Ve čtvrtek 12. března 2026 došlo v Izraeli k rozuzlení v jednom z nejkontroverznějších případů týkajících se podezření z hrubého porušení etického kodexu izraelské armády (IDF) jejími příslušníky.

Jde o kauzu „Sde Teiman“. Tato vojenská základna v Negevské poušti sloužila během války v Pásmu Gazy jako detenční zařízení pro zadržené teroristy a osoby podezřelé z teroristických zločinů. To je zapotřebí zdůraznit: šlo o skutečné, případně potenciální teroristy, nejhorší nepřátele lidu Izraele. Přesto i na ně se vztahují jista pravidla civilizovaného zacházení, přičemž předloni v červenci se objevily zprávy, že tato pravidla měla porušena být několika vojáky, příslušníky zásahové jednotky Koach 100 (Síla 100) určené pro službu ve vězeňských zařízeních. Ze Sde Teimanu byl do nemocnice v Beerševě převezen zadržený palestinský Arab s vážnými zraněními: měl zlomená žebra a poškozený konečník. Bylo nabíledni, že si to nemohl způsobit sám. Podezření padlo na příslušníky Koachu 100 sloužící ve Sde Teimanu, kam ještě v červenci 2024 přijela vojenská policie. Devět podezřelých teatrálně zadržela (vojenští policisté měli kukly na hlavách a celé to působilo dojmem, jako by zasahovali proti teroristům) a odvezla k výslechu na základnu v Bejt Lidu v centrálním Izraeli, kde se také nachází úřadovny vojenského soudu. Na obou základnách došlo k nepřístojnostem. S počínáním vojenské policie se nehodlali smířit lidé z krajní pravice – nejen aktivisté, ale ani někteří politici z vládního tábora včetně ministrů. Také na jejich popud se u základny Sde Teiman shromáždil dav krajně pravicových aktivistů, kterým se podařilo vtrhnout do areálu. Byl mezi nimi i poslanec za koaliční Židovskou sílu Cvi Sukkot. Pořádek musely zjednat až policejní posily. O něco později se totéž opakovalo na základně Bejt Lid, kde byli vojáci Koachu 100 podezřelí ze spáchání násilí vyšetřováni. Na místě se objevilo na dvanáct set protestujících, z nichž někteří násilně vnikli do komplexu. Také zde musela zasáhnout policie.

Kauza postupně gradovala, místy do bizarních rozměrů. V srpnu 2024 odvysílala izraelská televize Channel 12 tajné záběry, které unikly ze Sde Teimanu a týkají se tohoto případu. Na videu bylo vidět, jak vojáci odvádějí zadrženého stranou a obklopují ho štíty, aby zabránili detailnímu pohledu bezpečnostní kamery. Tehdejší zprávy uváděly, že zadržený byl následně bodnut ostrým předmětem do konečníku, což některé zdroje charakterizovaly jako sexuální napadení; toto ale ze záběrů patrné nebylo. Po zveřejnění videa se pozornost soustředila nejen na podezřelé vojáky, ale možná více na tento únik, který vyvolal mezi establishmentem podstatně větší rozruch. Dlouho se nevědělo, kdo za ním stojí. Mezitím bylo v únoru 2025 pět vojáků Koachu 100 ze Sde Teimanu obviněno z mučení a sexuálního zneužití, kterého se měli dopustit na zadrženém palestinském Arabovi, o jehož případu zde hovoříme. Za zmínku stojí, že už předtím, 6. února 2025, byl jiný příslušník armády odsouzen vojenským soudem za týrání palestinských Arabů zadržených ve věznici Sde Teiman; k tomu došlo v období od ledna do června 2024. Voják přiznal, že opakovaně napadal zadržené, kteří byli spoutaní a měli zavázané oči, a to pěstmi, obuškem a puškou. Také je nutil napodobovat zvuky zvířat a tyto ponižující situace nahrával na svůj mobilní telefon. Soud ho odsoudil k sedmi měsícům vězení (minus 80 dnů, které strávil ve vazbě).

Odchod šéfky vojenské prokuratury

Posledního října 2025 rezignovala izraelská generální vojenská prokurátora, generálmajorka Jifat Tomer-Jerušalmiová. Stalo se tak poté, co přiznala, že povolila zveřejnění uniklého tajného záznamu z bezpečnostní kamery v detenčním zařízení Sde Teiman. Proč to udělala? Své rozhodnutí vysvětlila snahou „čelit falešné propagandě namířené proti armádním orgánům činným v trestním řízení“. Na mysli měla především tvrzení pravicových politických osobností, že zprávy o zneužívání zadržených osob ve Sde Teimanu byly vykonstruovány. Zdůraznila právní a etickou povinnost armády vyšetřovat protiprávní činy, a to i ve válce, a vyjádřila lítost nad tím, že už není všeobecně akceptována zásada, že existují praktiky, které nesmí být nikdy použity ani proti těm nejodpornějším zadrženým. Následovalo policejní vyšetřování Tomer-Jerušalmiové, které provázely bizarní okolnosti. 2. listopadu 2025 bylo oznámeno, že zmizela. Spekulovalo se o sebevraždě, naštěstí byla o několik hodin později nalezena živá na pláži u města Herzlia. Byla zatčena a 7. listopadu propuštěna do desetidenního domácího vězení. Součástí jejího zmizení byla i ztráta mobilního telefonu, který ale později návštěvníci pláže nalezli a odevzdali policii. 9. listopadu byla hospitalizována v telavivské nemocnici Sourasky Medical Center poté, co se předávkovala léky. Policejní prezident Daniel Levi potvrdil, že se pokusila o sebevraždu. Z nemocnice byla propuštěna začátkem prosince, přičemž její domácí vězení skončilo ještě během hospitalizace. Policejní vyšetřování Tomer-Jerušalmiové bylo uzavřeno letos v únoru, ale o případné obžalobě nebylo rozhodnuto, neboť by mělo následovat postoupení spisu nikoli civilní generální prokurátorce, ale nezávislému orgánu, který bude nutné vytvořit. Důvodem je, vedle extrémní citlivosti kauzy, obava ze střetu zájmů, protože případ se týká vysoké představitelky systému, na který úřad generální prokurátorky dohlíží. Proto se hledá jiný vrcholný, ale institucionálně nezávislý orgán, který o případné obžalobě rozhodne.

Důležitým faktorem v příběhu je propuštění zadrženého a zraněného palestinského Araba po jeho uzdravení zpět do Pásma Gazy. Stalo se tak v rámci příměří iniciovaného prezidentem Trumpem (20bodový plán) v říjnu 2025, kdy byla dohodnuta výměna izraelských rukojmí za zadržované Araby. Jak se později ukázalo, propuštění tohoto člověka, jehož jméno média neuvádějí, bez toho, že by izraelským orgánům poskytl důvěryhodné svědectví použitelné v soudním řízení, byla zásadní procesní chyba.

Zproštění obvinění

Ve čtvrtek 12. března 2026 oznámil nástupce Tomer-Jerušalmiové na postu generálního vojenského prokurátora, generálmajor Itaj Ofir, že obžaloba vznesená loni v únoru 2025 proti pěti vojákům Koachu 100, se ruší. IDF na svém webu uvedla pět důvodů, s nimiž se nyní stručně seznámíme. Obecně platí, že vojenská prokuratura přistoupila k rozhodnutí zrušit obvinění po „významných změnách“ ve vývoji případu v období od podání obžaloby a po přezkoumání všech okolností, důkazů a relevantních faktorů. Konkrétně: (I) Existující důkazní materiály byly komplikované a nedostatečně průkazné pro řádné soudní řízení. (II) Propuštění zadrženého palestinského Araba mělo zásadní negativní dopad na možnost využít jeho výpověď či jiné důkazy, což ztěžovalo možnost smysluplně pokračovat v obžalobě. (III) Někteří vysoce postavení členové vojenské prokuratury a IDF v této kauze jednali nevhodně, včetně nestandardního nebo bezprecedentního přístupu k vyšetřování. Zde představuje klíčový problém zmíněné zveřejnění tajného videa. (IV) Vojenská prokuratura potřebovala k vedení obžaloby vyšetřovací materiály v držení izraelské policie. Některé dokumenty však nebylo možné z bezpečnostních důvodů (šlo o citlivé materiály mimo jurisdikci vojenské prokuratury) a vnitřních pravidel nakládání s tajnými dokumenty efektivně získat a zajistit, aby je obvinění mohli vidět a použít ve své obhajobě. Bez těchto materiálů nebylo možné zajistit spravedlivý proces, protože obvinění by neměli všechny informace potřebné k obhajobě. (V) Kombinace výše uvedených okolností znamená, že pokračování obžaloby by ohrozilo základní práva obviněných, což zákonitě vyústilo ve zrušení obžaloby.

Šestistránkový armádní dokument nepopírá, že počáteční výpověď zadrženého, lékařské zprávy o jeho zraněních, které vypracovala beerševská nemocnice Soroka Medical Center, kam byl ze Sde Teimanu dopraven, jakož i videozáběry „vykreslovaly vážný a znepokojivý obraz“ jednání obžalovaných. Problém je v tom, že kamerový monitoring není jednoznačný, protože vojáci použili ochranné štíty. Text také uvádí, že zadržený poskytl různým vyšetřovatelům navzájem odlišné verze toho, co se stalo. Stejně tak není jisté, zda by propuštěný mohl nyní v této kauze vypovídat a být podroben křížovému výslechu obhajoby; absence takovéhoto svědectví by opět mohla narušit právo obžalovaných na spravedlivý proces. Náčelník generálního štábu IDF, generálporučík Ejal Zamir, byl o rozhodnutí generálního vojenského prokuratura informován a vyjádřil mu podporu. Současně armáda uvedla, že vzhledem k „závažnému profesionálnímu selhání“, k němuž v této kauze došlo, nařídil gen. Zamir vyvodit z něj patřičné poučení a přijmout opatření, aby se podobné případy neopakovaly.

Ohlasy

Rozhodnutí gen. Itaje Ofira o zproštění obžaloby vyvolalo v Izraeli smíšené reakce. Někteří jsou šokováni, například aktivisté organizace Public Committee Against Torture in Israel v tom spatřují zametání armádního násilí pod koberec a tvrdí, že vojenský generální prokurátor dal svým rozhodnutím vojákům povolení znásilňovat – pokud je obětí Palestinec. Naproti tomu politici na pravici, včetně premiéra Netanjahua, hovořili o obvinění vojáků jako o „blood libel“, falešné pomluvě (upomínající na lživé středověké obvinění Židů z rituálních vražd), namířené proti IDF. Pravdivé není ani jedno, ani druhé. Nešlo o pokus věc ututlat a ani o blood libel. Pohledy se samozřejmě různí. Šir Peretsová v listu The Jerusalem Post napsala: „Je důležité si uvědomit, že obžalovaní nebyli zproštěni viny. Obvinění byla stažena na základě principu haganah min hatzedek.“ Jde o hebrejský právní termín pro princip, který se uplatní v případě, že by pokračování stíhání nebo soudního procesu bylo nespravedlivé, a to z důvodu porušení základních procesních práv, např. porušení práva obviněného na přístup ke všem důkazům. Jinak řečeno, přestože existuje podezření nebo důkazy, proces se nemůže konat (pokračovat), protože by byl nespravedlivý.

Juval Elbašan hodnotí na serveru Ynet zproštění obžaloby jako vzácný okamžik morální a profesní odvahy. Vysvětluje: „Nově nastupující představitelé obvykle nechávají vlak soudních sporů, který vypravili jejich předchůdci, pokračovat v jízdě, což jim umožňuje umýt si ruce a distancovat se od odpovědnosti. Na rozdíl od nich nový vojenský prokurátor převzal odpovědnost za minulá pochybení a napravil to, co bylo pokaženo.“ Uzavírá, že v nastalé nejednoznačné situaci se ukázala síla izraelského právního vlaku. „který sice na své cestě narazil na mnoho min a byl otřesen, ale nevykolejil a dokázal zastavit na těch skutečně důležitých stanicích: zahájil vyšetřování s odvahou, když se objevilo podezření, a uzavřel ho s odvahou, když se ukázalo, že neobstojí ve zkoušce spravedlnosti.“ Za sebe si dovolím dodat: oprostíme-li se od politizace případu, ať už zleva, nebo zprava, snadněji pochopíme, proč šéf vojenské prokuratury sotva mohl rozhodnout jinak. Jde o princip: spravedlnost na prvním místě.