Judea a Samaří (“Západní břeh Jordánu“) je oblastí, kde často propukají násilné nepokoje mezi Izraelci a tzv. Palestinci. V mlze těchto násilností může být obtížné zjistit fakta.

Na rozdíl od antisemitů na celém světě, kteří spěchají se závěry a uvádějí značně nadsazené počty palestinských obětí během několika minut po incidentu, si však Izraelské obranné síly IDF dávají na čas, aby pečlivě prověřily každou situaci a dodržují politiku vyšetřování a odpovědnosti vyplývající z úcty k lidskému životu a velké odpovědnosti za přisouzení viny.

Nejinak je tomu v i případě turecko-americké aktivistky Aysenury Ezgi Eygiové, která zahynula během střetů v Beitě u Nábulusu. Smrt Eygiové je tragédií, stejně jako každá ztráta civilisty, a IDF v současné době podrobně vyšetřují všechny okolnosti tohoto tragického incidentu.

Přesto není překvapením, že se okamžitě objevila křivá nařčení na adresu IDF. Protiizraelská organizace International Solidarity Movement (ISM/ „Mezinárodní hnutí solidarity“), ke které Eygiová patřila, obvinila izraelské vojáky že Eygiovou zastřelili úmyslně, přičemž tato nepodložená tvrzení okamžitě přejala světová menistramová média, aniž by počkala, jaké budou výsledky vyšetření izraelské armády. Ty naopak dokázaly pravý opak. Eygiová zemřela nešťastnou náhodou v důsledky střelby izraelských vojáků, kteří během jednoho z násilných incidentů reagovali palbou na násilníka, kterých po nich házel kameny.

Zatímco předáci ISM tvrdí, že demonstrace byla mírumilovná a zahrnovala především modlitby, než se setkala s izraelskými vojáky, tak na druhé straně Jonathan Pollak přiznává, že došlo k násilné konfrontaci, které téměř vždy vedou k eskalaci násilí na obou stranách.

Ačkoli představitelé ISM popírají, že by její členové házeli kameny na vojáky, její dlouhodobá přítomnost na místech pravidelných nepokojů a agresivních konfliktů, naznačuje složitější realitu. Každý, kdo se záměrně ocitne v nestabilním prostředí náchylném k eskalaci, se bohužel může stát nechtěnou obětí. Slovy spoluzakladatelů ISM Adama Shapira a Huwajdy Arrafové: „Palestinský odpor musí mít různé rysy, jak nenásilné, tak násilné... Ano, lidé budou zabíjeni a zraněni“.

V březnu 2003 byla aktivistka ISM Rachel Corrieová zabita buldozerem, před který se postavila a který pracoval poblíž hraničního přechodu Rafáh, aby zabránil nelegálnímu pašování zbraní teroristy z Egypta. Četná vyšetřování i konečné rozhodnutí okresního soudu v Haifě potvrdily, že řidič buldozeru Corrieovou neviděl a její smrt, ačkoli byla tragická, byla neúmyslná a způsobená vlastní nedbalostí. Bezohledné umístění se do válečné zóny vede obvykle k tragédii.

Smrt Corrie odhaluje skutečnost, že ISM záměrně povzbuzuje své aktivisty, aby se vystavovali nebezpečí. Pravdou je, že se aktivisté ISM často staví mezi izraelské vojáky a tzv. Palestince, aby se pokusili zabránit izraelské armádě v provádění operací.

Již během druhé intifády začali do Izraele přicházet dobrovolníci ISM, kteří se specializovali na maření protiteroristických operací IDF a pomáhali dobrovolně a vědomě teroristům, často sloužili jako živé štíty teroristických operativců hledaných izraelskými bezpečnostními složkami, chodili do blízkosti zátarasů IDF po celé Judeji a Samaří, poskytovali palestinským Arabům (včetně teroristů a jejich rodin) finanční, logistickou a morální podporu, bránili demolicím a zapečetění domů sebevražedných atentátníků a pořádali protesty podél bezpečnostního plotu. ISM dokonce vyslala své členy, aby sloužili jako lidské štíty u vchodu do Arafatova sídla v Ramalláhu.

Roku 2003 byl zatčen vedoucí předák palestinské teroristické organizace Islámský džihád Šádí Sukija, když se skrýval v kanceláři ISM v Jeninu a pomáhali mu dva aktivisté ISM. Také vyšlo najevo, že ISM poskytla četné finanční prostředky i teroristické organizaci Hamás.

Toto propojení s teroristickými sítěmi je součástí širší sítě organizací, které poskytují krytí teroristickým aktivitám. Čtyři vysoce postavení američtí členové ISM dále vytvořili mezinárodní prohamásovskou zastřešující organizaci Hnutí za svobodnou Gazu (FGM), jejímž nejvýznamnějším počinem byla flotila do Gazy vedená prohamásovskou tureckou organizací IHH, jejímž cílem bylo posílit vládu Hamásu v pásmu Gazy. Flotila skončila násilným střetnutím s izraelskými vojáky v květnu 2010.

Vedoucí představitelé ISM podobně ospravedlňovali palestinské ozbrojené násilí, a to i v době vrcholících sebevražedných atentátů. Dokonce o den poději po masakru ze 7.října 2023 ho předáci této organizace ospravedlňovali jako „reakci na násilí utlačovatelů“ a spoluzakladatel severokalifornské pobočky ISM Paul Larudee chválil své palestinské teroristy za to, že „dali sionistům lekci“. Larudee byl rovněž ve spojení s Hamásem.

Ideologie a prohlášení zakládajících členů ISM, dosavadní výsledky organizace a její současné činy jsou na hony vzdálené deklarovaným zásadám pokojné solidarity a vydávání svědectví a odhalují znepokojivou politiku násilí, obstrukcí a podněcování.

Podvodné záměry ISM a nebezpečná přítomnost na nestabilních místech, jako je Bejta, jen zvyšují napětí, povzbuzují protestující a znesnadňují izraelským bezpečnostním silám jednat bez eskalace, což, jak je z prohlášení vedoucích představitelů této organizace zřejmé, bylo celou dobu jejich cílem.