Wadía Maswadeh si užil svůj den mediální slávy. Pěkně po palestinsku. Nejprve se chopil šutru a mrštil jím, jak je v Hebronu a vůbec v celé Judeji a Samaří dobrým zvykem, po autě s izraelskou espézetkou. Na to měl odvahy dostatek.

Když se ale hlídkující vojáci izraelské armády (IDF) jali tento incident řešit, bylo po hrdinství. Abychom však byli spravedliví: Wadíovi je pět. Protože jeho příběh okamžitě obletěl svět, víme o něm také to, že nosí oranžové tričko.

Leč vážně. Story tohoto chlapce je klasickým příkladem, jak lze z banality udělat tragédii. Tedy přesněji: jak levicová "lidskoprávní" organizace Be-celem (angl. přepis používaný i v českých médiích: B´Tselem) dokáže z takovéto banality vyrobit tragédii téměř světového významu. Že se toho média chytnou, je nabíledni. (Zde malá odbočka pro ilustraci: kdyby se české sdělovací prostředky přestaly donekonečna zabývat megatrapností jménem kauza Bartošová, vrátil by se její problém do normálních dimenzí – a možná by pak našla odvahu řešit v péči skutečných odborníků svůj alkoholismus.)

Co se vlastně v Hebronu stalo? Poté, co Wadía hodil kámen po osobním autě (i z rukou pětiletého chlapce může způsobit nedozírné následky), nemohli příslušníci IDF dbající v tomto starobylém biblickém městě na bezpečnost (dle izraelsko-palestinského Hebronského protokolu z roku 1997) jednat jinak než tento incident všedního dne řešit. Tedy chlapce odvést (v tomto případě odvézt džípem) k rodičům a poté předat celou záležitost policii Palestinské autonomie (PA), resp. tamnímu Oblastnímu koordinačnímu úřadu (DCO – zřízeny dle mírových dohod z Oslo II). Tomu se ovšem Wadíův otec svěřepě bránil. (Proč asi?) S argumentem: přece byste nezatýkali pětiletého kluka.

O žádné "zatčení" samozřejmě nešlo. Chlapec byl přichycen při závažné lumpárně proti veřejnému pořádku (což má být dle izraelsko-palestinských dohod hlášeno právě DCO protistrany), přivezen k rodičům a spolu s otcem pak předán policii PA, která oba vzápětí propustila. Že se to neobešlo bez poněkud hysterických scén ze strany pětiletého chlapce, je vcelku pochopitelné, zcela podle modelu – s kamenem v ruce hrdina, po příchodu ochránců pořádku zbabělec. Ale ano, je to dítě a podle toho se s ním také zacházelo: že byl jeho otec na přechodnou dobu spoután a byly mu zavázány oči, je pravda, ale to je "procesní" úkon, který velící důstojník jistě dokáže zdůvodnit.

Tím by to celé skončilo (nebyl by to první a žel ani poslední případ tohoto druhu v obasti), kdyby aktivisté Be-celemu z toho neudělali mediální bublinu a nesnažili se z toho jako z prázdné tuby od zubní pasty vymačkat alespoň nějaký protiizraelský politický kapitál.

Výkonná ředitelka Be-celemu Jessica Montellová nenalezla v postupu izraelské armády, na níž si stěžuje právnímu poradci pro Judeu a Samaří nic, co by nebylo hodné kritiky. Očekávat něco jiného by bylo totéž, jako chtít po Hamasu, aby uznal Izrael. Nicméně: nebylo by od věci, kdyby (pseudo)ochránci lidských práv alespoň občas vzali na vědomí, co je příčina a co důsledek. A také jakou měli přítomní vojáci a vojačky IDF alternativu: nechat chlapce běžet a nedat mu touto lekcí najevo, že to, co udělal je špatné a že za své pošetilé nápady i jako dítě ponese přiměřené následky?

Očekávat, že toto výchovné ponaučení se mu dostaně na druhé straně, kde "zákonem č. 1" je nenávist vůči Izraeli, to snad nemohou ani propalestinsky orientovaní aktivisté z Be-celemu.

Řešení je přitom prosté: neházet po izraelských automobilech kameny. Kdyby k tomuto byly palestinskoarabské děti důsledně vedeny, a za porušení této zásady svými rodiči náležitě trestány, bylo by v Judeji a Samaří o jeden problém méně. To je ovšem přání na úrovni zázraku.

Zkusme se vžít do pocitů řidiče napadeného auta, kdyby vojáci nechali chlapce běžet. Tady by byl důvod ke kritice: "K čemu v Hebronu jste, když nedokážete ochránit nás a náš majetek?" To by přece bylo selhání, nikoli když se ozbrojené složky nasazené do oblasti mj. k ochraně veřejného pořádku snaží jeho narušování řešit.

Čili, tak jako jsme si na to už (neochotně) zvykli: politicky korektní levici netrápí primárně problém obětí, ale je extrémně citlivá, pokud jde o dodržování práv pachatelů. Co by asi paní ředitelka Montellová hlásala do světa, kdyby v důsledku dítětem vrženého kamene řidič havaroval a usmrtil několik kolemjdoucích?