Nová vláda chce anektovat část Západního břehu

Donald Trump zveřejnil koncem ledna mírový návrh řešení izraelsko-palestinského konfliktu, který předpokládá, že Palestinci by pro svůj stát získali 70 % Západního břehu Jordánu. Hned druhý den izraelský prozatímní premiér Binjamin Netanjahu oznámil, že hodlá 30 % Západního břehu anektovat a už v únoru o tom dá hlasovat. Spojené státy však s jeho záměrem vyjádřily nesouhlas, protože země neměla řádnou vládu, a Netanjahu plán odložil. Ne však nadlouho.

Po březnových třetích předčasných volbách od loňského jara vznikla díky epidemii koronaviru koaliční vláda šesti politických stran v čele s Netanjahuovým Likudem a Modrobílou Benyho Gance. Netanjahu a Ganc se v roli jejího předsedy vystřídají a Netanjahu je premiérem jako první. Při jednání o koaliční dohodě trval na anexi a Ganc nakonec v rámci ústupků souhlasil, že vláda může bez ohledu na jeho názor toto téma předložit už 1. července parlamentu ke schválení, hned po skončení koronavirové krize.

Ve světě se proti tomu zvedla vlna odporu, ještě než izraelská vláda oficiálně vznikla. Proti anexi jsou samozřejmě Palestinci, kteří pohrozili zrušením všech dohod s Izraelem a přerušením veškeré spolupráce. Rezolutní nesouhlas vyjádřila i Liga arabských států a Evropská unie. V pátek její členské země jednaly o možných sankcích, ale unie není názorově jednotná a rozhovory skončily bez výsledku. Řada zemí jako Francie, Irsko, Švédsko, Belgie, Španělsko nebo Lucembursko sankce doporučuje a některé je chtějí v případě anexe přijmout i samy. Další ale tak přísný krok odmítají, především Maďarsko, ale i Česko, Bulharsko, Rumunsko či Německo, které dává přednost diplomatickému jednání. Evropský ministr zahraničí Josep Borrell tak po schůzce jen prohlásil, že unie bude Izrael od anexe jen „všemožnými prostředky odrazovat“.

Anexe je citlivé mezinárodní téma; podle mnoha zemí je nezákonná. Panují obavy, že navždy znemožní vznik samostatné Palestiny. Konec palestinských nadějí na vlastní stát může vyvolat násilí na Západním břehu, které by mohlo vést i ke svržení samosprávy Mahmúda Abbáse a převzetí moci teroristickým Hamásem, což by vážně ohrozilo bezpečnost Izraele. Přišlo by zřejmě i nové ostřelování z Pásma Gazy a možná i z Libanonu od Hizballáhu. Palestinci by také nejspíš kauzu předali Mezinárodnímu trestnímu soudu. Případné sankce evropských zemí by Izraeli způsobily hospodářské škody, zejména v době ekonomického propadu po koronaviru. Vážnými důsledky pohrozil i jordánský král Abdalláh, který nevyloučil ani zrušení mírové smlouvy. A v neposlední řadě by anexe mohla ohrozit budoucí vztahy se Spojenými státy, pokud by v prezidentských volbách vyhrál kandidát demokratů, kteří jsou proti anexi.

Minulý týden navštívil Izrael na pár hodin americký ministr zahraničí Mike Pompeo jako první zahraniční host od březnového uzavření izraelských hranic kvůli epidemii. Jedním z témat jednání byla i anexe a Pompeo řekl, že toto rozhodnutí je na Izraeli. Trumpova vláda je jediná, která s anexí souhlasí, ale jen když proběhne v rámci amerického mírového plánu. Americké ministerstvo zahraničí před pár dny potvrdilo, že Izrael nejprve musí na čtyři roky zmrazit rozšiřování židovských osad na území vymezeném Američany pro budoucí palestinský stát a slíbit, že o něm začne s Palestinci jednat. Jenže Palestinci mírový plán odmítli a radostí z něj neskákal ani Netanjahu, třebaže ho vágně podpořil. Koaliční dohoda nové izraelské vlády však stanoví, že anexi lze provést jen v koordinaci s Američany.

Na druhé straně by anexe Palestincům ukázala, že čím déle odmítají o vzniku svého státu jednat, tím menší je šance, že ho získají, a pokud ano, bude mnohem menší, než si přejí. Abbás jednání s Izraelem přerušil před šesti lety a před dvěma i s Američany, které označil za neobjektivní. Palestinci kvůli tomu přišli o miliony dolarů americké pomoci, kterou Bílý dům samosprávě zastavil, a teď možná přijde i o část území, které si nárokují.

Anexe však zatím není jistá a není ani známo, které oblasti by vlastně Izrael anektoval. V současnosti probíhá izraelsko-americké mapování Západního břehu, z něhož má vzejít optimální návrh tak, aby Izrael neanektoval příliš mnoho Palestinců.

Anexe je především přáním Netanjahua; podporuje ji jen 52 % Izraelců. Premiér se chce zalíbit pravicovým voličům, včetně osadníků, a zanechat po sobě trvalé historické dědictví. Rovněž chce využít Trumpovy přízně a stihnout svůj záměr provést do listopadových amerických voleb pro případ, že by zvítězil demokrat.

S anexí však zjevně nesouhlasí Modrobílá část vlády. Nový ministr zahraničí Gabi Aškenazy ve svém nástupním projevu podpořil Trumpův plán, ale nikoli anexi, a zdůraznil, že plán nesmí narušit izraelské mírové smlouvy s Egyptem a Jordánskem, které označil za „strategický kapitál“ Izraele. A zatímco Netanjahu ve své nedělní zahajovací řeči sliboval, že bude anexi prosazovat, Ganc se o ní vůbec nezmínil.

Vzhledem k možným negativním důsledkům není anexe dobrý nápad. Izrael by si přidělal spoustu problémů, včetně bezpečnostních. Netanjahu musí zvážit, jestli mu to stojí za to.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus