Je to stejné jako v české sněmovně. S tím rozdílem, že členové vlády sedí jinde. Řeč je o zasedacím pořádku v izraelském parlamentu.

Když ministr opustí vládu, opouští v zákonodárném sboru také „vládní lavici“ a mizí na křesle kdesi v plénu. V Praze jako v Jeruzalémě.

Totéž musel po své demisi řešit i odstoupivší izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman. Píší o tom středeční (21/11) Times of Israel.

Zde malé vysvětlení. Izraelský parlament (Kneset – Shromáždění) má v plenární síni uspořádány stoly ve tvaru svícnu menora (viz foto níže), přičemž centrální „podkova“ je vyhrazena pro členy kabinetu. Vláda tedy nesedí čelem k poslancům, ale stejně jako oni buď čelem nebo bokem ke stolu předsedy Shromáždění a řečnickému pultu.

Když Lieberman jako ministr skončil a stal se z něj „prostý“ ctihodný zákonodárce, bylo mu vyčleněno místo v první řadě centrální skupiny stolů (paralelních s předsednickým), hned za vládní „podkovou“. Nastal ovšem problém. Byl usazen vedle lídra arabské frakce „Sjednocená kandidátka“ Aymana Odeha.

Na kraji řady seděla poslankyně Liebermanovy strany „Izrael náš domov“ Sofa Landverová, exministryně pro záležitosti imigrantů, vedle ní Lieberman – a po jeho levici Odeh. Mít takového souseda bylo ale pro exministra těžce stravitelné sousto.

Z jednoduchého důvodu. Když se letos Odeh angažoval v protivládních demonstracích, které kritizovaly izraelský zásah během provokací Arabů na pomezí Pásma Gazy a Izraele, nazval ho přímočarý Lieberman „teroristou, který patří i s celou svojí partají ne do parlamentu, ale do vězení“. (Odeh je nejen lídrem Společné kandidátky, ale také šéfem postkomunistické strany Hadaš, která je její součástí.)

A teď by měl sedět vedle něj? Pro Liebermana nepřijatelné. A tak začala hra „boj o židli“ (v angličtině „musical chairs“). Exministr požádal administraci sněmovny o změnu místa a to se mu podařilo. Vlastně to nebylo tak složité: Sofa Landverová, která nemá s Odehem takový problém, si přesedla, Lieberman se posunul na kraj řady a - vše je nyní v pořádku (brambory jsou v řádku).

I když ne tak docela. Někteří zákonodárci z levice, třeba Stav Shaffirová ze Sionistické unie, v tom spatřuje očividný a nebezpečný rasismus. Zapomínají ovšem na to, že Lieberman nechce sedět vedle toho člověka primárně kvůli tomu, že je Arab, ale proto, jaké postoje zastává, což je poněkud rozdíl.

Kneset