29.3.2024 | Svátek má Taťána


IZRAEL: Je na slovo „nácek“ třeba zákona?

15.2.2014

Už týdny se v Izraeli diskutuje o slově "nácek": má být zakázáno, aby se zamezilo dalším trivializacím holocaustu. Mladí Izraelci se ale proti cenzuře brání.

Je to těžká nadávka. Kdo chce v Izraeli svého protivníka pomluvit či očernit, nazve ho náckem. Stalo se to například rabínovi a poslanci Dovu Lipmanovi, když se zastával školaček před ultraortodoxními výtržníky, jimž se jejich oblečení zdálo příliš odvážné. "Náckem" ho na demonstracích titulovali pravověrní věřící opakovaně.

S tím možná už brzy bude konec. Návrh zákona totiž předpokládá, že užití výrazu "nácek" se v Izraeli stane trestným činem. Slovo by mělo být přípustné pouze pro pedagogické nebo historické účely.

O návrhu zákona se již několik týdnů vášnivě diskutuje. Jeho iniciátoři chtějí zavést tuto regulaci zejména proto, aby ochránili občany přeživší holocaust před bolestnými asociacemi. Poslanec pravicové strany "Náš domov" Shimon Ohayon říká: "My v naší zemi můžeme najít dost jiných výrazů, abychom vyjádřili své mínění. Jediné, co požaduji, je, abychom se střežili tohoto slova, jež má s našimi národními dějinami tolik co do činění."

Předkladatelům zákona nejde o to, aby takto bojovali proti starým či novým nacistům, antisemitismu nebo rasismu. Vadí jim spíš, že toto slovo je v Izraeli frekventováno až příliš často, stejně jako se pojmu šoa (holocaust) hojně užívá pro hospodářské škody či ekologické havárie nebo nakonec i pro zcela všední trampoty. Shledávají to trivializací holocaustu.

"Nácek" není nadávka jako každá jiná, tvrdí novinář Noah Klieger, který sám přežil Buchenwald. Tím slovem je někdo přirovnáván k těm, "co v táborech smrti připravili o život šest milionů Židů, statisíce Poláků, sovětských válečných zajatců a cikánů, a zapříčinili smrt více než šedesáti milionů lidí, když rozpoutali světovou válku."

Těch, co jako Klieger přežili, si izraelská mládež velmi váží. Nelze jí vyčítat, že by se o minulost nezajímala. Ankety ukazují, jak výrazně je – snad ještě více než u jejich rodičů – jejich vnímání vlastní identity určeno dějinami holocaustu. Přitom ale nemají žádný problém s tím, aby nadávku "nácek" používali, kupříkladu když hovoří o svém obzvláště přísném učiteli. Mnozí Izraelci považují proto návrh zákona za nesmyslný či antidemokratický: "Má teď tedy snad být ´polévkový nácek´ ze sitcomu Seinfeld cenzurován?" ptá se spisovatel Etgar Keret ve svém článku v New York Times.

Roni Barová, jež patří v zemi k mládeži, napsala: "My jsme to slovo nezneužili, nýbrž porazili." Dnes už lze kupříkladu výborného přítele poškádlit otázkou: Co jsi to za nácka? Oběť dědů je tak překonána.

Skeptičtější je tu spisovatel Tom Segev, autor klasického díla "Sedmý milion" o státu Izrael. Zjišťuje sice, že se ono slovo používá stále častěji, ve skutečnosti to ale není žádná novinka, obzvláště ne v politice. Už premiér Menachim Begin ho velice hojně užíval: "Nebylo žádného arabského diktátora, včetně Sadata, který by tak nebyl titulován," říká Segev. "Všichni dělají taková srovnání. Je to samozřejmě přehnané, neboť tu žádné srovnání neexistuje, nacisti jsou jistě tím nejhorším zlem. Ale kvůli tomu není přece hned zapotřebí zákona." A co potom, "narazíme-li na opravdového nacistu, tak jako v Maďarsku? Potom se to také nesmí říkat?"

Segev míní, že používání slova "nácek" dějiny nebagatelizuje. Holocaust byl koneckonců i "hlavním stavebním kamenem" samotné identity Izraele. Iniciátoři navrhované právní úpravy chtějí se tak prý pouze zviditelnit.

Zajímavé je, že iniciativa vychází ze středově pravicového spektra. Přestože to byli v roce 2005 právě osadníci, kdo si žlutou židovskou hvězdu připjal, aby protestoval proti svému vystěhování z pásma Gazy. I když skupina ortodoxních Židů oblékla své děti v roce 2012 do koncentráčních mundúrů, aby demonstrovali proti službě v armádě. V kolektivní paměti utkvěl pak zejména jeden obrázek: premiér Jicchak Rabin, zobrazený v uniformě SS. Znevažovali ho tak odpůrci jeho mírové politiky. Snad to byla i předzvěst jeho zavraždění v roce 1995.

S dvacetiletým zpožděním přichází tak konečně zákon, který by měl takovým provokacím zamezit, obhajuje záměr telavivská autorka Nili Landesmanová.

Spisovatel Etgar Keret má pro tuto iniciativu nicméně jen slova pohrdání. Jaký Izrael, ptá se svých čtenářů, byste teda chtěli mít raději? Takový, co se od toho současného liší jen zákazem slova "nácek"? Anebo Izrael, v němž lze sice nadávat někomu do nácků, který ale na Palestince a uprchlíky nepohlíží už jako na nějaký plebs? Pro Etgara Kereta je odpověď jasná.

Z deníku Zeit Online přeložil

Per-hand-preklady.cz