IZRAEL: Kdo druhému jámu kopá
aneb Jak to bylo při snídani v Gaze
V pondělí 28. dubna 2008 se ve většině sdělovacích prostředků objevila zpráva, která říkala zhruba toto: Izraelské tanky ostřelovaly severní Gazu a zasáhly přitom dům, v němž zahynula matka se čtyřmi dětmi během přípravy snídaně. Bylo tomu ale opravdu tak? Tedy: ta tragédie se skutečně stala, ale čí vinou?
Než si řekneme pravdu, musíme připomenout, že Izraelci nejsou krvežíznivé šelmy, které si mnou ruce při každém úspěšném zásahu kohokoliv na straně nepřítele (jak to bezpochyby dělají ti z druhé strany bojové linie, kdo dnes a denně vypalují z pásma Gazy rakety na izraelské civilisty). Tak jako jiné incidenty tohoto druhu, byl i tento podrobně vyšetřen a výsledek i s videodokumentací prezentován na webových stránkách Obranného vojska Izraele. Českou verzi umístil na své stránky zpravodajský server Eretz.cz.
Rozkaz vyšetřit pondělní událost vydal šéf Jižního velení aluf (generálmajor) Joav Galant spolu s alufem Elazarem Škedim, velitelem letectva. Šetření vedl aluf mišne (plukovník) Šaj Alkilaj.
Výsledek? Během vyšetřování se prokázalo, že onoho osudného dne armáda identifikovala v ulicích města Bejt Chanún čtyři teroristy, kteří nesli na zádech zbraně a výbušniny. Následně na ně zacílilo své zbraně izraelské letectvo a přesným zásahem je eliminovalo.
Během akce došlo ke dvěma po sobě jsoucím explozím. První byla způsobena izraelským letectvem, druhá (sekundární) detonací munice, kterou přepravovali teroristé. Armádní videozáběry zcela jasně dokazují, že sekundární exploze měla mnohem větší razanci než výbuch způsobený izraelským zásahem cíle, přičemž tento sekundární výbuch zničil dům rodiny Abu Mítakových a způsobil smrt matky s dětmi.
Izraelská armáda tedy nezpůsobila destrukci domu a tudíž ani smrt civilistů. Protože je ale armádou civilizovaného státu, vyjádřila lítost nad tím, že při této protiteroristické operaci zahynuli nevinní lidé. Současně ale zdůraznila, že „vina leží na teroristech vládnoucího hnutí Hamas, kteří operují z hustě obydlených území a využívají civilisty jako lidské štíty“.
Dodejme: kdo druhému jámu kopá, sám do ní padá. Alespoň občas. Koneckonců není těžké odhadnout, kdo se měl stát obětí výbušnin, které teroristé na svých zádech vláčeli. Kolik asi židovských civilistů izraelská armáda touto úspěšnou operací zachránila před smrtí a doživotním zmrzačením? Takovéto otázky si ale mezinárodní společenství obvykle neklade.
