Jedna věc je zastavit flotilu proteroristických provokatérů, k čemuž lze Izraelcům gratulovat a vyjádřit podporu, jiná věc pak nesmyslný cirkus, který z toho jako slon v porcelánu udělal ministr Ben Gvir.

Začátkem třetího květnového týdne zasáhlo izraelské námořnictvo proti další flotile aktivistů, která se pokoušela prorazit blokádu Pásma Gazy. Slovy izraelského premiéra Netanjahua byl „neutralizován zlomyslný plán prolomit izolaci, kterou Izrael uvalil na teroristy z Hamásu“. Lidé z flotily byli naloděni na izraelská plavidla a přepraveni do přístavu Ašdod k dalšímu řešení, kterým je obvykle deportace. Vlastně by nebylo o čem psát, kdyby se o naprosto kontraproduktivní rozruch nepostaral izraelský ministr národní bezpečnosti, šéf ultraradikální strany Židovská síla, Itamar Ben Gvir. Nenapadlo ho nic hloupějšího, než přijít mezi zadržené nepřátele Izraele a poté zveřejnit na sociálních sítích video, na nichž si počínal tak, že to v zahraničí vyvolalo unisono oprávněné pobouření. A vlastně nejen v zahraničí.

Video začíná tím, jak jedna aktivistka křičí „Svobodná Palestina“, načež ji policisté chytí za hlavu a srazí k zemi. Podle serveru The Times of Israel se zacházení se zadrženými podobalo tomu, jak se bezpečnostní síly pod vedením Ben Gvira jako resortního ministra chovají k nejhorším teroristům v izraelských žalářích. Ben Gvir na závěrech triumfálně prochází kolem desítek na zemi klečících osob se svázanýma rukama a hebrejsky vykřikuje „Vítejte v Izraeli. Tady vládneme my!“ Z reproduktorů zní izraelská hymna. Ke konci 38sekundového příspěvku ministr vede „diskusi“ se spoutaným aktivistou. Jemu i ostatním sdělil: „Letní tábor skončil, kdokoli jedná proti Státu Izrael, tvrdě narazí. Am Jisrael Chaj. (Národ Izraele žije).“ Problém je v tom, co si ve své horlivosti Ben Gvir neuvědomil, možná ani uvědomit nechtěl. Že zadržení jsou cizí státní příslušníci, vesměs ze západních zemí, a že jejich vlády, byť se samotnou akcí nemusí souhlasit, si takové ponižující jednání ministra demokratického státu líbit nenechají. Diplomatická krize byla na světě, Ben Gvirovo pošetilé jednání způsobilo na ministerstvu zahraničí v Jeruzalémě bolehlav.

Některé evropské země, Kanada a Nový Zéland si předvolaly izraelské ambasadory, aby je požádaly o vysvětlení a vyjádřily svůj nesouhlas. Italská premiérka Meloniová reagovala na událost obzvláště ostře a požadovala od Jeruzaléma okamžité vysvětlení. „Je nepřípustné, aby tito demonstranti, včetně mnoha italských občanů, byli vystaveni takovémuto zacházení, které porušuje lidskou důstojnost. Italská vláda podniká na nejvyšší institucionální úrovni všechny nezbytné kroky k zajištění okamžitého propuštění zúčastněných italských občanů. Itálie požaduje omluvu za to, jak bylo s demonstranty zacházeno.“ Zde si dovolím upřesnit: s demonstranty – provokatéry. Podobně i francouzský ministr zahraničí Barrot: „To, jak se choval pan Ben Gvir vůči cestujícím flotily, což odsoudili i jeho vládní kolegové, je nepřijatelné. Ať už si o flotile myslíme cokoli, a my jsme několikrát vyjádřili náš nesouhlas s touto iniciativou, s našimi krajany, kteří se jí účastní, je třeba zacházet s respektem a co nejrychleji je propustit.“ Jako šokující a nepřijatelné označil Ben Gvirovo video nizozemský ministr zahraničí Berendsen. S poznámkou, že „je „důležité, aby se premiér Netanjahu i ministr zahraničí Saar od tohoto jednání jasně distancovali“. Což se stalo, jak uvidíme níže. Britská ministryně zahraničí Cooperová uvedla, že byla videem „opravdu zděšena“, protože podle ní porušuje nejzákladnější standardy respektu a důstojnosti v tom, jak by se mělo s lidmi zacházet“. Kritikou nešetřil ani americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee. Připomněl všeobecné pobouření, které Ben Gvirovo video vyvolalo a odsouzení od všech vysoce postavených izraelských představitelů, premiéra Netanjahua, ministra zahraničí Saara a prezidenta Herzoga, a dodal: „Flotila byl hloupý počin, ale Ben Gvir zradil důstojnost svého národa.“

Reakce v Izraeli

Mimořádně ostře se na adresu svého vládního kolegy vyjádřil ministr zahraničí. „Tímto hanebným projevem jste vědomě způsobil našemu státu škodu – a nebylo to poprvé. Zničil jste obrovské profesionální a úspěšné úsilí tolika lidí – od vojáků IDF po zaměstnance ministerstva zahraničí a mnoha dalších,“ nebral si servítky a uzavřel: „Ne, vy nejste tváří Izraele.“ Nejinak to vidí i premiér Netanjahu: „Izrael má plné právo bránit provokativním flotilám teroristických stoupenců Hamásu ve vstupu do našich teritoriálních vod a dosažení Gazy. Avšak způsob, jakým ministr Ben Gvir jednal s aktivisty flotily, není v souladu s izraelskými hodnotami a normami. Nařídil jsem příslušným orgánům, aby provokatéry co nejdříve deportovaly.“ Roztrpčení neskrýval ani izraelský velvyslanec v USA Jechiel Leiter, podle něhož Ben Gvirovo předvádění se nereprezentuje vládní politiku. Potvrdil, že ministrovy „kousky“ podkopávají diplomatické úsilí Jeruzaléma a slouží nepřátelům, kteří přesně na toto čekají s cílem Izrael diskreditovat a démonizovat. Mezi kritiky nacházíme také Gadiho Eisenkota, šéfa opoziční strany Jašar! Je toho mínění, že Ben Gvir „záměrně poškozuje image Izraele po celém světě, aby sbíral lajky na sociálních sítích.“ Dodal, že kdyby premiérovi šlo o nejlepší zájmy země, už dávno by Ben Gvira odvolal.

Ministrova odezva

Ben Gvir je ovšem skálopevně přesvědčen, že si počínal správně. Ostré kritice naopak podrobil ministra zahraničí. V parlamentu řekl, že Gideon Saar „dostal strach, prostě se vyděsil, a začal mi kázat o způsobených škodách“. Podle něj je přitom pravda přesně opačná, neboť tím, kdo poškodil Stát Izrael, je ministr Saar: „Je ostudné, jak se sklání před teroristy. Doby, kdy byla naše země boxovacím pytlem, skončily. Skončily časy, kdy nám teroristé přicházeli ubližovat a my jsme se ještě měli omlouvat a být milí a vstřícní. Myslel jsem si, že se Gideon Sa’ar ze 7. října poučil. Když se omlouvá, ukazuje slabost, podřízenost a servilitu.“ Svůj výpad uzavřel: „On se bojí těch záběrů? Já se bojím o bezpečnost izraelských občanů. On hledá mezinárodní sympatie, my hledáme odstrašení. Stát, který neumí určit své hranice, prosazovat autoritu a vládnout, si zve nepřátele až ke svým dveřím a nakonec obětuje svou bezpečnost na oltář neúspěšné diplomacie.“

K tomu lze říci jediné. Ministr Ben Gvir nic nepochopil. Prostě extremista nepřekročí svůj stín, nevymaní se ze svého extremistického uvažování. Jako kdyby si neuvědomil, že není jen jedním z vůdců ultranacionalistického směru politiky, ale také ministrem vlády demokratického státu. Jak již bylo naznačeno, zatímco izraelská diplomacie, včetně té veřejné (hasbary), se snaží citlivou záležitost kolem zadržení mezinárodní flotily tváří v tváři masivní nepřátelské kampani vysvětlovat a obhájit, Ben Gvir do toho svým pošetilým počínáním „hodil vidle“, udělal Izraeli ostudu a nesmyslně obrátil celý diskurs úplně jiným, nežádoucím směrem. V širším pohledu viděno je politováníhodné, že Benjamin Netanjahu, významná osobnost izraelské politiky, se musel v zájmu udržení u moci kvůli svým osobním problémům spojit s lidmi takového typu, jako je extremista Itamar Ben Gvir.