Írán není jen tak ledajaká země. Lze to doložit pozorností, která se věnuje jeho prezidentským volbám. Poté, co byl prezidentem zvolen Ebráhím Raísí, bude se o Íránu mluvit ještě víc. O tom, že byl zvolen zastánce konzervativní linie, v politice i v kulturních otázkách, se už mluvilo. Je charakteristické, že vzestup Ebráhíma Raísiho do prezidentské funkce byl považován za hotovou věc ještě před tím, než vůbec lidé začali volit.
Komise, která prořazovala soubor několika stovek uchazečů o kandidaturu, skoro všechny jeho reálné soupeře předem vyřadila, další odstoupili sami. Ebráhímu Raísímu se tak otevřela volná cesta.
Zůstávaly spíše dílčí otázky. Zaprvé kolik dostane hlasů, například zda to bude stačit na vítězství hned v prvním kole.
A za druhé kolik lidí se vůbec dostaví k volbám, protože to signalizuje, jak vážně lidé hlasování brali a jakou legitimitu takto omezená volba má.
Poté, co je jeho vítězství oficiální, vyvstávají otázky mnohem zásadnější. A to zejména proč byl k hladkému vítězství vybrán Raísí a jaký úkol bude jako prezident mít. Tím, že sbor strážců tentokrát ještě mnohem drsněji probral soubor kandidátů i za cenu otevřenějšího přiznání, že to vlastně volby tak úplně nejsou, dal najevo, že mu na konkrétním člověku záleží.
Jedna úvaha se točí kolem skutečnosti, že dosavadní soudce Ebráhím Raísí je člověk blízký represivním složkám. Íránský režim v této době stojí před zásadní krizí své legitimity a jmenování Raísího je možná příprava na očekávaný tlak zdola.
Velkou část společnosti tvoří mladí lidé. Ti nežijí z negativních vzpomínek na starý šáhův režim. Starým režimem je pro ně ten stávající, žádný jiný si nepamatují. Mnozí nepovažují islámskou republiku za nejlepší možné zřízení. Kromě toho roste nespokojenost i v chudších vrstvách, které byly k režimu dosud mnohem loajálnější, ale začaly mít dost korupce a špatných ekonomických podmínek.
Předloni se oba proudy, odpor politický i sociální, spojily a na řadě míst se objevily demonstrace. Vláda zareagovala velmi tvrdě a při potlačování protestů bezpečnostní jednotky postřílely asi 1500 demonstrantů.
Je otázka času, kdy se protestující lidé zase objeví v ulicích. Právě pro příští vlnu nespokojenosti si tato část íránského režimu nechala do čela zvolit člověka, jako je Raísí.
Pak je tu ještě jeden okruh úvah. Ty souvisejí se skutečností, že ajatolláh Alí Chameneí, 82letý nejvyšší duchovní vůdce, nejmocnější osoba v zemi, počítá se svým brzkým odchodem. Ještě předtím by ale Chameneí rád zaopatřil určité věci.
Spekuluje se, že dokonce s Raísím počítá jako se svým nástupcem, nebo přinejmenším že Raísí si na tuto funkci dělá zálusk. Podle znalců íránského zákulisí je nejpravděpodobnější, že Chameneí usiluje o něco jiného.
Zaprvé chce prý přestavět současnou islámskou republiku na ještě konzervativnější režim. A za druhé potřebuje nějak zabezpečit politické postavení a bohatství své rodiny, protože se mu zřejmě nepodaří zajistit, aby se jeho nástupcem stal jeho vlastní syn Mojtaba Chameneí.
Podle některých názorů chce ajatolláh Chameneí do budoucna oslabit volené složky, například pozici prezidenta tím, že bude volen parlamentem. A instituci nejvyššího duchovního vůdce zrušit, nebo svěřit do rukou kolektivnímu orgánu.
Ebráhím Raísí je krom toho všeho blízko Revolučním gardám, vlastně státu ve státě. S ním do důležitých pozic přijdou další stovky lidí z jeho a Chameneího okruhu a zakonzervují současný stav, nebo ho spíše ještě posunou směrem od reforem.
Je to vlastně více než jen pokus zablokovat případné reformy, jde o pokus o utužení náboženské diktatury. V období, kdy počet Íránců, nespokojených byť i se současným stavem, pořád roste.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus