Propuštění Gilada Šalita z více než pětiletého zajetí Hamasu sledoval celý Izrael se zatajeným dechem – proběhlo za nejpřísnějších bezpečnostních opatření, aby se předešlo pokusům o zmaření jeho výměny za 477 palestinských vězňů a vězeňkyň.

Všechno se ale povedlo – Hamas nejprve předal Šalita egyptským prostředníkům, ti pak izraelské armádě, a teprve když potvrdila, že je Gilad v relativně dobrém zdravotním stavu a převezla ho do Izraele, vyjely odtamtud autobusy s palestinskými vězni. Voják strávil v zajetí Hamasu 1941 dnů, prožil tam nepochybně strašné věci a odnáší si celoživotní následky. Byl bledý, vychrtlý, vyčerpaný a vystrašený a ve svém prvním rozhovoru řekl, že velmi dlouho neviděl lidi.

Hamas výměnu málem zmařil. Před několika dny zjistil, že palestinských žen v izraelských věznicích není 27, ale 33, a žádal dodatek. Měnit podepsanou dohodu však odmítl nejen Izrael, ale především Egypt a Hamas od svého požadavku upustil.

Z vězňů propuštěných v dnešní první fázi výměny si 280 odpykávalo několikanásobné doživotní tresty; v druhé fázi, která má proběhnout do dvou měsíců, Izrael osvobodí dalších 550 Palestinců vězněných za lehčí delikty. Čtyřicet dnešních propuštěných bude deportováno do Sýrie, Turecka a Kataru a zhruba polovina ostatních do pásma Gazy, kde představují menší bezpečnostní riziko než na Západním břehu; někteří tam musí zůstat tři roky a skoro 150 dalších navždy.

Mezi propuštěnými je více než sto nejnebezpečnějších zločinců, kteří se podíleli na nejhrůznějších teroristických útocích v dějinách Izraele, jako třeba strůjce atentátu na jeruzalémskou kavárnu z roku 2001, kde zahynulo 12 lidí; organizátor sebevražedného útoku o Pesachu v hotelu v Netanji v roce 2002, který zabil 30 civilistů; strůjce útoku na autobus v Jeruzalémě před devíti lety, kde zahynulo 11 cestujících; organizátor atentátu na telavivskou diskotéku Dolfinarium, kde přišlo v roce 2001 o život 21 teenagerů; vrah uneseného vojáka Nachšona Waksmana nebo Palestinec, který v roce 2000 v Ramalláhu vlastnoručně zlynčoval dva izraelské vojáky, zohavil jejich těla a pak vítězně ukázal z okna jásajícím Palestincům své zakrvácené ruce. Propuštění teroristé mají přímo či nepřímo na svědomí skoro 600 izraelských životů a jsou na to dodnes hrdí.

V pásmu Gazy je čekalo velkolepé uvítání 200.000 Gazanů a nejvyšších představitelů Hamasu v čele s premiérem Ismaílem Haníjou a všichni oslavovaní vrahové dostali mobil a peníze do začátků. S velkou slávou vězně přivítal i předseda samosprávy Mahmúd Abbás na Západním břehu, nazval je "bojovníky za svobodu" a dopřál jim potěšení položit věnec na hrob praotce terorismu Jásira Arafata.

Všichni Izraelci prožívali osud i návrat Gilada Šalita velmi emocionálně, protože totéž mohlo a může potkat i jejich vlastní děti. Od začátku druhé palestinské intifády v roce 2000 zahynulo při teroristických útocích skoro tisíc Izraelců a dalších 17.000 utrpělo zranění. Od roku 1950 přišlo o život skoro 2.500 lidí, včetně 119 cizinců. Okolo 20 procent Izraelců – přes jeden a čtvrt milionu – ztratilo při teroristickém útoku příbuzného, kamaráda nebo známého.

Přesto jich výměnu Šalita za teroristy s krví na rukou podporuje skoro 80 procent, i když 62 procent očekává zhoršení bezpečnostní situace. Zveřejnění jmen propouštěných vězňů vyvolalo rozporuplné pocity a odmítavé reakce některých stoupenců pravice, osadníků a především příbuzných obětí terorismu. Podle odpůrců výměny podepsal premiér Benjamin Netanjahu dohodu o osvobození vrahů krví obětí jejich minulých i budoucích činů.

Řada Izraelců označuje výměnu za "národní sebevraždu". Podle statistik se k terorismu vrací 60 procent propuštěných. V roce 1985 vyměnil Izrael za tři vojáky zadržované v Libanonu 1150 vězňů, a ti se pak na svobodě podíleli na zavraždění dalších 178 Izraelců. "Po každé minulé výměně došlo k novým útokům a jistě to tak bude i teď." "Mnozí z těch, co se dnes radují z Giladova návratu, anebo jejich příbuzní se stanou obětí útoku." "Přijdou i další únosy vojáků, jak přísahal Hamas, protože vidí, že se mu vyplácejí" – tak argumentují kritikové dnešní výměny.

Izrael za svou existenci vyměnil přes 13.500 arabských vězňů za 16 živých vojáků. Tentokrát zaplatil vůbec nejvyšší cenu, porušil všechny své dosavadní zásady a v budoucnu možná zaplatí i životy dalších nevinných lidí. Ale jak připomněl citátem z Talmudu prezident Šimon Peres, "kdo zachrání jediný život, jako by zachránil celý svět." Radost Izraelců z návratu Gilada Šalita domů je nepopsatelná.