Sbohem, generále...

Ani jeho tělo nebylo nesmrtelné. Ariel Šaron, jedna z ikon moderního izraelského státu, zemřel. Voják, politik, státník, vojevůdce. Geniální stratég, vítězný generál, národní hrdina.

Patřil k těm, k nimž jsem choval největší úctu. Byly za ním viditelné výsledky. Namátkou: jako první dosáhl ve válce 1967 Suezského kanálu. Jako první ho v další válce překročil. Ve dvaaosmdesátém ve funkci ministra obrany, v čase operace Mír pro Galileu, významně přispěl k odchodu Arafata a jeho teroristické PLO z Libanonu. V roce 2000 osobním příkladem ukázal, že není přirozenějšího počinu na Blízkém východě, než když vysoká osobnost židovského státu navštíví jeruzalémskou Chrámovou horu. Protože ale není v regionu vše tak, jak by podle zdravého rozumu mělo být, musel přitom prokázat nemalou dávku politické odvahy. Stál také za rozhodnutím jednostranného izraelského stažení z Pásma Gazy v roce 2005. Tento jeho politický čin byl mnohými nepochopen. Právem je vnímán jako kontroverzní, neboť, na rozdíl od odchodu Arafata a spol. z Libanonu, nepřinesl Izraeli více, ale méně míru. Užitečný byl nicméně v tom, že se v plné nahotě ukázalo, co všechno se může dít na teritoriu, na němž není jediný izraelský voják ani civilista a kde si Arabové vládnou sami. Jak je patrné: všechno špatné je k něčemu dobré.

Nemohu učinit víc než ve vší skromnosti věnovat tomuto muži několik veršů.

Pocta Arielu Šaronovi

Vždy první hotov k boji,
když velel VPŘED!
Jak Joáb s vojském v plné zbroji.
Bez vítězství se nenavracel zpět.

Ač generál, víc králem být se zdál,
jenž zmužilost a chrabrost svoji
na oltář vlasti dal.

Cíl dobře znal, když velel VPŘED!
Přál si však víc. A mířil dál.
Za břehem Hořkých jezer skryt
jeho voj v zemi pyramid
pod hvězdou s pruhy první stál.

Pak šik zbabělců tasil meč
a mezi cedry zuřil boj.
V echu té války mír však zněl.
Největší Judy nepřítel
pryč od Galileje, v dálku spěl.

Čas poraženým připomněl,
že nad vojskem bdí Ariel.

Než krutou v srdce vyryl zvěst …
Buď sbohem, generále!

Vložil jsi v paměť lidu život svůj
co věčné téma.
A věčná náleží ti čest.
Tobě, přednímu ve zbrani
pro pokoj Židů.
Tobě, udatný reku
z Jeruzaléma.