Skoro tři měsíce po verdiktu izraelského soudu, který shledal bývalého prezidenta Moše Kacava vinným ze znásilnění a sexuálního obtěžování, jej tento týden stejní tři soudci odsoudili k sedmi letům vězení a odškodnému pro hlavní poškozenou.

Bývalá zaměstnankyně Kacava v době jeho působení na ministerstvu cestovního ruchu, která je dodnes známa pouze pod prvním písmenem hebrejské abecedy Alef, dostane 100 000 šekelů, tedy půl milionu korun. Kacav také přijde o všechny výhody plynoucí z bývalé prezidentské funkce, včetně roční renty v hodnotě devíti milionů korun.

Trest má nastoupit za 45 dní, ale hodlá se odvolat. Vinu nikdy nepřiznal a až do poslední chvíle trval na tom, že si ženy všechno vymyslely. V soudní síni se rozplakal a řekl soudcům, že uvěřili lžím. Jeho obhájci zase kritizovali média, že Kacava odsoudila předem a štvavou kampaní předznamenala vysoký trest.

Je to vůbec poprvé v historii Izraele, kdy byl bývalý prezident odsouzen do vězení. Případ se táhl dlouhých pět let. Začal tím, že Kacav oznámil policii, že ho vydírá bývalá zaměstnankyně; policie zahájila vyšetřování a nakonec doporučila obvinit Kacava. Generální prokurátor mu však navrhl soudní dohodu – obvinění ze znásilnění by bylo staženo, kdyby se Kacav přiznal k sexuálnímu obtěžování, a byl by odsouzen jen k podmíněnému trestu. Návrh pobouřil izraelskou veřejnost, ale Kacav jej odmítl s tím, že chce prokázat svou nevinu. Soudci ale v prosinci dospěli k závěru, že se dopustil dvou případů znásilnění, sexuálního obtěžování a maření spravedlnosti.

Rozhodnutí tří soudců – jednoho muže a dvou žen – je z mnoha důvodů neobvyklé a v izraelské justici převratné. V případu, kde stálo tvrzení proti tvrzení a přímých důkazů bylo pramálo, nakonec soudci uvěřili žalujícím ženám a nikoli bývalému prezidentovi. Právě vysoké postavení bylo přitěžující okolností, protože podle hlavního soudce George Karry je takové chování u tak vysokého představitele zvlášť morálně zavrženíhodné. Jeho trestné činy samy o sobě pozoruhodné nejsou, ale celý případ je jedinečný a symbolicky významný právě kvůli Kacavovu postavení, jehož zneužil. Jedna ze soudkyň se nicméně přikláněla k pouze čtyřletému trestu a vyššímu finančnímu odškodnění pro Alef.

Soudci při rozhodování přihlédli i k tomu, že Kacav se svých činů dopustil opakovaně – ke dvěma případům znásilnění před 13 lety jako ministr cestovního ruchu a k sexuálnímu obtěžování jako prezident. Hlavním faktorem však bylo, že soudce nepřesvědčil. Soud v písemném odůvodnění rozsudku uvedl, že Kacav lhal, neustále měnil svou verzi událostí, zatajoval informace a manipuloval s nimi, jeho tvrzení měla řadu mezer a v průběhu celého procesu se choval nepřátelsky a neupřímně. Naopak žalující Alef jim připadala zcela věrohodná, spontánní a nepomstychtivá. Soudci uvedli i konkrétní příklady – Kacav třeba popíral tvrzení Alef, že jí koupil náušnice, ale když mu soud šperky ukázal, začal tvrdit, že je koupil a Alef mu je ukradla.

Rozsudek i trest jsou na izraelské poměry převratné. Tamější právo obsahuje teprve deset let dodatek, který za znásilnění označuje i pohlavní styk bez souhlasu ženy, a nikoli pouze násilné donucení k němu. I to byla revoluční změna v židovském právu, které tradičně nepovažovalo ženu za rovnoprávnou muži. I když bylo znásilnění zločinem už ve starověkém Izraeli, žena patřila otci nebo manželovi, a šlo tedy o přečin majetkový a odškodněn byl vždycky muž. Později bylo znásilnění spíše morálním zločinem a ještě donedávna se očekávalo, že žena bude znásilnění vzdorovat a když se neubrání, je na vině ona. Právní postoj se začal měnit až koncem osmdesátých let.

I nabídka soudní dohody, kterou Kacavovi před dvěma lety učinil generální prokurátor, je považována za výraz zažité mužské nedůvěry vůči ženskému tvrzení a chování. Stejným projevem tradičního smýšlení byl i dopis na podporu Kacava, který koncem února – tedy po vynesení verdiktu „vinen“ – podepsaly stovky rabínů a šokovaly tím izraelskou veřejnost. Rabíni v něm ujišťovali Kacava, že jeho nevina vyjde najevo, a naznačovali, že soud není spravedlivý, protože mu předsedá izraelský Arab a křesťan k tomu.

Fakt, že soudci nakonec bezvýhradně uvěřili žalujícím ženám, označují média za největší precedens a mezník v izraelském právu. V Izraeli je poměrně časté domácí násilí a všichni si od rozsudku slibují změnu v posuzování těchto činů. Sedmiletý trest pro bývalého prezidenta je proto považován za historické rozhodnutí pro celý izraelský právní systém.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6