Pokud si Izraelci slibovali od pondělní návštěvy premiéra Binjamina Netanjahua v Bílém domě rychlé ukončení války v Pásmu Gazy a propuštění zbývajících rukojmích, jsou zklamaní. Donald Trump dal předem najevo, že si konec operace přeje, a Netanjahu údajně souhlasil s nabízenou dohodou – Izrael má válku ukončit výměnou za propuštění všech rukojmích a za uzavření smlouvy o normalizaci vztahů se Saúdskou Arábií a Sýrií. Trump dokonce naznačoval, že dohoda bude hotová hned v pondělí.

Také více než 550 bývalých izraelských bezpečnostních činitelů v čele s předsedou skupiny Velitelé za bezpečnost Izraele generálmajorem Matanem Vilnajem poslalo před Netanjahuovou návštěvou Trumpovi dopis, v němž ho prosí, aby premiéra k ukončení války přiměl. Vojenské cíle operace jsou podle nich splněny, Hamás už pro Izrael nepředstavuje strategickou hrozbu a další boje jen ohrožují životy rukojmích.

Z očekávané dohody ale nic nebylo. Netanjahu je nadále odhodlán Hamás totálně zničit, než válku ukončí. Odporovat Trumpovi se však nevyplácí, a tak se ve Washingtonu uchýlil k taktice, která na prezidenta vždycky funguje – pochválil ho za všechno, co pro Izrael udělal a dělá, a předal mu dopis, jímž ho nominuje na Nobelovu cenu míru „za vytrvalé a výjimečné odhodlání podporovat mír, bezpečnost a stabilitu na celém světě“. Trump byl potěšen a přestal tvrdit, že dohoda o příměří v Gaze bude „ještě tento týden“.

Jednání o nejnovějším americkém návrhu probíhají v Dauhá už od neděle, ale zatím nic nepřinesla. Hamás sice s dohodou předběžně souhlasil, ale požadoval „drobné“ změny, které jsou ve skutečnosti velmi zásadní a pro Izrael nepřijatelné. Dohoda předpokládá 60denní příměří, během kterého mají teroristé propustit deset z dvaceti živých rukojmích a vrátit 18 z 30 mrtvých výměnou za propuštění zhruba tisíce palestinských teroristů vězněných v Izraeli, včetně stovky odsouzených za vraždy na doživotí.

Zprávy o průběhu jednání se značně liší. Podle Kataru bude dohoda „vyžadovat čas“, zatímco americký vyjednavač Steve Witkoff tvrdí, že „k ní možná dojde brzy“, ale do Dauhá přitom pojede až koncem týdne. Podle člena izraelského bezpečnostního kabinetu Zeeva Elkina jsou šance „značné“.

Dohoda má dvě části – jedna se týká dočasného klidu zbraní, který Izrael podporuje, a druhá trvalého ukončení války, jež požaduje Hamás. To ovšem Izrael odmítá a trvá na tom, že Hamás musí propustit všechny rukojmí, složit zbraně a odejít do ciziny. To Hamás odmítá a požaduje stažení izraelských vojáků z oblasti Rafáhu, aby mohl znovu pašovat zbraně, obnovení dodávek humanitární pomoci prostřednictvím OSN a ukončení činnosti Gazanské humanitární nadace, kvůli které nemůže potraviny a léky krást. To zase odmítá Izrael.

Je s podivem, že si Hamás klade stále stejné nekompromisní podmínky, když je zcela zdecimovaný. Jeho nejmenovaný představitel nedávno řekl BBC, že hnutí už neovládá 80 % území pásma, jeho velení se zhroutilo, protože po smrti je 95 % jeho členů, a v Pásmu Gazy panuje chaos. Podle něj proti Hamásu bojuje šest palestinských ozbrojených skupin. Nejsilnější je takzvaná Lidová armáda spjatá s klanovými milicemi Abú Šabába, která spolupracuje s Izraelem a už delší dobu chrání před teroristy humanitární konvoje. V úterý uvedla, že se k ní chce připojit 6000 Palestinců.

K žádnému průlomu v jednáních nemůže bez nějakého ústupku dojít. Rodiny rukojmích jsou zase zděšené, že nebudou propuštěni všichni rukojmí, ale opět jen část, a označují to za „selekci jako v nacistických táborech smrti“.

Izraelská armáda mezitím pokračuje v likvidaci infrastruktury Hamásu v Pásmu Gazy a rozšiřuje území, které ovládá. Hamás už sice nemá jednotné velení a bojují jen roztroušené skupiny, ale občas jsou „úspěšné“ – v noci na úterý zahynulo při explozi nastražených výbušnin pět izraelských vojáků a 14 dalších bylo zraněno. Od začátku války jich zahynulo už 888, z toho 446 v Pásmu Gazy. V posledních dnech také teroristé odpálili na Izrael sedm raket, ale žádná nedoletěla k cíli.

Izraelská armáda si konec operace v Gaze přeje, ale vláda nikoli. Podle vojenských představitelů není možné zajistit propuštění všech rukojmích a zároveň úplně zničit Hamás – buď jedno, nebo druhé. Vláda nesouhlasí a situaci navíc komplikuje agresivní postoj ultrapravicových ministrů Itamara Ben Gvira a Becalela Smotriče, kteří požadují, aby Izrael úplně zastavil humanitární pomoc a Gazu „vyhladověl“. Ultraortodoxní strany zase vyhrožují odchodem, jestli kabinet neschválí výjimku z povinné vojenské služby pro studenty ješiv.

Netanjahu ví, že Donaldu Trumpovi se nesmí odporovat. Chtěl by také uzavřít smlouvy o normalizaci vztahů s dalšími arabskými zeměmi, jako byly dohody se Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Marokem a Súdánem za Trumpova prvního prezidentství. Ztratit jeho přízeň by bylo nešťastné a vzhledem k americkým vojenským dodávkám i nebezpečné. Prosadit svou a zároveň si udržet Trumpovo přátelství je nadlidský úkol, ale Netanjahu zatím vždycky dostal Trumpa tam, kde ho chtěl mít.

Jestli k dohodě s Hamásem opět nedojde, izraelská armáda hodlá obsadit celé Pásmo Gazy.

Psáno pro Židovské listy