Zase ty ošklivé, ale dokonale upravené italské ženy. U přechodu žádné auto nezastaví. Chytráci, kteří se v každé frontě snaží předběhnout kohokoliv. Během vánočních svátků v mé rodné Florencii mě provázela hustá, těžká mlha. A nebyl to jenom opar, který se vznášel v mých oblíbených zákoutích města, ale i zamžená současnost a hlavně budoucnost země.

Dnes již bývalý italský ministerský předseda Mario Monti podal před nedávnem demisi. Zní to překvapivě vzhledem k tomu, že se těšil poměrně solidní a stabilní podpoře v parlamentu.

Reagoval totiž na tlak svých evropských kolegů, kteří po něm po právu žádali přijetí antikorupčních opatření. Pustil se do toho, což se mu stalo osudné. Na povel svého milovaného vůdce Berlusconiho řada poslanců stáhla svou podporu Montiho vládě, což vedlo k rozpuštění parlamentu, kde sedělo zhruba 120 pravomocně či nepravomocně odsouzených nebo vyšetřovaných poslanců. Berlusconi byl důsledný - na začátku Montiho vládnutí dal najevo, že nebude tolerovat zásahy do dvou oblastí, které ho opravdu zajímají: jeho mediální impérium a jeho justiční kauzy. A tak se stalo.

Koncem října byl Berlusconi milánským soudem nepravomocně (jedná se zatím jen o první stupeň) odsouzen na čtyři roky vězení za daňové úniky v oblasti nákupu mediálních práv pro své televize. Gianni Dragoni, novinář z nejrespektovanějšího italského ekonomického deníku Il Sole 24 Ore, v pořadu Servizio Pubblico připomněl, že "od doby, kdy už Berlusconi nestál v čele vlády, akcie Mediasetu dosáhly nejnižší úrovně a poprvé ve své historii se jeho skupina ve třetím čtvrtletí dostala do červených čísel s celkovou ztrátou 45 mil. €. Podobně je na tom jeho Mondadori, největší italské vydavatelství, které vykázalo ve stejném období propad zisku o 60 %."

Ještě zajímavější je ale dlouhodobější pohled, přičemž se "jmění rodiny Berlusconi od roku 1994, kdy vstoupil do politiky, rozrostlo 18krát. Ze 162 milionů na dnešních zhruba 2,9 miliardy eur." Podle tohoto výpočtu během období svého politického angažmá Berlusconi bohatl v průměru o 400 000 eur denně.

Přes všechna známá fakta chce dnes, stejně jak před devatenácti lety, Italy přesvědčit, že se vrací do politiky velmi nerad, ale že to dělá jen proto, aby zachránil svou zemi. Už čtyřikrát mu Italové uvěřili a vybrali ho za premiéra, teď to mohou udělat popáté.

Berlusconimu letos bude 77 let - a ve své show to světově známý komik Roberto Benigni komentoval takto: Od ledna je v Itálii důchodový věk pro muže 66 let a pro ženy 62 - přesto existuje jeden Ital, který by mohl jít do penze kdykoliv, ale nelze ho tam poslat!

Jeho šance na vítězství se zdají být slabé, ale u takového mazaného "píáristy" není nic jisté do poslední chvíle. Jak jsem se sám přesvědčil na italských televizích, hlavně na Rete 5, televizním kanálu horším než TV Nova (ano, je to možné), Berlusconi spustil tvrdou kampaň ve svůj prospěch, během které se objevoval v každém sledovanějším pořadu: vždy před vlídnými "novináři", bez opravdové debaty a hlavně bez oponentů, což je jeho styl - přesně jako v reklamách.

Jeho preference v posledních dnech rychle stoupají, zhruba stejně, jako roste nesnášenlivost vůči Montiho politice tvrdých škrtů. Pro milánského magnáta bude snadné sázet na hněv Italů proti vysokým daním, propadu HDP o 2,4 %, průmyslu o 7 % a vzestupu nezaměstnanosti na 11 % během posledního roku Montiho vlády.

Voliči - a zdá se, že ti italští zvláště - mají krátkou paměť.

Převzato z Pieralli.blog.ihned.cz se souhlasem autora