Blízkovýchodní taškařice pokračuje. Něco za něco po palestinsku a židovský stát je tak opět světovým unikátem. Zásobuje elektřinou, vodou, potravinami i dalším zbožím Gazu, tedy území, které zcela ovládá hnutí Hamás, jež si klade za cíl zničení Izraele.

A aby toho nebylo málo, pouští židovský stát po etapách na své území přes hraniční přechod v Erezu desítky palestinských uprchliků, zejména členů Fatáhu, kteří prchají před běsnícími teroristy Hamásu. Najednou je ,fašistický okupant´ dobrý, aby jim poskytl azyl před pronásledováním jejich soukmenovci, kteří každého zrádce trestají smrtí.

Jako dokonalá komická jednoaktovka pak působí slova ředitele Agentury OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) Johna Ginga, že „uzavřením hranic nelze kolektivně trestat 1,5 milionů lidí“. Izrael se sice hranice uzavřít nechystá, pokud se tak stane v Erezu, bude to jen dočasné opatření po dohodě s nově jmenovanou vládou Palestinské samosprávy, v níž už není ani jeden člen Hamásu.

V tom případě by ale měl Gingo říct jediný důvod, proč by měl Izrael živit své nepřátele, zatímco jejich arabští bratři – se sousedícím Egyptem v čele – pro ně nehýbají prstem. Naopak izraelská vláda schválila uvolnění několika stovek milionů dolarů pro nový nouzový kabinet palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. Peníze z fondu patří palestinským institucím. Izrael je zadržoval od voleb v lednu 2006, kdy odmítl podporovat tehdy nově vzniklou vládu vedenou radikálním Hamásem.

Peníze vybral Izrael na clech ze zboží určeného Palestincům, které směřovalo přes izraelské území. Dříve vybíraná částka, až padesát milionů dolarů měsíčně, sloužila k výplatám asi 160 tisíc palestinských úředníků. Vrácení peněz je jedním z prvních opatření, kterými chce Ehud Olmert podpořit nově vzniklou Abbásovu vládu. Oficiálně měl izraelský premiér krok potvrdit na summitu v Egyptě. Mělo se jednat o převod zhruba 350 milionů dolarů z celkové částky 700 milionů, kterou požaduje palestinský prezident.

Finanční částky se izraelská vláda rozhodla dávat v několika etapách poté, až se přesvědčí, že putují přímo k nové vládě a ne k Hamásu, jehož chce Izrael v pásmu Gazy odříznout, jak ekonomicky a diplomaticky, tak i vojensky. A ví zřejmě, co dělá; Taufík Tiráví, velitel zpravodajské služby loajální předsedovi samosprávy Abbásovi, otevřeně obvinil Islámskou republiku Írán z výcviku a financování Islámského hnutí odporu.

Tiravi řekl, že celý plán převratu byl vypracován společně s Íránem a Írán ve všech fázích puče poskytoval Hamásu zpravodajské informace. Velitel výzvědné služby upozornil, že další fází může být zahájení převratu Hamásu v Judeji a Samaří. Současně také zamířil prstem na sousední Sýrii, když zdůraznil, že za převratem stojí právě tam sídlící vůdce Hamásu Cháled Mešál, který se pár dnů před propuknutím puče sešel v blíže nejmenované arabské zemi s veliteli vojenského křídla Hamásu z Gazy k posledním konzultacím.

Írán obvinění odmítl s tím, že „je udivující, že arabské země ignorují západní země, USA a sionistický režim“ a obviňují Írán, který se chová „zodpovědně“. Íránský ministr zahraničí pak Hamás a Fatáh vyzval, aby „obrátili své zbraně proti Izraeli a ne proti sobě navzájem“. Je zřejmé, že se jedná o taktické prohlášení, jehož cílem je uklidnit současnou situaci na arabských autonomních územích ve chvíli, kdy Hamás již plně ovládl Gazu a v tuto chvíli naopak díky zákrokům Fatáhu ztrácí pozice v Judeji a Samaří.

Íránským lžím zasadil těžkou ránu také jeden z vedoucích představitelů Hamásu Mahmúd al-Zahar, který se v obsáhlém rozhovoru pro německý časopis Der Spiegel mimo jiné pochlubil, že on sám převezl pro Hamás z Íránu 42 milionů dolarů v hotovosti a že se Hamásu daří úspěšně pašovat zbraně tunely mezi Egyptem a Pásmem Gazy.

Izraelská armáda odkryla velký tunel, vedoucí ze severní Gazy pod bezpečnostním plotem do západního Negevu. Měl být použit k velkým teroristickým útokům. Brigáda Golani tunel, který začínal v rajčatovém skleníku u Bejt Lachíja 700 metrů od bezpečnostního plotu, objevila na základě zpravodajských informací Všeobecné bezpečnostní služby Šabak.

Je zřejmé, že v barvách Izraele nadále se střídavými úspěchy bojují USA, které přitlačily na Egypt a jeho úřady sdělily, že plánují zničit řadu domů ve městě Rafiáh, kterým prochází hranice mezi Egyptem a Gazou. Obyvatelé byli již v minulosti nuceni opustit budovy, které byly blíže než 50 metrů od hranice. Nyní chtějí úřady vysídlit všechny, kdo bydlí od hranice do 150 metrů.

Plán je součástí egyptského úsilí bojovat s přeshraničním pašováním zbraní do Gazy poté, kdy Sněmovna reprezentantů Kongresu USA odhlasovala pozastavení pomoci ve výši 200 milionů dolarů, dokud Egypt nezačne aktivně s pašováním bojovat. Pomoc byla zmražena na základě nového zákona, který omezuje pomoc USA Egyptu z 1,3 miliardy dolarů na 1,1 miliardy ročně.

Navíc se US Army rozhodla opět svěřit Izraelcům prototyp zbraně k jeho důkladnému prověření - začala dostávat bomby typu Massive Ordnance Penetrator, které váží 15 tun a mohou prorazit bunkry. Podle spekulací je zřejmým cílem íránské jaderné zařízení.

Vše zatím končí poměrně humorně a celá situace s úprkem Palestinců do Izraele a jejich hlasité volání, ,,že raději budou chtít znovu okupaci izraelských vojáků, než vládu znenáviděného Hamásu", připomíná charakteristiku židovského hanlivého výrazu chucpe: Mladík, souzený pro vraždu svých rodičů, se u soudu domáhá soucitu, protože je sirotek.

Inu, ne každá mírová cena má cenu... I když je Nobelova. Navíc ta Arafatova je ještě ke všemu ukradená. Doslova.

"Ozbrojenci Hamásu vyhodili do vzduchu hlavní vchod do jeho domu v Gaze a vtrhli dovnitř. Vyrabovali mnoho Arafatových dokumentů a dárků, které dostal od světových vůdců a dokonce i jeho vojenské obleky," řekl mluvčí Fatáhu Ahmed Abdel Rahman z Ramaláhu. "Ukradli takřka všechno, včetně jeho medaile Nobelovy ceny za mír..."

Útočníci také vtrhli do druhého patra domu a ukradli osobní věci Arafatovy vdovy Suhy a jeho dcery Zahwy. Včetně jejich veškerého oblečení a bot. Vzali i Arafatovy fotografie s jeho dcerou. Dne 16. srpna 2007 byla vojenská uniforma bývalého předsedy Palestinské správy a vůdce teroristické organizace Fatáh prodána na trhu ve městě Gaza za 200 šekelů, tj. méně než 1.000 českých korun.

Předseda izraelské vlády Ehud Olmert na summitu v Šarm al-Šajchu slíbil předsedovi Palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi, že nařídí propuštění 256 členů jeho hnutí Fatáh z izraelských věznic. Jednání v egyptském letovisku se účastnili vedle Abbáse a Olmerta také představitelé bezprostředních sousedů arabské autonomie, jordánský panovník Abdulláh II. a egyptský prezident Husní Mubarak.

Olmert dal slib propuštění 256 členů Fatáhu bez toho, že by k tomuto kroku měl souhlas vlády. Nicméně si je jist, že jej získá, neboť propuštěni mají být jen lidé, kteří se neúčastnili atentátů a nemají ,krev na svých rukách´. Formalitou je pak písemný slib propouštěných, že se do budoucna zdrží protiizraelského násilí. Nakonec z toho bylo jen podmíněné omilostnění, aby premiér Izraele pomohl nové antihamásovské vládě Mahmúda Abbáse. Stačí, když vězni slíbí, že už nebudou zabíjet Izraelce.

Ředitel autonomního ministerstva vězeňství Zijád Abu Ejn prohlásil, že mezi propuštěnými je i 30 členů Hamásu a dva z Islámského džihádu. „Všichni jsou to vězni a všichni jsou to naši synové," uvedl.

Trestanci, kteří byli propuštěni v rámci „gesta dobré“ vůle premiéra Olmerta vůči Abbásovi, byli již v předchozích dnech svezeni do věznice Keciot v Negevské poušti na jihu země a ráno 20. července 2007 začali nastupovat do přistavených autobusů, aby byli odváženi přes kontrolní stanoviště Bejtúnija do hlavního města autonomie Ramalláhu. Před propuštěním museli podepsat prohlášení, že se nevrátí k protiizraelskému terorismu.

Prohlédli je lékaři za přítomnosti zástupců Mezinárodního výboru Červeného kříže. Z propuštěných je podle izraelských zdrojů 11 osob mladších 18 let a 6 žen. Více než 100 vězňů si odpykalo zatím méně než polovinu trestu, 61 přes dvě třetiny, dva vězni již odseděli téměř 15 let.

Nejznámější propouštěnou osobou je Abdar Rahím Mallúh, náměstek generálního tajemníka Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Byl zatčen a uvězněn v roce 2002 poté, kdy LFOP v roce 2001 zavraždila odstupujícího izraelského ministra turismu Rechavama „Ghándího“ Zeeviho.

Dalším „gestem dobré vůle“ vůči vládě Palestinské správy Mahmúda Abbáse je srpnové rozhodnutí z roku 2007 Ehuda Olmerta udělit milost dalším 110 palestinským Arabů, v současnosti hledaným izraelskými bezpečnostními silami. Krok následuje rozhodnutí z minulého měsíce odvolat zatykače proti 178 členům Abbásova Fatáhu.

Zdroje Palestinské samosprávy navíc uvádějí, že mnoho z těchto propuštěných bojovníků bude moci obdržet až 60.000 šekelů (300.000 českých korun) za vrácení svých zbraní. Například za pušku M-16 obdrží „změnivší“ se terorista 55.000 až 60.000 šekelů (275.000 až 300.000 korun), za samopal Kalašnikov 15.000 šekelů (75.000 korun) a za pistoli 12.000 až 24.000 šekelů (60.000 až 120.000 Kč).

Peníze půjdou z rozpočtu autonomní správy. Odevzdané zbraně v rámci nekonečného kolotoče pak budou řadě z oněch 256 potencionálních teroristů zase vráceny – pokud se rozhodnou vstoupit do oficiální bezpečnostních sil Palestinské samosprávy. Ve skutečnosti tak řadě z nich zůstane jak zbraň, tak tučná prémie. Inu, čítankový příklad obrácení Langerova Ferdyše Pištory.

Komentář částečně vychází z informací zpravodajského webu Arutz Sheva – Israel National News

Převzato s laskavým svolením autora z Bretislav-Olser.enface.cz