Nová vláda patří k nejrozmanitějším vládám v dějinách demokracií

Vyzývám každého, aby jmenoval parlamentní demokracii, která má momentálně různorodější koaliční vládu – rasově, nábožensky, etnicky, ideologicky, politicky a národnostně –, než je současná izraelská vláda, která zahrnuje lidi všech barev pleti, od černých Etiopanů přes hnědé muslimy a snědé Sefardy až po bílé Rusy. Této vládě předsedá moderní ortodoxní žid a vládne spolu s fundamentalistickými muslimy a ateistickými a agnostickými židy. Jeden člen kabinetu je homosexuál a jeden člen Knesetu (izraelského parlamentu) je neslyšící. Své původní kořeny mají všichni někde v Asii, Africe, Evropě a v Americe.

V novém izraelském kabinetu bude sloužit devět žen, což je doposud rekordní počet. V nové vládě budou zastoupeny všechny odstíny politických názorů – a v Izraeli jich je nepočítaně. Starou frázi „dva Židé, tři názory“ můžeme parafrázovat jako „20 členů izraelského kabinetu, 30 názorů“ – protože každý člen kabinetu zastupuje v rámci své strany široké spektrum názorů.

Ale co naplat, fanatici, zejména pokud jde o radikální levici ve Spojených státech a v Evropě, trvají na označování Izraele jako státu apartheidu. Nic nemůže být dále od pravdy. V Izraeli je skutečná rozmanitost, nikoliv jen falešná „politicky korektní rozmanitost“, která je typická pro mnoho amerických institucí. Americká rozmanitost je prostě jen eufemismus pro více Afroameričanů, a to zejména více černochů, kteří mají ten samý názor na politické a rasové záležitosti. To nemá nic společného se skutečnou rozmanitostí postojů, zkušeností, myšlenek a názorů.

Nejlepším příkladem tohoto truismu se stalo, když Google jmenoval do funkce hlavního manažera pro rozmanitost člověka, který má homofobní a protižidovské názory. Je nepředstavitelné, že manažeři Googlu – společnosti s obrovskými zdroji a schopností vše kontrolovat – o jeho bigotních názorech nevěděli. Ale tento člověk je černoch a to je v podstatě to jediné, co Google a mnoho dalších amerických institucí zajímá. V Izraeli je ale naprosto jiná situace, protože Izrael je přirozeně rozmanitý národ, který svou rozmanitost bere skutečně vážně.

Znamená to, že v národním státě židovského lidu bylo dosaženo dokonalé rovnosti? Samozřejmě že ne. Izrael zápasí jako každá demokracie s rasovými a etnickými problémy. Izrael není ani zdaleka dokonalý. Jeho zákony vyžadují rovnost všech občanů, ale v praxi přetrvávají diskriminační praktiky vůči určitým skupinám židů a muslimů. Izraelské soudy důsledně vydávají rozsudky, které mají vést zemi k úplné rovnosti, ale samotné soudy tohoto výsledku nikdy nemohou dosáhnout.

Izrael je navíc národním státem židovského lidu a jako takový může svým nežidovským občanům přiznávat stejná občanská, zákonná, náboženská, jazyková a politická práva, ale uskutečňování práva na národní sebeurčení je ve Státě Izrael vyhrazeno pouze židovskému národu. Stát Izrael byl vytvořen tak, aby měl židovský charakter a aby nikdy nediskriminoval Židy v imigraci nebo v náboženských právech. Je to jediný židovský stát existující ve světě, v němž byli po tisíce let Židé tvrdě diskriminováni a v němž nikdo nezasáhl, když jich bylo šest milionů povražděno.

Řada národů, států a provincií po celém světě má ještě silnější národnostní a náboženské charakteristiky, přitom ale s mnohem menším historickým ospravedlněním. Například každý národ s muslimskou většinou je oficiálně muslimský stát, který členům této víry poskytuje značné výhody. Anglie je anglikánský křesťanský stát se zavedeným státním náboženstvím. Katolicismus je oficiálním náboženstvím několika evropských zemí. Na mnohých státních vlajkách a emblémech jsou kříže, půlměsíce nebo jiné výrazně náboženské symboly. Na náboženství se odvolávají také mnohé státní hymny.

Mnoho zemí má zákony o návratu, které upřednostňují určité etnické a náboženské skupiny. Několik arabských zemí omezuje nemuslimská náboženství a vyhrazuje občanství a vlastnictví půdy jen pro vyznavače svého státního náboženství. A tak dále a tak dále. Izrael je však jediným státem, který je běžně odsuzován za svůj Zákon o návratu, dodržování židovských svátků, za svou státní vlajku a za to, že osvobozuje většinu Arabů od povinné vojenské služby, která je prominuta i židům, kteří studují prezenčně v ješivách – ortodoxních židovských školách.

I přes tyto omezené a historicky oprávněné výjimky patří Izrael mezi země světa, které se nejvíce snaží o dosažení skutečné rovnosti pro všechny své občany.

Dobrou zprávou je, že se v Izraeli konečně podařilo sestavit vládu a že tato vláda bude patřit k těm nejrozmanitějším v dějinách demokracií. Špatnou zprávou však je, že tato její rozmanitost – zejména její politické a ideologické rozdíly – z ní také činí jednu z nejméně stabilních vlád v historii izraelské demokracie. V Knesetu získala nová vláda důvěru hlasy 60 poslanců ze 120 – jeden poslanec se zdržel hlasování. Uvidíme, jak se nastupující izraelská vláda vypořádá s výzvami rozmanitosti. Bude to zajímavé. Mezitím však přestaňte Izrael démonizovat a falešně jej označovat jako apartheid nebo nedemokratický stát.

Autor je emeritní držitel profesury Felixe Frankfurtera na Harvard Law School, autor knihy The Case Against the New Censorship: Protecting Free Speech from Big Tech, Progressives and Universities, (Hot Books, 20. dubna 2021) a spolupracovník Gatestone Institute sponzorovaný Charitativní nadací Jacka Rotha. Na Spotify, Apple a YouTube můžete sledovat jeho nový videokanál „The Dershow“.