Titulek nechť je vnímán jako nadsázka. A především – článek není o justici české, nýbrž izraelské. V zemi moudrého soudce a panovníka v jedné osobě, Šalomouna blahé paměti, se vede boj o obsazení Nejvyššího soudu.

Ten má pravomoce ústavního soudu, neboť při absenci standardní ústavy (tu nahrazují tzv. Základní zákony) ústavní soud v Izraeli nemají. O to má Nejvyšší soud větší význam, neboť jde o nejvyšší soudní instanci v zemi.

Není jedno, kdo je členem patnáctičlenného Nejvyššího soudu. Je to podobné jako v USA: poměr konzervativci vs. liberálové má zásadní vliv na podobu verdiktů.

O výběru soudců Nejvyššího soudu Státu Izrael (NSIL) rozhoduje devítičlenná komise. Struktura jejího složení je následující: dva členové vlády (ministryně spravedlnosti Ajelet Šakedová jako její předsedkyně a ministr financí Kachlon), dva poslanci Knessetu, dva zástupci asociace právníků a tři členové NSIL – jeho předsedkyně Miriam Naorová, místopředseda Rubinstein a soudce Džubran.

Co je podstatné: od roku 2008 platí, že o výběru soudců rozhoduje „supervětšina“ členů komise. Souhlas musí vyjádřit sedm z nich. Což znamená, že vždycky alespoň jeden člen NSIL. Jinými slovy (obecně vzato), členové NSIL nevezmou mezi sebe nikoho, koho nechtějí. Poměr 7:2 je svého druhu veto.

Má-li NSIL charakter příliš liberálního sboru a chce-li ministryně spravedlnosti prosadit soudce s konzervativnějšími názory (současná situace), pak nemá šanci, i kdyby přesvědčila dalších pět členů komise (tj. všechny zbývající mimo těch, kdož zastupují NSIL). Paradoxní je, že zákonná úprava (7:2) byla původně schválena proto, aby se zamezilo „dominanci“ členů komise zastupujících NSIL. Ti do té doby, kdy platilo rozhodování prostou většinou (5:4), mohli prosadit své kandidáty velice snadno: stačilo přesvědčit dva členy komise.

V Knessetu nyní leží návrh zákona, který by se k prosté většině při výběru soudců NSIL vrátil. Podpora tohoto návrhu ze strany ministryně Šakedové vyvolala mírně hysterickou reakci u předsedkyně NSIL Miriam Naorové a také na levé straně politického spektra. Zatímco levice hovoří div ne o konci izraelské demokracie, pravice říká, že ani NSIL nemůže stát „nad zákonem“ a představovat cosi jako „stát ve státě“ prostřednictvím tzv. soudcovského aktivismu. Jako příklad takového jednání je uváděno zablokování dohody mezi izraelskou vládou a energetickými společnostmi, která se týká rozvoje a těžby podmořského plynového pole Leviathan.

NSIL vznesl výhrady k ustanovení dohody mezi vládou a energetickými společnostmi, v němž se vláda zavazuje, že v nadcházejícím desetiletí nebude v sektoru plynu měnit daně a regulace. Tento verdikt může způsobit zpomalení rozvoje tohoto podmořského ložiska, které hraje zásadní roli ve vládních plánech energetické soběstačnosti a získání nového zdroje příjmů. Podle NSIL nemá kabinet k takovýmto dlouhodobým rozhodnutím mandát. Soudci mu dali rok času, aby smlouvu patřičně změnil.

Hlavním důvodem rozruchu kolem celé věci (volby nových soudců) je ovšem skutečnost, že soudci NSIL odcházejí z funkcí po dosažení 70 let věku. To se v roce 2017 týká hned čtyř. Včetně jeho předsedkyně dr. Naorové. Tedy zhruba čtvrtiny sboru. Vskutku jde tedy o to, kdo tyto čtyři nahradí a jaký bude mít NSIL v příštích letech charakter.

Ministryně spravedlnosti Ajelet Šakedová. (Jpost.com)