Výsledek předčasných voleb v Izraeli zklamal miliony odpůrců premiéra Binjamina Netanjahua, kteří doufali ve změnu stylu vládnutí. Po sečtení všech hlasů, které zdržela technická závada nebo možná i kybernetický útok a k tomu požadavek strany Nová pravice (Ha-Jamin he-chadaš), aby se část hlasů přepočítala, je vítězem Netanjahuův Likud – navzdory premiérově hrozící obžalobě z korupce, podvodu a zneužití pravomoci. Nakonec obsadí 36 parlamentních křesel, o jedno víc než uskupení Modrobílá (Kachol Lavan) tří bývalých náčelníků hlavního štábu armády v čele s Benym Gancem a předsedou dosud opoziční strany Existuje budoucnost (Ješ atid) Jairem Lapidem. Rozdíl mezi oběma soupeři je necelých 15 000 hlasů. Likud má spolu s potenciálními pravicovými spojenci ve 120členném parlamentu většinu 65 mandátů, zatímco Modrobílá se dvěma levicovými stranami jen 45. Zbývajících deset křesel získaly dvě arabské strany, které do vlády tradičně nikdo nezve.
Jelikož tyto volby byly v podstatě jen o dvou hlavních soupeřích, Likud a Modrobílá odčerpaly voliče menším stranám, tedy možným koaličním partnerům. Žádná jiná strana nezískala dvouciferný počet parlamentních křesel.
Nečekanou a rekordní prohru utržila sociálně-demokratická Strana práce (Avoda), kdysi mocná politická síla, z jejíchž předchůdců a z ní samotné pocházel první premiér země David Ben-Gurion, Golda Meirová nebo Jicchak Rabin. Získala jen šest křesel a do Knesetu se dostala jen taktak.
V parlamentu překvapivě vůbec neusedne nedávno založená Nová pravice Naftaliho Beneta, politického veterána a dosavadního ministra školství v Netanjahuově vládě, ani uskupení Identita (Zehut) Mošeho Fejglina, které prosazovalo legalizaci konopí. Naopak strana Izrael, náš domov (Jisrael bejtenu) bývalého ministra obrany Avigdora Libermana, která se podle průzkumů do Knesetu dostat neměla, získala pět mandátů.
Třetí skončila ultraortodoxní náboženská strana Šas s osmi mandáty a čtvrtý je rovněž ultraortodoxní Jednotný judaismus Tóry (Jachadut ha-tora ha-meuchedet) se sedmi. Do parlamentu se s pěti křesly dostal i nový volební blok dosavadního člena vládní koalice Židovský domov (Ha-Bajit ha-jehudi) a ultrapravicové Židovské síly (Ocma jehudit) pod názvem Unie pravicových stran, kterou Netanjahu předvídavě inicioval a pomohl dát dohromady jako potenciálního spojence. Posledním koaličním partnerem bude člen dosavadní vlády My všichni (Kulanu) se čtyřmi mandáty.
Voliči dali přednost politikovi, kterého už dobře znají a za jehož vlády byl Izrael relativně bezpečný, před sympatickým, ale nevyzkoušeným vojákem, jenž slibuje změnu, ale zatím neumí v politice chodit. Netanjahu zvítězil díky své výjimečné politické obratnosti, zkušenostem a umění zdůraznit úspěchy v pravou chvíli. Jeho nejchytřejším tahem bylo zosnování volebního spojenectví Unie pravicových stran, jejíž členové by se samostatně do Knesetu nedostali. Bez jejích pěti křesel by Netanjahu parlamentní většinu neměl.
Volby však byly jakýmsi referendem o jeho vládnutí a v tomto ohledu pro něj nedopadly dobře. Tak těsné vítězství nad pouze tři měsíce starou stranou není žádný důvod k jásotu. Nešlo o snadnou ani drtivou výhru, jak Netanjahu očekával.
Pokud se mu podaří sestavit vládu z kýžených partnerů, zasedne v ní vůdce Šasu Arje Deri, který si před dvaceti lety odseděl 22 měsíců za úplatky a podvody a hrozí mu další trestní stíhání. A ultrapravicová Židovská síla se hlásí k odkazu ultranacionalistického a rasistického zakladatele dnes zakázané strany Kach Meira Kahaneho, který nenáviděl Araby a podporoval násilí.
Potenciální koaliční partneři vědí, že je Netanjahu potřebuje, a budou si klást podmínky. Avigdor Liberman už prohlásil, že „své hodnoty za vládní křesla neprodá“, a vůdce Unie pravicových stran Becalel Smotrič řekl, že uskupení z vlády odejde, jestli dojde k rozhovorům o míru s Palestinci a vzniku jejich samostatného státu.
To by byl pro Netanjahua oříšek. Donald Trump chce brzy zveřejnit dlouho připravovaný návrh řešení izraelsko-palestinského konfliktu, v němž bude údajně požadovat „bolestné ústupky“ obou stran. Před volbami šel Netanjahuovi na ruku a hodně mu ke znovuzvolení pomohl – uznal Golanské výšiny za izraelské území a Jeruzalém za hlavní město Izraele, přemístil tam americké velvyslanectví a odstoupil od jaderné dohody s Íránem. Za tolik vstřícnosti bude očekávat Netanjahuův souhlas s mírovým plánem. Jestli ho premiér odmítne, ztratí nejdůležitějšího spojence, a pokud souhlasit bude, přijde o koaliční partnery i řadu voličů.
Vůdci Modrobílé přiznali porážku a Jair Lapid v narážce na Netanjahuovy problémy se zákonem prohlásil, že „právě začíná kampaň před volbami 2020“. Je přesvědčen, že se premiér v předběžném slyšení před definitivním potvrzením obžaloby neočistí, generální prokurátor ji vznese a Netanjahu skončí před soudem a ve vězení.
Premiér má ale plán. Když svým potenciálním pravicovým, ultrapravicovým a ultraortodoxním náboženským partnerům před volbami sliboval místa v budoucím kabinetu a anexi části Západního břehu, podmínil to údajně požadavkem, aby jejich poslanci podpořili zákon, který premiérovi zaručí imunitu před trestním stíháním. Chce ji retroaktivně, aby nemohl být obžalován. To však nejméně dvě strany odmítají a Kulanu dokonce hodlá z vlády vystoupit, kdyby byla obžaloba proti premiérovi oficiálně vznesena. Sestavení koalice tak nebude jednoduché.
Pokud nová Netanjahuova vláda vznikne, lze od ní očekávat ještě tvrdší kurs než doposud. Jednat o míru s Palestinci nebude, možná anektuje část Západního břehu a bude horečně rozšiřovat tamější židovské osady, z čehož není nadšený ani Donald Trump. Posune se ještě víc doprava. Tento trend je v izraelské politice patrný už řadu let; levice v podstatě neexistuje a centristické strany do značné míry kopírují názory pravice.
Nejprve však musí prezident Reuven Rivlin sestavením kabinetu Netanjahua pověřit. Konzultace s jednotlivými stranami zahájí příští týden, a aby bylo všechno transparentní, bude jejich doporučení premiéra přenášet poprvé živě televize.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus