Sobotní Lidové noviny čtu především – i když ne výlučně – kvůli Poslednímu slovu Jiřího Hanáka. Ne že bych s ním ve všem nutně souhlasil, ale líbí se mi, jak píše. Jeho styl. Tentokrát mě ale nepříjemně překvapil.

„Prvky slabomyslnosti“

Jde o článek „Zásnuby“ (LN 30/5/2020), jehož druhá polovina byla věnována „hitu“ těchto dnů – kritickému vyjádření Petříčka, Zaorálka a Schwarzenberga k chystanému vyhlášení izraelské suverenity na části Judeje a Samaří. Zatímco s „prohlášením tří“ Hanák zjevně sympatizuje, reakci, tzv. „dopis čtyř“ ( podepsaný Topolánkem, Vondrou, C. Svobodu a Kohoutem), nevkusným způsobem dehonestuje: prý má „prvky slabomyslnosti“.

Abych se ale přesně držel Hanákova textu: ona „slabomyslnost“ spočívá v tom, že zatímco pro ony čtyři je „trestně stíhaný“ Babiš fuj, už souzený Netanjahu je kamarád. A dále: „Rusko uloupí Ukrajině Krym, zaslouží samozřejmě nejtvrdší sankce. Uloupí-li vláda souzeného izraelského premiéra srdcový kus půdy budoucímu palestinskému státu, je třeba vystoupit na obranu lupičů?“

Líbivě napsáno – ovšem podstata problému je jinde. A nikterak nesouvisí s tím, jestli je či není izraelský premiér souzen za údajnou korupci (a podobné hříchy).

Autor píše, že Izrael „anektuje půdu, určenou palestinskému státu“. To je ovšem jenom jeden úhel pohledu. Po mém soudu jednostranný. Komu bude nebo nebude patřit ta či ona část Judeje a Samaří, musí být věcí dohody mezi oběma stranami, neboť jde o území sporná, která si nárokují obě strany. Tvrdit, že jde o půdu určenou pouze budoucímu palestinskému státu, znamená, že jakákoliv jednání ztrácejí smysl.

Neboť: Území Judeje a Samaří si pro sebe nárokují nejen Arabové, ale také Židé. Ti druzí se opírají o mezinárodní právo, které jim garantovalo vytvoření národní židovské domoviny na celém území mandátní Palestiny, tedy i v Judeji a Samaří (módním jazykem na Západním břehu), sto let. Toto právo obsahuje rezoluce konference ze San Rema 1920 obsahující i Balfourovu deklaraci 1917 a potvrzeno bylo Společností národů v roce 1922. Z toho plyne, že právo Židů usazovat se na území Judeje a Samaří od té doby nikdy nezaniklo.

Dále: Rezoluce Rady bezpečnosti 242/1967 kromě jiného stanoví, že všechny státy v oblasti mají právo „žít v míru, v bezpečných a uznaných hranicích, ve svobodě před hrozbami nebo akty násilí“.

Trvdí-li jedni (Arabové), že si nárokují 100 % sporného teritoria pro sebe, a druzí (Izraelci) akcentují právo na bezpečné hranice s tím, že požadavek Arabů koliduje s jejich požadavkem, pak není jiného řešení než vzájemné dohody.

„Lup, lupič, loupit“

Izraelská vláda (netvoří ji jen Netanjahu) tedy nechce nikomu nic uloupit. Po letech neochoty druhé strany k jakémukoli smysluplnému jednání byla nucena přistoupit - v souladu s Trumpovou mírovou iniciativou – k realizaci svého legitimního nároku na bezpečné hranice. Za to, že se tak děje bez dohody s reprezentací palestinských Arabů, může tato reprezentace vinit jen sama sebe.

Pokud jsem dobře podtrhával, použil Jiří Hanák na malém prostoru svého Posledního slova pětkrát slovo lup či slova příbuzná. Ovšem i kdyby příslušné výrazy použil padesátkrát, o žádný lup či krádež by nešlo.

Jeho postoj je o to překvapivější, že ve stejném článku uvádí klíčovou pravdu:

Ať je reprezentace Palestinců jakkoliv podivná cháska neschopů, teroristů, korupčníků, která prošustrovala hodně příležitostí si stát už vybudovat, důvod k loupení jejich země to být nemůže.

Problém je, že to není pouze jejich země, ačkoli oni a mnozí s nimi to takto falešně prezentují. Je to i země Židů – dokonce s větším historickým nárokem na ní žít, budovat své domovy, obdělávat půdu, zvelebovat ji. Tak jak to dělali od počátku návratu z diaspory.

Pokud tu máme jednu zemi a dva zájemce, pak není jiné cesty než dohoda, kompromis. Lpí-li jedna strana tvrdošíjně na svých maximalistických nárocích, pak té druhé nezbývá než jednat bez ní.

Pokud se Jiří Hanák domnívá, že 100 % Západního břehu má patřit palestinským Arabům, měl by vědět, že podle jejich představ by se mělo jednat o zemi „Judenfrei“ - bez Židů. Dnes už je „Judenfrei“ celé Pásmo Gazy. K tomu mám otázku: Bude pak Izrael (v hranicích z června 1967) také zemí bez Arabů? Přestěhují se všichni izraelští Arabové na Západní břeh a do Pásma Gazy, aby Izrael byl pouze státem Židů?

V poslední větě nazývá Jiří Hanák Topolánka, Vondru, C. Svobodu a Kohouta politickými mrtvolami. Navzdory tomu se domnívám, že pravdu mají oni, nikoli politické trio Petříček, Zaorálek, Schwarzenberg.

***

Část textu Jiřího Hanáka v LN, k němuž se vyjadřuje autor článku. (Foto: LS)