Původně tam stála rampa. Vedla z prostranství u Zdi nářků k Maghrebské bráně. Tedy k jednomu ze vstupních bodů na Chrámovou horu. Jediného pro nemuslimy. Vyznavači Alláha jich mají víc. Další z absurdit té oblasti.

Ano, poznali jste. Je-li řeč o Chrámové hoře, je řeč o Jeruzalému. A je-li řeč o Jeruzalému, jde racionalita v muslimském táboře stranou.

V zimě 2004, přesněji v polovině února, se na rampě podepsal dílem zub času, dílem klimatické vlivy, dílem slabé zemětřesení. Tato spojnice na Chrámovou horu, do míst, kde se nachází mešita Al Aksá, se zčásti zřítila. Záhy byla postavena nová. Provizorní. Ta, která funguje dodnes.

Často se o ní hovoří jako o mostu. Mostu Mughrábí. Mostu k Maghrebské bráně. Říkejme jí tak i my, přestože jde spíše o zastřešenou rampu či lávku.

Možná právě vy, kdo čtete tyto řádky, jste tímto provizorním mostem procházeli. Jako turisté během návštěvy Starého města.

Nic provizorního však netrvá (až na výjimky) věčně. Současný stav mostu vyžaduje z hlediska bezpečnosti a požární ochrany řešení. Odborníci jsou nekompromisní. Buď bude most opraven, nebo úřady přistoupí k jeho demolici, po níž bude následovat výstavba mostu nového. Jeruzalémská městská správa se rozhodla pro druhou variantu.

Vzápětí byl oheň na střeše.

Zdánlivě jasná záležitost, problém navýsost technický a vůbec ne politický se politickým stal. V arabském světě vypukla hysterie. Zbourat most Mughrábí? To si Izrael nesmí dovolit. Je to další důkaz judaizace Jeruzaléma, znělo před pár dny shromáždění příznivců Muslimského bratrstva v egyptském hlavním městě. S dovětkem: Stejně jednou všechny Židy pozabíjíme.

Demolice mostu, jejíž začátek byl naplánován na sobotní (26. 11. 2011) noc vedla k nárůstu protiizraelských nálad také na káhirském náměstí Tahrír. Co mají protesty proti pomubarakovské vojenské juntě společného se stržením jedné dosluhující provizorní stavby daleko v Jeruzalémě? Z hlediska zdravého rozumu nic. Jako arzenál k útokům na Izrael se ale hodí náramně.

Cokoliv Izrael podnikne v této části svého hlavního města, o níž marně sní nejen palestinští Arabové jako o metropoli budoucí nezávislé Palestiny, lhostejno, zda je o nutné stavební úpravy či archeologický výzkum, je druhou stranou vnímáno pouze negativně. Platí to i o mostu Mughrábí.

Fanatická nenávist zaslepuje Arabům zrak a vypuzuje z jejich hlav racionální myšlení.

Odpor proti demolici mostu, přicházející nejen z Egypta, ale také z Jordánska, přiměl ministerského předsedu Benjamina Netanjahua, aby vyzval jeruzalémskou radnici k odložení začátku demolice. Zatím o týden.

Že se tím podstata problému neřeší, je jasné; stejně jako to, že šlo ve vypjaté chvíli o ústupek moudřejšího. Netanjahu nechtěl v době, kdy se v Egyptě připravovali na první etapu parlamentních voleb, přilévat olej do ohně.

Co z toho můžeme vyvodit. V plné nahotě tu defiluje jedno tristní, mnohokrát ověřené poznání. Kdo chce vidět, vidí, jak nesnadné je s Araby koexistovat. Nejsou-li ochotni akceptovat nezbytné dění kolem mostu, kde jde jen a jen o bezpečí návštěvníků Chrámové hory, jak jim máme věřit, že překonají svůj nenávistný poměr k židovskému státu a budou schopni se s jeho vedením racionálně dohodnout na otázkách nepoměrně závažnějších?

... uprostřed Zeď nářků (Západní zeď), před ní Western Wall Plaza, vpravo most Mughrábí, vlevo zlatá kopule Skalního dómu na Chrámově hoře