Stála poblíž dálniční křižovatky a čekala na autobus. Netušila, že neděle 22. listopadu je posledním dnem jejího mladého života.

Ta křižovatka je známá jako „Gush Etzion junction“ a nachází se v Judeji, pár kilometrů jižně od Jeruzaléma.

Pak se na scéně objevil on. Čtyřiatřicet let, žijící nedaleko Betléma. Každý normální mladý chlap, když vidí půvabnou brunetu s výraznýma očima, udělá ledacos jiného než to, co se pak stalo. Neznámou dívku zhodnotí, může se usmát, pokusit o letmý kontakt.

Ne tak Atzam Tuabata. Vytáhl nůž a začal bodat. Do krku, do hrudníku, do hlavy. Dívka se zhroutila, padla do bezvědomí. Okolo stojící lidé jí okamžitě poskytli první pomoc a zavolali sanitku. V blízkosti byl přítomen voják, který vraha zlikvidoval.

Dívka byla odvezena do nedaleké jeruzalémské nemocnice Šaarej Cedek. Navzdory veškerému úsilí lékařů se ji nepodařilo zachránit. Bylo jí dvacet jedna. Jmenovala se Hadar Buchrisová.

Proč ji Atzam ubodal? Protože byl Arab a ona Židovka.

Takový je obraz života v Izraeli těchto dnů. Téměř den co den taková malá Paříž. Menší co do počtu zavražděných během jednoho dne. Stejná, pokud jde o hloubku lidského utrpení.

Hadar není jediná, koho palestinští Arabové v minulých dnech zavraždili. Slouží jako symbol. A současně jako obraz děsivé podoby arabského terorismu. Její vrah Atzam bude jistě představiteli Palestinskoarabské autonomie „povýšen“ mezi mučedníky. A svět bude i nadále těmto politikům vyjadřovat svoji podporu. Včetně finanční – aby autonomie měla z čeho vyplácet tučné renty vrahům nevinných Izraelců (pokud přežijí a skončí v izraelském vězení).

V tom je farizejství dnešního světa, dnešní Evropské unie. Na jedné straně šok z toho, co se stalo v Paříži 13. a 14. listopadu, a nekompromisní vyhlášení války tomu, kdo toto krveprolití způsobil – Islámskému státu.

Na druhé straně podpora těch, kdo své vlastní teroristy glorifikují a oslavují jako hrdiny, případně „jenom“ omlouvají.

Je to absurdní, hnusné, odporné, nepochopitelné, nepřijatelné. Leč reálné. Šílenost toho, co se kolem nás děje, si uvědomíme při pohledu do tváře Hadar Buchrisové. Bylo jí jednadvacet let. Zemřela proto, že si jeden Arab a muslim usmyslel, že ji zavraždí. Povedlo se mu to. A za to si podle islámské víry zaslouží ráj.

Hadar Buchrisová. Ani její krása nezastavila arabského teroristu před barbarským činem.