Odvolání musí probíhat v souladu se stanoveným zákonným procesem, kterého jsme byli v minulých týdnech svědky. Týkal se arabského poslance Ajmana Odeha z opoziční formace Hadaš-Taal.

Čím se provinil? Dopustil se z morálního hlediska hanebného srovnání mezi nevinnými izraelskými rukojmími a arabskými vězni zadrženými v souvislosti s terorismem. Když v lednu 2025 došlo v rámci zprostředkovaného příměří Izrael – Hamás k propuštění několika izraelských rukojmí výměnou za nesrovnatelně větší počet arabských teroristů a bezpečnostních vězňů uvolněných z izraelských žalářů, poslanec Odeh na síti X zveřejnil tento post: „Mám radost z propuštění rukojmí a vězňů. Nyní musíme usilovat o osvobození obou národů od jha okupace. Všichni jsme se narodili svobodní.“ Ve zdánlivě nevinné větě je ukryto čertovo kopyto. Každý slušný člověk musí mít radost z osvobození rukojmí, samozřejmě, nikoli ale z toho, že se z vězení nebo administrativní vazby dostali zadržení, jejichž cílem bylo vraždit či mrzačit židovské občany Izraele. Takové rovnítko použité v Odehově větě si někteří židovští zákonodárci vyložili jako podporu terorismu. Obecně: jsem-li šťasten, že se z vězení dostal teroristický vrah, vystavuji se podezření, že mám pro jeho aktivity porozumění, ba co horšího, že s nimi sympatizuji, podporuji je. Takovýto postoj je nepřijatelný všude v civilizovaném světě a v Izraeli, který je po desetiletí cílem arabského teroru, tisícinásobně. Proto někteří poslanci došli k názoru, že takto uvažující člověk by neměl být členem zákonodárného sboru.

Protože ale Izrael je státem nejen židovským, ale také demokratickým a právním, nelze Odeha vyloučit z parlamentu, aniž by byla dodržena zmíněná zákonná procedura. Ta byla spuštěna 24. června: Sněmovní výbor parlamentu začal projednávat jeho vyloučení, a to poté, co se podařilo shromáždit zákonem požadovaných sedmdesát podpisů členů Knesetu, přičemž v tomto počtu musí být deset členů opozice. Aby se návrh na vyloučení Odeha vůbec dostal na plénum Knesetu, musely se pro něj vyslovit nejméně tři čtvrtiny 17členného sněmovního výboru. Stalo se. V pondělí 30. června Sněmovní výbor naprostou většinou hlasů (14 ku 2) vyslovil souhlas s návrhem, aby Ajman Odeh byl zbaven poslaneckého mandátu. Věc tak byla postoupena k projednání do pléna, kde bylo zapotřebí 90 nebo více hlasů (ze 120), aby poslanec o mandát přišel. Pokud by se to podařilo, měl ještě Odeh šanci odvolat se k Nejvyššímu soudu, jehož rozhodnutí by bylo pravomocné a definitivní.

Jak patrno, zbavit někoho trvale poslaneckého mandátu není ani v Izraeli nikterak snadné. Něco takového musí podpořit ve všech fázích výrazná demokratická většina a ve finále případně potvrdit soud. Budiž řečeno, že se to ještě nikdy nestalo. Pouze v jednotkách případů byl zákonodárce dočasně suspendován či jinak disciplinárně postižen. Natrvalo zbaven poslaneckého mandátu ale nebyl od vzniku Izraele dosud nikdo. A po pondělí 14. července můžeme říci, že ani Ajman Odeh.

Toho dne se totiž dostal návrh na jeho vyloučení na program pléna. Pro zbavení mandátu zvedlo ruku 73 zákonodárců, všichni koaliční s výjimkou Sjednoceného judaismu Tóry (ten navíc ve stejné době oznámil, že koalici opouští z důvodu nesouhlasu s novým návrhem zákona o odvodech ultraortodoxních studentů náboženských učilišť do armády), které podpořila opoziční pravicová frakce Jisrael Bejtejnu, někteří poslanci z liberální opoziční z partaje Ješ Atid a dva působící samostatně. Potřebných devadesáti hlasů dosaženo nebylo, Ajman Odeh si tedy poslanecký post udržel. Proti jeho odvolání hlasovalo všech deset zákonodárců arabských stran, všichni čtyři členové levicové frakce Demokraté a jeden poslanec opoziční strany Modrobílí. Zbývající do 120 akci bojkotovali.

Kauza má přirozeně ještě jeden aspekt a tím je otázka svobody slova. Ani ta není v Knesetu absolutní, neboť podle zákona o impeachmentu poslanců je odpovídající proces zahájen v případě, že jednání poslance vykazuje známky „podněcování k rasismu“ nebo „podpory ozbrojeného boje nepřátelského státu nebo teroristické organizace proti Státu Izrael“. Na jedno ani na druhé se svoboda slova v případě izraelských zákonodárců nevztahuje. Na případnou námitku týkající se poslanecké imunity lze odpovědět, že se nejedná o trestní postih, ale o zbavení mandátu člena komory.

Tak jako prakticky ve všech oblastech života demokratické izraelské společnosti, je i v této kauze izraelská veřejná scéna, nejen politická, rozdělena. Na straně těch, kdo prosazovali Odehovo zbavení mandátu, je ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir. V debatě řekl: „Jestliže se Ajman Odeh tak moc stydí za Stát Izrael, proč usiluje o to, aby zůstal členem Knesetu?“ Dodal, že ti, kdo očerňují armádu a policii by v zákonodárném sboru zasedat neměli. Ben Gvir považuje hlasování za akt historické spravedlnosti. Neodpustil si poznámku, že ti, kdo budou hlasovat proti návrhu o zbavení Odeha mandátu, „vejdou do dějin s hanbou“.

Proti tomuto zjednodušujícímu přímočarému postoji lze postavit pohled z druhého pólu, vyjádření komentátora Juvala Noaha Harariho na serveru Ynet, který dopoledne v den hlasování připomněl, že ačkoli proti poslanci Odehovi byla v posledním týdnech vznešena řada stížností kvůli jeho vyjádřením, oficiálním důvodem pro zahájení procesu zbavení mandátu byl jediný výrok na síti X z letošního ledna – viz výše. Harari soudí, že pokud je v Izraeli roku 2025 vyjádření „radosti z propuštění rukojmí a vězňů“, jakož i tvrzení, že „všichni jsme se narodili jako svobodní lidé“ natolik trestuhodné, že jeho autor nemůže být členem Knesetu, pak Izrael není státem, v němž je respektována svoboda projevu. A vysvětluje: „Je možné být pobouřen proto, že Odeh nerozlišil mezi třemi izraelskými nevinnými rukojmími a palestinskými vězni a vězeňkyněmi, z nichž někteří byli zadrženi za pokus o vraždu při střelbě nebo bodavých útocích, ale je zapotřebí mít hodně konspirační uvažování, aby takové vyjádření bylo možné interpretovat jako výzvu k ozbrojenému boji (proti Izraeli, což je jeden ze zákonných důvodů, proč lze hlasovat o zbavení mandátu – LS).

Osobní slovo na závěr. Přiznám se, že jsem o kauze Ajmana Odeha hodně přemýšlel. Nedělám si o jeho vztahu k izraelskému státu sebemenší iluze, přesto si myslím, že izraelská společnost musí jednotlivce s hanebnými názory ustát. Platí to ostatně i v opačném gardu. Když jsem se dozvěděl, že nebyl odvolán, ulevilo se mi. Triumfovalo právo na svobodu slova a síla izraelské demokracie.