „přeběhlíci“. Přesněji poslanci vládních stran, kteří se rozhodli, že už dál s koalicí hlasovat nebudou. Jako první se takto navenek nelogicky začal chovat hned po zformování koalice Amichaj Čikli (Yamina), což ovšem žádné drama nepředstavovalo, protože tím oslabil vládní parlamentní většinu „pouze“ z 62 na 61 mandátů (ze 120). Závažnější už bylo rozhodnutí „rebelky č. 2“, Idit Silmanové (rovněž z Yaminy), neboť koalice přišla o těsnou většinu (zůstala rovnováha 60:60). S opuštěním koalice krátce zakoketovala Ghaida R. Zoabiová (levicová partaj Meretz): zarebelovala si, ale do koalice se vrátila. Dalším „váhajícím rebelem“ je Nir Orbach (opět Yamina), s jehož podporou počítala pravicová opozice v čele s Likudem při pokusu o rozpuštění Knesetu plánovaném na příští dny; Orbach se ovšem jednoznačně nevyjádřil „ani tak, ani tak“.

Jiným důležitým aspektem, který hrál roli v rozhodnutí dua Bennet-Lapid“ přiklonit se k rozpuštění Knesetu, je neblahá situace kolem mimořádného zákona, podle kterého se na obyvatele židovských osad v Judeji a Samaří vztahují civilní izraelské právní předpisy. K tomu je nutné dodat následující.

Když Izrael obsadil v šestidenní válce 1967 historické regiony Judea a Samaří (Předjordánsko, možno i Západní břeh), neanektoval toto teritorium (tak jako později z bezpečnostních důvodů část Golanských výšin), ale ponechal jej jako tzv. sporné území, jehož konečný status určí budoucí mírová smlouva s Araby. Z toho ovšem plynulo, že Judea a Samaří zůstaly pod izraelskou vojenskou správou, kde platily jiné právní předpisy než v Izraeli (tj. uvnitř demarkační linie). Protože ale podle mezinárodních úmluv je Judea a Samaří nedílnou součástí území, na němž mají Židé právo se usídlovat (Balfourova deklarace a navazující legislativa mezinárodního práva), bylo po červnu 1967 nutné vyřešit dilematickou záležitost, totiž aby se na Izraelce v tzv. osadách vztahovaly izraelské civilní právní předpisy (trestní, občanské) a nikoli předpisy vydávané vojenskou správou, případně normy vycházející z jordánského práva (Jordánsko drželo toto území v letech 1948-1967).

Toho bylo docíleno schválením mimořádného zákona, který zajišťuje právní rámec pro Izraelce žijící v Judeji a Samaří; tato norma platí od roku 1967 a musí být každých pět let znovu v Knesetu schválena. Za normálních okolností to nebyl problém, neboť v izraelském parlamentu měla vždy zajištěnou dostatečnou většinu. Letos, kdy bylo nutné platnost opět prodloužit (vypršet měla 30. června), bylo ale všechno jinak. Zmíněný zákon v pondělí 6. června v prvním čtení neprošel. Poměrem hlasů 52 PRO a 58 PROTI. Reporty o výsledku hlasování sice na prvním místě hlásaly, že zákon nepodpořili z koaličního tábora Zoabiová z Meretzu a Ghanaim z arabské strany Raam, a že hlasováni se nezúčastnila rebelka z Yaminy Silmanová, jakož i tři zákonodárci z Raamu, to ale nevystihuje celou pravdu. Pokračování platnosti zákona, tolik potřebného pro zaokrouhleně 450 tisíc Izraelců žijících Judeji a Samaří, by mohlo být snadno schváleno, kdyby z něj pravicová opozice neudělala politikum. Ačkoli strany Likud, obě ultraortodoxní partaje Šas a UTJ i náboženští sionisté (dohromady mají 52 mandátů) tuto legislativní normu samozřejmě podporují, ruku pro ni jejich poslanci tentokrát nezvedli, neboť se rozhodli doslova za každou cenu vystupovat (hlasovat) proti vládě, a to i v tomto závažném případě. Pokud by platnost normy nebyla do konce června prodloužena, znamenalo by to pro obyvatele judských a samařských osad obrovské právní komplikace. A jak plynul čas, bylo stále jasnější, že do konce června platnost zákona prodloužena nebude.

Tato skutečnost nemohla nechat klidným žádného zodpovědného vládního politika, nota bene premiéra státu. Proto v pátek 17. června projednal Naftali Bennett tuto otázku s generální prokurátorkou Izraele Galou Baharav-Miaraovou, která mu sdělila, že za normálních okolností platnost zákona 30. června 2022 prostě skončí. Jedinou možností, jak tomu zabránit, je rozpustit Kneset – v takovém případě, jak píší The Times of Israel („Bennett announces coalition’s collapse, elections: ‘We did our utmost to continue’“/20. 6. 2022) by byla norma automaticky minimálně o šest měsíců prodloužena (přesněji jde o tři měsíce do voleb a tři měsíce po zformování nové vlády). Také proto se Bennett spolu s Lapidem rozhodli pro předčasné volby.

Co bude dál? Aby bylo možné Knesset rozpustit, musí projít předběžným a třemi standardními čteními příslušný zákon. Stane-li se tak, dojde nejen k rozpuštění zákonodárného sboru, ale bezprostředně poté se stane úřadujícím premiérem Yair Lapid. Bennett patrně zůstane na postu „alternujícího“ premiéra. Nové volby se mohou konat nejdříve 90 dnů po rozpuštění Knesetu, ovšem vzhledem k řadě podzimních židovských svátků jsou v izraelských médiích uváděna dvě možná data zmíněná v úvodu článku: 25. říjen a 1. listopad.

PRVNÍ VÝZKUM PREFERENCÍ

Web listu The Jerusalem Post informoval ráno 21. června o prvním výzkumu předvolebních preferencí uspořádaném bezprostředně po oznámení o plánovaném rozpuštění Knesetu; výsledky přinesla rozhlasová stanice 103FM. Podstatné zjištění: ani jedno ze stávajících seskupení (koalice – opozice) by nezískalo většinu.

Strany nynější pravicové opozice

Likud … 36 mandátů (ze 120)

Náboženští sionisté … 10

Šas (ultraortodoxní) … 7

UTJ (ultraortodoxní) … 6

Celkem … 59

Arabská opozice

Společný seznam … 6

Strany nynější vládní koalice

Yeš Atid … 20

Modrobílí … 8

Labouristé … 7

Yamina … 7

Yisrael Beiteinu … 5

Raam (arabská strana) … 4

Nová naděje … 4

Meretz … 0

Celkem … 55

Pravolevé preference + Arabové

Pravice

Likud … 36

Náboženští sionisté … 10

Šas (ultraortodoxní) … 7

UTJ (ultraortodoxní) … 6

Yamina … 7

Yisrael Beiteinu … 5

Nová naděje … 4

Celkem … 75

Centristé

Yeš Atid … 20

Modrobílí … 8

Celkem … 28

Levice

Labouristé … 7

Arabové

Společná kandidátka … 6

Raam … 4

Celkem 10

Z výše uvedeného je zřejmé, že izraelská společnost je většinově pravicová. Ovšem sestavit pravicovou koaliční vládu není snadné, protože do hry vstupují jak rozdíly mezi sekulárními a náboženskými formacemi, tak osobní animozity mezi jejich lídry. Nikoli zanedbatelným faktorem je trestní stíhání Benjamina Netanjahua. Zmíněná většina 75 pravicových poslanců je proto opravdu jen teoretická. Není vyloučeno, že po případných podzimních volbách 2022 bude sestavení kabinetu stejně obtížné, jak tomu bylo po řadě voleb předchozích.