IZRAEL: Kdo je Mordechaj Vanunu...?
Několikrát jsem projížděl Negevskou pouští, naposled s mým kamarádem Petrem 
Bachrachem z Ostravy, který žije v Haifě už skoro šedesát roků. Udělali jsme si týdenní výlet přes město Beer Sheva k Rudému moři u Eilatu. Projížděli jsme po úzké silnici podivnými kaňony v kamenité poušti, z nichž bylo vidět jen obří umělá vádí před námi. Izraelské atomové centrum Dimona v Negevské poušti je už desítky let jedním z nejlépe utajených míst na světě a ven proniklo dosud jen minimum informací.
Téměř stoprocentní utajení se dařilo držet až do roku 1986, kdy technik z Dimony Mordechaj Vanunu prozradil informace o izraelském jaderném výzkumu a arzenálu britskému tisku. S jeho tvrzením nakonec souhlasily jak americké, tak i britské výzvědné služby. Atomová zařízení, údajně pro mírový výzkum, pomohly Izraeli vybudovat v šedesátých letech západní státy.
V roce 1960 mohl být spuštěn v továrně Dimona uprostřed Negevské pouště reaktor z Francie, využívající těžkou vodu z Velké Británie. Dodávku uranu zprostředkovalo Norsko a následný vojenský výzkum probíhal utajeně hluboko v podzemních halách. V září 1979 zaznamenaly americké špionážní družice nad Indickým oceánem poblíž pobřeží Jižní Afriky obrovský výbuch. Bylo vyhodnoceno, že se jednalo nejspíš o zkoušku atomové bomby. Americké zpravodajské služby dospěl 029y k závěru, že zbraň vyrobili Izraelci a Jihoafričané jejich pokus technicky zajistili. Obě země to odmítly, nicméně důkazy zjištěné v amerických laboratořích hovořily naprosto přesvědčivě.
Koncem devadesátých let minulého století odhadovala americká CIA, že Izrael má k dispozici na sto třicet atomových bomb. Dnešní údaj není znám, ale znalci tvrdí, že by Izrael mohl mít až dvě stě jaderných hlavic. Podle amerického časopisu Bulletin of Atomic Scientists z podzimu 2002 používají Izraelci jako jejich nosiče letadla F-16 (dolet 1 600 km) a F-151 (dolet 4 450 km), dále rakety Jericho I (dolet 1 200 km) a Jericho II (dolet 1 800 km). Západní pozorovatelé se rovněž domnívají, že jaderné bomby jsou instalovány na balistických střelách ve třech ponorkách třídy Delfin, zakoupených v Německu.
Mordechaj Vanunu je inženýr z atomového střediska Dimona v Negevské poušti. V roce 1986 odhalil pro časopis Sunday Times existenci tajného izraelského jaderného programu. Ještě před vydáním článku byl izraelskou tajnou službou unesen z Itálie a v soudním přelíčení s vyloučením veřejnosti odsouzen na 18 let vězení. Sotva se však na jaře roku 2007 ocitl na svobodě, brzy poté byl znovu zadržen.
Po propuštění z policejní stanice ve městě Petach Tikva dostal trest domácího vězení. Čelil podezření, že po svém propuštění na svobodu šířil další informace o reaktoru Dimona. Policie také prohledala jeho pokoj v anglikánském areálu St. George Cathedral v Jeruzalémě a k prozkoumání odvezla jeho počítač a dokumentaci.
Výslech nepotvrdil, že by Vanunu vyzradil nějaké státní tajemství nebo porušil některý ze zákonů s výjimkou podmínky, že nebude hovořit s médii. Podle bezpečnostních pracovníků citovaných listem Ma'ariv bylo ale jen otázkou času, kdy bude opět zatčen, protože již hovořil s několika zahraničními novináři a nevyhýbal se v kontaktu s nimi ani otázce jaderných zařízení a zbraní Izraele. Generální prokurátor Menachem Mazuz nařídil prošetření této skutečnosti.
Arabský list al-Haját v červenci citoval Vanunua, že reaktor v Dimoně je ve špatném stavu a že Blízkému východu kvůli tomu hrozí katastrofa srovnatelná s Černobylem. Vanunu doporučil Jordánsku, aby nechalo vyšetřit obyvatele pohraničních oblastí a zjistilo, zda už nejsou ozářeni. Jordánská vládní mluvčí Asma Chodrová v reakci uvedla, že úřady radiaci nezaznamenaly.
Devatenáct roků pracoval ve středisku výzkumu zbraní Dimona v provincii Beer Sheva. Předtím, než z tohoto místa v roce 1986 odešel, pořídil snímky zevnitř továrny, aby prý světu ukázal, že Izrael skrývá jaderné tajemství. Měl na starost produkci radioaktivních prvků pro výrobu atomových bomb. Přesně znal množství vyprodukovaného štěpného materiálu, věděl, jaká se používají zařízení a jaký druh bomb se vyrábí.
,,Rozhodl jsem se to udělat, protože izraelští představitelé lhali. Neustále tvrdili, nemají žádný zájem získat jaderné zbraně. Přesto vyráběli radioaktivní materiál, který mohl sloužit jen jednomu cíli: vyrobit jadernou bombu. Vyráběli toho značné množství. Spočítal jsem, že v roce 1986 už měli 200 atomových bomb. Také zahájili výrobu velmi silné vodíkové bomby. Tak jsem se rozhodl prozradit, čím se tajně zabývají. Chtěl jsem předejít tomu, že Izrael bombu použije a rozpoutá na Středním východě jadernou válku," řekl Vanunu.
Příslušníci jeho rodiny však nedokázali jeho rozhodnutí pochopit. Nejvíc je rozrušil 
fakt, že se stal křesťanem. To pro ně bylo snad bolestnější, než skutečnost, že prozradil izraelské jaderné tajemství. Soud probíhal za nejpřísnějšího utajení. Byl jen se svým advokátem. Odsoudili ho za špionáž a vlastizradu.
,,Snažili se mě dohnat k zoufalství, abych litoval toho, co jsem udělal. Osmnáct let mě drželi v samovazbě, z toho jedenáct a půl roku v naprosté izolaci. První rok jsem měl v cele kamery a světlo v ní bylo rozsvíceno nepřetržitě tři roky! Jejich špehové mě neustále bili a nesměl jsem spát. Zacházeli se mnou velice tvrdě. Snažili se mě zlomit. Mým cílem bylo přežít a to se mi povedlo!" stěžoval si Mordechaj Vanunu po svém propuštění na svobodu, i když měl přísný zákaz styku se sdělovacími prostředky.
Udělil přesto řadu rozhovorů; otázkou nakolik byly účelové a kdo si je objednal. Možná by se slušela i otázka, jakto, že mu plných devatenáct roků riziko stovek atomových hlavic nevadilo, ani bezpečnost oblasti či Izraelců mu v hlavě zřejmě příliš neležely. Klidně bez výčitek svědomí vyráběl radioaktivní materiál pro atomové bomby. Inu, tvrdá povaha...
Možná se mu v následující samovazbě stýskalo po spoluvězních z řad palestinských atentátníků, kteří organizovali bombové útoky na školní autobusy plné dětí. Určitě by si rozuměli, co se týká vymývání mozků palestinskou loutkovou vládou. Jak jinak by se muslimští mladíci odhodlávali k sebevražedné smrti roztrháním jen proto, že je ve čtvrtém ráji čekalo dvaasedmdesát virtuálních černookých panen.
Jen nikdo přesně nevěděl, jestli na jednoho mučedníka připadne všech sedm desítek hurisek, nebo jestli se o ně budou dělit všichni mučedníci, kteří se budou chtít pyšnit tím, že budou kopulovat s pannou, které se přes noc vždy penetrovaná panenská bláha zacelí... Problém byl však s mučednicemi. Nikdo nevěděl, co budou v ráji činiti, když tam na ně nečekal ani jeden černooký panic. Že by ty obětavé muslimky drželi celibát, nebo že by se snad daly na dráhu něžných lesbiček...?
Dozvuky Vanunovy zrady se projevily také na zasedání izraelského parlamentu 2. února 2000. Poprvé v historii Izraele se v knesetu začalo hovořit o izraelském jaderném programu, o atomových zbraních židovského státu. Stalo se tak na základě rozhodnutí předsedy Parlamentu Avrahama Burga. Ten zachraňoval složitou situaci po předem promyšleném agresivním prohlášení arabského poslance Isáma Mahúla z levicové strany Hadaš, že pokud tato ,jaderná záležitost´ nepřijde na program jednání, prosadí rozpravu na toto téma přes Nejvyšší soud Izraele. A to by byla velká ostuda.
Bylo to jednání bouřlivé, jelikož se většina poslanců bránila, že před televizními kamerami Al - Arábie a za přítomnosti egyptských diplomanů na galerii, kteří se tam neocitli náhodou, mají mluvit o jaderných zbraních, což ohrožuje bezpečnost státu. A když pak ještě Mahúl pronesl, že Izrael vlastní na tři sta jaderných hlavic, opustila na protest většina poslanců jednací sál. Ti zbylí si museli vyslechnout i fakta o údajných biologických a chemických zbraních židovského státu.
Za to následně obvinili Mahúla, že je mluvčím palestinských teroristů a že chce prozradit Iráku a Íránu přísně střežené vojenské tajemství. Do hádky s Mahúdem se zapojil též ministr bez portfeje Barakovy vlády Chaim Ramon a jeho kolega Ofir Pines Pac ze strany Jeden Izrael.
Předseda vlády Izraele Ehud Olmert nedávno v tisku nepřímo přiznal, že židovský stát má jaderné zbraně. Možná, kdyby to izraelská vláda udělala dřív, nemusel mít Mordechaj Vanunu nálepku špinavého zrádce. Inu, politické hry mají zvláštní pravidla.
FOTO:
1) Chrámová hora s Omarovou mešitou v Jeruzalémě
2) Pohled na Beer Shevu
3) Izraelské vojačky z posádky v Negevské poušti
4) Americký duch Presleyho z jeruzalémské restaurace
foto autor
Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz