Dopustil se Izrael válečných zločinů během operace Lité olovo?

Operace Lité olovo započala 27. 12. 2008, trvala zhruba jeden měsíc. Šlo o odvetnou akci, která měla za cíl zamezit dalšímu odstřelování izraelského území z Pásma Gazy. Tisíce Izraelců žily v nepřetržitém strachu z neustálého raketového odstřelování, a proto se oblasti poblíž Gazy změnily v "města duchů", ve vylidněná území. Jejich obyvatelé se museli stěhovat buď do vnitrozemí Izraele, anebo do speciálních protiraketových krytů. Školy v Aškelonu a Sderotu často musely zrušit výuku a děti školou povinné musely zůstávat doma. To vše se dělo za mlčení médií, lidskoprávních organizací, OSN či všelikých "bojovníků za mír". Ovšem jakmile se Stát Izrael začne bránit, tak všichni zmínění spustí hysterický řev. Izrael byl, jak jinak, opět obviněn z válečných zločinů (tj. z úmyslného útočení na gazanské civilisty, civilní objekty a civilní infrastrukturu). Stejně jako v případě "Janinského masakru" či "masakru Palestinců na pláži v Gaze". Všechna tato obvinění sledují jeden cíl - očernit Izrael v co nejširším rozsahu.

Nyní se pokusím rekapitulovat jenom některé z dezinformací, které obletěly svět:

Mýtus: Izrael v Gaze záměrně útočil na palestinské civilní obyvatelstvo
Fakta: Izrael se více než kterákoliv jiná země snaží zamezit ztrátám na civilním obyvatelstvu, a to i při značných nákladech na účinnost vojenských operací. Tehdejší izraelský ministr Izák Herzog poukázal, že Izrael rozeslal tisíce textových zpráv a letáků, které měly za cíl varovat palestinskoarabské obyvatelstvo před nastávajícími izraelskými útoky. IDF (izraelská armáda) v mnohých případech upozorňovala Gazany i telefonicky, šlo až o 250 000 telefonátů, což zahrnuje téměř všechny palestinské domácnosti v Gaze. Neexistuje žádný precedens v historii pro chování jiné armády v rámci nepřátelského území. Izrael varoval obyvatele domů v Gaze, které sloužily jako skladiště zbraní, 45 minut před jejich bombardováním. Během vojenských akcí, kdy izraelští vojáci pronásledovali kamiony se střelivem pro Hamas, začal útok až ve chvíli, kdy byla jistota, že ztráty na civilním obyvatelstvu budou co nejnižší (tzn. Izrael se vyhýbal útokům v přeplněných městech v Pásmu Gazy).

Mýtus: Izrael zabil přes 1300 civilistů
Fakta: Nabízí se otázka, jestliže Izrael věnuje takovou pozornost, aby zamezil civilním obětem, jak je tedy možné, že by více než 600 civilistů v Gaze přišlo o život? Pravdou ve skutečnosti je, že jen málo gazanských civilistů bylo usmrceno během izraelské vojenské operace. Lorenzo Cremonesi v listu Corriere dela Serra píše: "Skutečnosti, které vyplývají na povrch během návštěv v nemocnicích , poukazují, že počet mrtvých Gazanů je mnohokrát nižší než zmíněných 1300, obětí není více než 500." Palestinský lékař z nemocnice Shifah, který nechtěl být jmenován, potvrdil, že Hamas zaměrně nadsazuje počet obětí a světové sdělovací prostředky a nevládní organizace přijímají údaje od Hamasu, aniž by si je předtím ověřily. Podobnou dezinformaci jsme mohli vidět i v případě „Janinského masakru“. Nejprve se mluvilo o 1200 obětech izraelské bojové akce, posléze jen o 500, nakonec vyšlo najevo, že mrtvých Palestinců bylo 54, z nichž civilistů bylo jen 7. Postupně, s odstupem více let, vyšlo najevo, že 75 % jedinců ve věku 15 - 50 let, které média, "bojovníci za mír" a nevládní organizace považují za civilní obyvatelstvo, jsou ve skutečnosti bojovníky Hamasu. Proč tedy v Gaze umírají i prostí občané? Smutnou odpovědí na tuto otázku je, že Hamas záměrně užívá své palestinskoarabské civilisty jako živé štíty, používá školy, nemocnice, kancelářské budovy, soukromé domy určené pro podnikání a mešity jako skladiště raket, odpalovacích systémů, výbušnin a střelných zbraní. Jsou ověřitelné případy, kdy hamasáčtí teroristé pálí na izraelskou armádu právě z vyjmenovaných civilních objektů, zejména ze základních škol. Izraelská armáda se dostává do mezní situace a rozhodnutí, zda zaútočit na hamásníky, kteří provádějí otevřené nepřátelské operace vůči izraelským vojákům i civilistům, a pokud ano, tak se vystavuje riziku vysokých ztrát na palestinském civilním obyvatelstvu a hněvu celého "spravedlivého světa". V neposlední řadě jsou zaznamenány situace, kdy zodpovědnost za úmrtí palestinských civilistů nese i samotný Hamas, zejména v případech, ve kterých sám usmrcuje vlastní obyvatele, když tito odmítnou průběhem teroristické operace vydat své domy k vojenským účelům, a dále pro podezření z kolaborace se "sionistickým nepřítelem".

Mýtus: Gaza byla zcela zpustošena izraelským vojenským útokem.
Fakta: Izraelci zesilují své útoky na budovy jen opatrně a velmi selektivně s účelem zničit jen ty, které prokazatelně slouží palestinské teroristické organizaci Hamas. Zatímco mnoho médií přijímalo hamasáckou propagandu o tom, že je Gaza "celá zničená, zpustošená a zdevastovaná" izraelskou operací Lité oslovo, našli se novináři, kteří působili přímo v srdci bojů, a ti dosvědčili, že jsou izraelské pozemní i vzdušné síly precizní a opatrné ve výběru cíle a že počet zničených civilních budov je velmi nízký. Tim Butcher v londýnských novinách Daily Telegraph napsal: "Aby bylo jasno, Gaza City 2009 není Stalingrad 1944. V Gaze se neuskutečnil žádný velký kobercový nálet na rozlehlé oblasti, cíle byly vybírány s chirurgickou přesností, jistěže byly zasaženy i civilní objekty, nejednalo se však o primární zájem IDF."

Mýtus: Izrael svou blokádou Gazy popírá práva jeho obyvatel, odpírá mu životně důležité suroviny pro běžný život, způsobuje nezměrné utrpení Palestincům v Gaze.
Fakta: Opět se jedná o drzou a absurdní lež. Ve skutečnosti Izrael vpouští do Gazy tisíce kamionů se základními potřebami (potravinami, léky, hygienickými prostředky a dalším zbožím nutným pro běžný život), a to navzdory neustálé teroristické kampani ze strany Hamasu. Stát Izrael zásobuje Gazu palivem, elektřinou i penězi určenými pro výplaty úředníků, léčí gazanské pacienty ve svých nemocnicích, i když v Gaze vládne otevřeně nepřátelský režim. A přesto to nebrání všelijakým médiím, OSN, nevládním organizacím, "bojovníkům za mír", některým levicovým intelektuálům a politikům vést proti Izraeli nepřátelskou kampaň, vinit Izrael z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.

Bohužel - i naše sdělovací prostředky mají tendenci informovat o těchto událostech často velmi jednostranně a vždy spíše ve prospěch Palestinců. Vždyť údaje o co nejvyšším počtu usmrcených jsou senzačnější než suchá, reálná fakta, vzbuzují větší zájem čtenářů a zvyšují náklady a sledovanost. Málo se dovíme o tom, jak žijí a existují Izraelci ve válečném stavu prakticky od vzniku státu, jak denně musí usilovat o běžný život v neustále hrozícím nebezpečí ze všech stran. Naše sympatie a solidarita by měly bez výhrad patřit tomuto malému státu. O to se snažím i svým malým příspěvkem.