S prvním srpkem Luny po dubnovém novu začíná letos ramadán. Pro muslimy svatý měsíc. Pro mnoho nemuslimů ovšem měsíc očekávání toho nejhoršího. Šíření zla není ovšem striktně omezeno na jeho začátek a konec.
Na serveru ČeskoTurecko.cz je v článku o ramadánu (tam je ovšem psán s velkým začátečním písmenem) uveden pokyn, jak bychom se měli během svatého měsíce chovat. Myšleno my, nemuslimové:
Snažte se být během Ramadánu více ohleduplní a tolerantní ke svým blízkým a dalším lidem.
Kdo jezdí na dovolenou do muslimských zemí, dobře ví, co je tím myšleno. (Zkuste od rána do západu slunce nejíst, nepít, nekouřit – jakou asi budete mít náladu?)
Pohled z naší strany. Máme právo požadovat, aby se oním pokynem striktně řídili i muslimové? Řečeno na tvrdo: alespoň vraždit by nemuseli.
Asi tušíte, že inspirací k tomuto článku byly tři teroristické útoky, při nichž bylo v Izraeli zavražděno 11 nevinných lidí. Čtyři v Beerševě (22. 3.), čtyři v Hadeře (27. 3.) a pět v Bnej Braku (29. 3.). Lze namítnou, že tento teror se odehrál ještě před ramadánem. Ano.
Zkušenosti z předchozích let však ukazují, že pro některé stoupence víry v Alláha a učení jeho Proroka není ramadán jako svatý měsíc obdobím míru, pokoje, zvýšené ohleduplnosti a tolerance. Právě naopak.
Židé v Izraeli mají důvod k obavám. Jak ale ukázalo vraždění v Bnej Braku, nejen Židé. A vlastně ne pouze Izraelci. Z pěti mrtvých v tomto městě s jasnou převahou charedim (ultraortodoxních) byli dva Židé, jeden (policista) izraelský Arab – křesťan, člen Řecké pravoslavné církve, a dva cizinci – Ukrajinci, kteří v Izraeli pracovali ve stavebnictví. (Jako by ruské vraždění civilistů na Ukrajině nestačilo.)
Ta otázka visí ve vzduchu. Byl teror v Beerševě, Hadeře a Bnej Braku pouhou předehrou něčeho podstatně děsivějšího, co obyvatele Izraele během ramadánu čeká?
Pokud bychom měli vycházet z výhrůžek, které Izraeli adresují palestinskoarabské teroristické formace, především Hamas a Islámský džihád, ale nejen ony, pak ano. Hrozby se týkají nejen území Judeje a Samaří (tzv. Západní břeh), ale i teritoria Izraele v hranicích linie příměří z let 1948-1967. V nebezpečí jsou tedy všichni. O to víc, že stopy teroru v Beerševě a Hadeře vedou ke strůjcům majících spojení s Islámským státem. Ostatně ke všem třem výše zmíněným útokům došlo uvnitř Izraele, nikoli na sporných územích.
A jaký je postoj vedení Palestinskoarabské autonomie? Jeden příklad za všechny. Po vražedných útocích v Beerševě, Hadeře a Bnej Braku řekl premiér Bennett, že právě teď nastal čas, aby ti občané, kteří mají oprávnění nosit zbraň, chodili na veřejnosti ozbrojeni. Dodejme, že to není vytváření nějaké atmosféry „divokého Západu“, ale nutnost. Teroristu v Beerševě včas zlikvidovali ozbrojení civilisté; nikoli bezhlavě, ale po snaze přimět ho, aby přestal nožem ohrožovat je i okolí, což on odmítl – zbraň použili v okamžiku bezprostředního ohrožení.
Redakční úvodník webu listu The Jerusalem Post publikovaný 1. dubna 2022 („Bennett’s call on Israelis to bear arms is correct if done responsibly“) připomíná několik důležitých aspektů týkajících se tohoto tématu.
Především: Vzhledem k tomu, že velký počet Izraelců sloužil v armádě, vyšší procento jeho občanů než občanů většiny jiných zemí dokáže se zbraní odpovědně zacházet. Z tohoto hlediska má tedy Bennettova výzva smysl.
K tomu je ale nutné dodat i příslovečné „B“. V Izraeli neexistuje „automatické“ právo na držení zbraní (tak jako v principu v USA dle druhého dodatku ústavy), ale každý, kdo chce zbraň legálně vlastnit, musí splnit řadu přísných požadavků. Na distribuci licencí povolujících izraelským obyvatelům vlastnit zbraň dohlíží příslušné oddělení na ministerstvu veřejné bezpečnosti. Uchazeč o licenci (zbrojní pas) musí splnit mj. tato kritéria: být občanem státu nebo trvalý pobytu, být starší 18 let a mít základní znalost hebrejštiny; dále musí projít lékařskou prohlídkou s kladným, výsledkem, absolvovat výcvik se zbraní, složit předepsanou zkoušku a projít praktickým testem na střelnici.
Server The Jerusalem Postu cituje právníka Michaela Deckera, odborníka na správní právo, který říká, že získat zbrojní pas v Izraeli je mnohem obtížnější než v USA. „Návštěvníkům ze zahraničí to může připadat zvláštní, vezmeme-li v úvahu počet vojáků IDF a bezpečnostního personálu, kteří nosí zbraně v izraelských ulicích. Nicméně postup pro vydávání soukromého zbrojního povolení pro Izraelce, kteří nejsou součástí obranného establishmentu nebo policie, je poměrně restriktivní.“ Michel Decker dále uvedl, že vlastnit v Izraeli zbrojní pas „je privilegium, nikoli právo“. Navíc: „Vládní politikou v posledních letech bylo snížit počet soukromých střelných zbraní držených izraelskými občany kvůli možnému použití těchto zbraní při násilných činech.“
Úvodník si všímá dalšího aspektu tohoto tématu. Při pravicových protestech proti nové vlně teroru byla slyšet hesla jako „Smrt Arabům!“ a výhrůžky odvetnými útoky. Bezpečnostní síly, které jsou již nyní kvůli teroru ve stavu nejvyšší pohotovosti, musí současně zajistit, aby se takovéto protesty nevymkly kontrole. Musí být ve střehu, aby civilisté „s rukou na spoušti“ a civilní bezpečnostní pracovníci nestříleli bezdůvodně na ostatní občany.
Server v závěru vyzývá – v souladu se slovy premiéra Bennetta – občany s oprávněním nosit zbraň, aby byli ostražití, ale současně odpovědní.
Jak je tedy zřejmé, v Izraeli není toto téma (ozbrojení civilisté) pojímáno černobíle, jednostranně, nýbrž racionálně, zodpovědně. Naproti tomu druhá strana, palestinští Arabové, se i v této věci chovají hystericky, nefér, falešně. Reagují zploštěle.
Zmíněný server listu The Jerusalem Post v článku „Palestinians warn Israel’s actions will lead to violence during Ramadan“ (31. března 2022) napsal, že palestinskoarabský premiér Mohammad Štayyeh kritizoval izraelského předsedu vlády Bennetta za to, že po nedávných teroristických útocích doporučil izraelským civilistům, aby nosili zbraně. Tato Bennettova výzva prý „vyžaduje naléhavou mezinárodní intervenci k zajištění ochrany palestinského lidu“.
Zvláštní uvažování. Arabové terorizují nevinné – a když se terorizovaní chtějí bránit, mělo by mezinárodní společenství proti nim zasáhnout.
S takovýmto přístupem je mír s palestinskými Araby nemožný.
Převzato z blogu autora s jeho svolením.