Proč může být nerozdělený Jeruzalém pouze izraelskou metropolí

Když kdekoli v cizině vystoupí před parlamentem izraelský premiér a řekne hostitelům, že jim přiváží pozdravy z Jeruzaléma, jednotného hlavního města židovského státu, zní to věrohodně.

Když naopak palestinští Arabové hlásají (jako na obr. 1), že Jeruzalém je hlavním městem Palestiny, působí to jako umělá a účelová politická konstrukce.

Proč? Historia magistra vitae. Historie je učitelkou života. Tak se pojďme poučit.

Jaký hlavní důvod uvádějí muslimové pro svůj nárok na Jeruzalém? Že se v něm nacházejí dvě muslimské svatyně: Skalní dóm a mešita Al Aksa. Tento postoj lze interpretovat takto: v nějakém městě postavíme svatostánek svého vyznání a pak k němu přiřadíme svůj nárok na něj jako své hlavní město. Tato logika má zásadní vadu na kráse. Kromě muslimských byly v průběhu času postaveny v Jeruzalémě i svatostánky jiné: římskokatolické, luteránské, anglikánské, arménské a další. Znamená to snad, že si Vatikán může nárokovat Jeruzalém jako součást svého teritoria proto, že na jeho území stojí katolické kostely? Nebo Arménie kvůli tomu, že v Jeruzalémě stojí katedrála svatého Jakuba jako součást tamního arménského patriarchátu? Jistěže ne.

Skutečnost, že v nějaké muslimské zemi stojí katolický kostel, přece neznamená, že Svatý stolec má nárok na město, v němž byl tento kostel v minulosti zbudován. Totéž se týká synagog: kolik jich jen máme v Praze. Může snad Stát Izrael vznášet kvůli existenci těchto synagog územní nároky na Prahu? Dokonce ani muslimské státy nevznášejí nároky na města v nemuslimských zemích, kde stojí mešity.

Jedinou výjimkou je Jeruzalém. Palestinští Arabové si jej chtějí přivlastnit jako své hlavní město (hlavní město „státu“ Palestina) primárně proto, že na jeho území byly postaveny Skalní dóm a mešita Al Aksa. Zjevně nemají žádný problém s tím, že Jeruzalém je hlavním městem jiného státu – Izraele.

A v čem je izraelská pozice vůči Jeruzalému jiná? V jedné základní věci, totiž v opačném pořadí událostí. Nejprve se Jeruzalém stal hlavním městem staroizraelské monarchie a pak byl na jeho území vybudován Chrám. Stal se také duchovním centrem izraelského národa.

Zdánlivě banální otázka. Co bylo dříve, Praha jako politické centrum českého státu, nebo Svatovítská katedrála? Nad ní dlouho rozmýšlet nemusíme. Pokud jde o Jeruzalém, bylo to ve starověku v zásadě stejné. Nejprve král David učinil z Jeruzaléma své sídlo a až jeho syn, král Šalomoun, v tom hlavním městě izraelského království postavil Chrám.

Tento historický fakt a toto historické prvenství (všechny ostatní svatostánky, křesťanské i muslimské, byly v Jeruzalémě vybudovány podstatně později než Šalomounův chrám) dává Izraelcům právo na celý Jeruzalém jako hlavní město jejich státu. Bez ohledu na to, kolik kostelů a mešit bylo na jeho území později v dějinách vybudováno. Muslimové mohou nanejvýš, a tak tomu v praxi také je, vykonávat duchovní správu nad svými svatyněmi v Jeruzalémě, ale žádný muslimský stát si nemůže kvůli existenci těchto muslimských svatyň nárokovat Jeruzalém jako své hlavní město. Takzvaný stát Palestina nevyjímaje. Čím dříve to palestinští i jiní Arabové pochopí (a s nimi všichni jejich podporovatelé na Západě), tím dříve se region přiblíží k mírovému narovnání.

obr. 1/ Zdroj: Jpost.com. Poznámka autora článku: Tudy cesta k míru rozhodně nevede.