Mohla to být nebeská hostina. Možná kulinářský vrchol olympijské sezony. A kdo ví, třeba s pekingskou kachnou, rýžovým vínem Shao Hsing Hua Tiao Chiews a pivním zázrakem Luoyanggomng Beer. Těžko odolat. Nakonec ale všichni nasucho polkli a museli si nechat zajít chuť. Poděkovat mohli národnímu hrdinovi, který zase jednou řekl, co si myslí.

Tím hrdinou je izraelský olympionik Šahar Cuberi, který na hrách v Pekingu vybojoval pro židovskou republiku jedinou medaili. Bronzovou ve windsurfingu.

Po návratu poskytl rozhovor listu Jediot Achronot. A bez servítků pustil do Číňanů. V olympijské zemi, kde strávil půldruhého měsíce, se prý vůbec necítil příjemně a když ji konečně opustil, "byl šťasten".

Jednoduše naznačil, že Číňany "nemusí". Nemluví jazykem (zřejmě měl na mysli English), mají prapodivné rituály a příšernou výslovnost. Popisoval, jak byl vděčný, když mu přítel přivezl jeho nejoblíbenější jídlo, cizrnovou kaši, známou též jako hummus. Lakonicky vysvětlil proč: "Čína mi nechutná, prasata nejím." Medailista miluje doma vařená jídla, nejvíce z nich pak právě hummus. "Mohu žít pouze z hummusu," dodal.

A pak to přišlo. Když byl reportérem požádán, aby Číňany charakterizoval jedním slovem, nezaváhal. Použil anglického výrazu "shits".

Na vysvětlenou, je-li vůbec třeba: jedná se o množné číslo podstatného jména "shit", což znamená - dámy prominou - lejno, hovno, sračku. Dvojice Osička-Poldauf ve svém stále populárním anglicko-českém slovníku uvádí jako další překladovou možnost posránek. Račte si vybrat, případně doplnit další.

(Že jsme u nás už něco podobného také slyšeli? Ale ovšem, stejného výrazu použil Mirek Topolánek, když svého času hodnotil evropskou ústavu. Týž Topolánek, který během prvního zářijového víkendu v Teplicích na sjezdu Strany zelených plamenně vyzýval její delegáty, ať mu pomohou vyčistit český Augiášův chlív. Snad aby začal u sebe a podle rady svatého Ambrože si nejprve zametl hovna před vlastním prahem.)

Vraťme se ale do Svaté země.

Sotva se o nelichotivých slovech olympionika Cuberiho doslechla čínská ambasáda v Tel Avivu, okamžitě zareagovala. Zrušila slavnostní recepci, kterou chystala pro izraelskou olympijskou výpravu. Olympijský výbor Izraele (OCI) se sice ústy svého šéfa Efrajma Zingera snažil zabránit nejhoršímu, třeba tím, že by se Cuberi omluvil, ale nakonec z toho nic nebylo. Dveře ambasády zůstaly pro izraelské olympioniky zavřené a OCI nezbylo než vydat prohlášení, že recepce se nekoná kvůli "poznámkám, které poskytl tisku izraelský medailista".

Omluva nakonec přišla z míst podstatně vyšších. Čínskému velvyslanectví ji adresoval ministr sportu Ghaleb Mažadle, mimochodem první Arab v jeruzalémském kabinetu. Ministr také uvedl, že má v úmyslu sejít se s Cuberim a upozornit ho, že není přijatelné vyjadřovat se tímto způsobem o národu, který mu poskytl tak přátelské pohostinství.

A Cuberi, navzdory tomu, že se z něj stala sportovní celebrita (je jedním ze sedmi olympijských medailistů v dějinách Izraele), anebo možná právě proto, hodlá být i nadále ve vztahu k tisku maximálně otevřený. V rozhovoru pro Jerusalem Post řekl, že dobře ví, jak je to důležité. "Považuji to za nedílnou součást chování úspěšného sportovce."

Není tedy vyloučeno, že v budoucnu se tento vynikající surfař z jihoizraelského Ejlatu postará o další podobné mediální a diplomatické povyražení. Málo platné, co je politicky korektní, bývá obvykle k uzoufání nudné. A naopak.

Pro příklady ovšem netřeba chodit do Svaté země. Stačí se postavit na české politické zápraží …

Stejskal.estranky.cz