Obvinění Izraele z „genocidy“ tzv. Palestinců je velmi populární mezi propalestinskými propagandisty na celém světě. Toto nařčení pochází již z doby před 7. říjnem 2023, ale stalo se ústředním bodem divokých protiizraelských demonstrací všude tam, kde protestující prohlašují Bidenovu administrativu za spoluviníka genocidy, protože podporuje Izrael. V listopadu minulého roku dokonce skupina palestinských Arabů zažalovala Bidenovu administrativu za „genocidu“.

Jihoafrický Africký národní kongres (ANC) se nespokojil jen s osočením, že Izrael je státem apartheidu, a dne 29. prosince 2023 vystupňoval své nepřátelství vůči židovskému státu, když u Mezinárodního soudního dvora (ICJ) vznesl proti němu obvinění z genocidy. Dne 26. ledna 2024 ICJ odmítl tuto žalobu zamítnout.

Vzhledem k historii Německa by jeho námitka, že „toto obvinění nemá žádný základ“, měla mít pro ICJ zvláštní význam. Prohlášení Berlína, že „rozhodně a výslovně odmítá obvinění z genocidy, které bylo nyní vzneseno proti Izraeli“, rovněž potvrdilo „politickou instrumentalizaci“ tohoto pojmu ze strany Jihoafrické republiky.

O vědce, kteří tato lživé tvrzení podporují, však není nouze. Profesor studií o genocidě Raz Segal tvrdí, že izraelské akce v Gaze představují „učebnicový případ genocidy“. „Historik genocidy“ Omer Bartov varuje, že Netanjahuova vláda se sice genocidy zatím nedopustila, ale projevila „genocidní záměr, který se může snadno zvrhnout v genocidní akci“.

Zvláštní zpravodajka OSN pro „okupovaná palestinská území“ Francesca Albaneseová nedávno tvrdila, že Izraelci „považují Palestinu za zemi zaslíbenou, která jim patří, ale to neznamená, že mohou palestinský lid zničit“. Tvrdí také, že „ve jménu sebeobrany se Izrael snaží ospravedlnit to, co by se rovnalo etnickým čistkám“.

Problémem Jihoafrické republiky, OSN a mnoha akademiků je, že ani obvinění z genocidy, ani z etnických čistek, neobstojí.

Slovo „genocida“ vymyslel Rafael Lemkin roku 1944, když spojil řecké slovo geno (rasa nebo kmen) s latinskou příponou -cide (od caedere, zabíjet), aby označil systematickou snahu nacistického Německa vyvraždit všechny Židy, tj. zničení celého národa.

V roce 1948 schválila OSN Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy, která Lemkinův neologismus definovala jako „činy spáchané s úmyslem zcela nebo zčásti zničit národnostní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu“. Kromě masového vraždění jsou dalšími ukazateli genocidy a etnických čistek „opatření, jejichž cílem je zabránit narození dětí“, jako je nucená sterilizace a „přemísťování dětí“.

Osočování Izraele z genocidy je součástí strategie zvané inverze holocaustu, kdy jsou izraelská protiteroristická opatření namířená proti palestinským teroristickým organizacím přirovnávána ke zločinům spáchaným nacistickým Německem. Většina lidí naštěstí tuto nadsázku a překrucování vidí. Mluvčí Národní bezpečnosti John Kirby označil žalobu Jihoafrické republiky proti Izraeli za „neopodstatněnou, kontraproduktivní a bez jakéhokoli základu“. Kirby, admirál ve výslužbě, ví, že kdyby Izrael skutečně zamýšlel zničit palestinský lid, netrvalo by to sedm desetiletí.

Případ ICJ dokonce sjednotil 210 členů amerického Kongresu, aby „důrazně odsoudili hluboce nepřátelský postoj Jihoafrické republiky vůči Izraeli a důsledně odmítli jeho obvinění z genocidy“.

Obvinění Izraele z „etnických čistek“ nebo „genocidy“ nepodporují žádné údaje. Naopak, palestinská populace od roku 1948 neustále roste. Sám palestinský centrální statistický úřad (PCBS) přiznává, že palestinská populace se od roku 1948 zvýšila osminásobně.

Takto genocida nevypadá.

Roku 2016 OSN varovala, že „rychlý růst palestinské populace“, který zaznamenala, brzy způsobí „krizi v nezaměstnanosti“ a „napjatou infrastrukturu“.

V roce 2022 Arab News uvedl, že „vysoká míra růstu mezi Palestinci“ bude „vyvolávat obavy Izraele“.

Takto etnické čistky nefungují.

Nežidovští občané Izraele nejsou občany druhé kategorie a nikdo se jim nesnaží bránit v tom, aby měli děti. Izraelští Arabové pracují ve stejných zaměstnáních jako Židé. Mnozí z nich dobrovolně slouží v izraelské armádě, ačkoli to po nich není vyžadováno. Arabští muslimové jsou členy Knesetu (parlamentu) a Nejvyššího soudu.

Ironií tohoto absurdního tvrzení je, že Hamás (stejně jako většina palestinského „odporu“) má prokazatelně genocidní úmysly vůči Židům. Charta Hamásu jasně uvádí, že „Izrael bude existovat a existovat, dokud ho islám nevyhladí, stejně jako vyhladil ostatní před ním“. Ministr zahraničí Antony Blinken nedávno poznamenal, že nepřátelé Izraele „nadále otevřeně vyzývají k vyhlazení Izraele a masovému vyvražďování Židů“.

Nepřátelé Izraele již dlouho otevřeně vyzývají k vyhlazení židovského státu a masovému vyvražďování Židů.

Takzvaný „zakladatel palestinského národního hnutí“ Hajj Amín al-Husseini vyzval Hitlera, aby rozšířil své „konečné řešení“ na Blízký východ. Jako velký jeruzalémský muftí roku 1937 přikázal všem svým „muslimským bratřím“ v provolání k islámskému světu: „Neodpočívejte, dokud vaše země nebude osvobozena od Židů.“

Dne 11. října 1947, necelých šest týdnů před hlasováním OSN o rozdělení, pohrozil historicky první generální tajemník Ligy arabských států Azzam Paša „vyhlazovací válkou a osudovým masakrem“, pokud bude „v Palestině“ založen židovský stát.

Nepřátelé Izraele své hrozby splnili, když k tomu měli příležitost. Amos Oz, který zažil válku za nezávislost v roce 1948, ve svých pamětech Příběh lásky a temnoty (2003) napsal, že během války „Arabové provedli na dobytých územích dokonalejší etnické čistky než Židé ..... Osady byly vyhlazeny a synagogy a hřbitovy srovnány se zemí“.

Ani palestinské vedení nevěří své vlastní propagandě. Vezměme si případ Saíba Erekata, člena Palestinské legislativní rady a vysokého vyjednavače OOP, který sám obvinil Izrael z genocidy. Když Erekat v říjnu 2020 vážně onemocněl, rozhodl se pro léčbu v izraelské nemocnici. Udělal by to, kdyby skutečně věřil, že se Izrael dopustil genocidy na jeho lidu?