A ne ledajaký, dokonce ten nejvyšší. Plným označením Nejvyšší vůdce íránské revoluce. Nejmocnější muž Íránu, který může odvolat i samotného prezidenta. V ajatolláhovské totalitě je jím samozřejmě ajatolláh. Alí Chameneí.

Co Vůdce řekne, to platí. Jako v každé jiné totalitě. Co Führer v Německu řekl, to také platilo, podobně tomu bylo v případě Lenina v Rusku, duceho v Itálii. A tak podobně.

Zmíněný íránský Vůdce měl v úterý 16. ledna proslov před zástupci parlamentů z muslimských zemí, kteří přibyli do Teheránu na setkání. Ve své řeči odsoudil nedávné rozhodnutí amerického prezidenta uznat Jeruzalém jako hlavní město Státu Izrael – nic, co by mohlo překvapit.

Odpor k tomuto politickému aktu jsme zaznamenali ve všech muslimských zemích. Rozdíl mezi nimi je ovšem v tom, že některé uznávají právo Izraele na existenci (dvě z nich s ním dokonce udržují diplomatické styky) a jiné nikoli. A právě tudy vede ona „červená linie“.

K těm druhým patří Írán. Pro něj Izrael neexistuje, lidově řečeno mu nemůže přijít na jméno (místo označení „Izrael“ používá termíny „sionistický režim“ nebo „sionisté“) a jeho neskrývaným cílem je Izrael (sionistický režim) „porazit“. Jinými slovy: Izrael zlikvidovat.

Nejmocnější muž Íránu to opět potvrdil v úterý, když oslovil účastníky zmíněného setkání parlamentních šéfů. Vyzval k boji proti sionistům a vyjádřil přesvědčení, že

- jejich porážka v „měkké“ válce je možná stejně jako v průběhu „tvrdé“ války;

- tento boj přinese své ovoce stejně jako nynější odpor (což je ovšem eufemismus pro protiizraelský teror – LS); a že

- muslimové by neměli dovolit, aby pro sionistický režim bylo vytvořeno bezpečné útočiště.

Kdyby nejvyšší představitel jakékoli země světa řekl podobná slova na adresu jiné země, co by to bylo jiného než vyhlášení války? A kdyby země s takto vyjádřenou politikou měla ambici vyrábět jaderné zbraně a chlubila se vlastnictvím raket, které tu druhou zemi zasáhnou, jak asi by takto ohrožená země měla reagovat?

Námět pro přemýšlení určený čtenářům tohoto textu.

To však není zdaleka všechno. Nejvyšší vůdce Alí Chameneí se vyjádřil také k otázce Palestiny. Ta je podle jeho slov společná (rozuměj: všem muslimům), je to „země s historií“ (to v každém případě) a především: „Palestina je od řeky k moři a Jeruzalém je nepochybně jejím hlavním městem.“ (Palestine is from the river to the sea and Jerusalem /Al-Quds/ is undoubtedly its capital.)

Tedy: Nulová varianta, pokud jde o Izrael. Pro něj není v Palestině místo, celá Palestina, území mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem, musí být pouze a jenom muslimské.

Připomínám: Toto nehlásá nějaký fanatický extremista z Islámského džihádu či podobného uskupení, ale nejvyšší představitel členské země OSN, s níž mezinárodní společenství uzavřelo dohodu o jejím nukleárním programu.

Dlužno dodat, že jedna Chameneího teze vyřčená na úterním setkání šéfů parlamentů postrádala i tu nejelementárnější logiku. To když vyplísnil „vládu saúdského režimu“, kterou použil jako příklad těch, kdo „pomáhají USA a sionistickému režimu“, čímž „jistojistě zrazují islámskou ummu (náboženskou pospolitost) a islámský svět“.

Není známo, že by Saúdská Arábie jakkoli oficiálně pomáhala Izraeli, ale i kdyby existovaly tajné bezpečnostní kontakty, není to nic proti tomu, jaký poměr k Izraeli má z podstaty věci Palestinská autonomie. Viděno v širší perspektivě palestinští Arabové podepsali s Izraelci mírové dohody z Oslo, na jejichž základě funguje bezpečnostní a jiná spolupráce, byť aktuálně jsou vzájemné vztahy více méně na bodu mrazu. V porovnání se Saúdskou Arábií jsou ovšem vztahy Palestinské autonomie k Izraeli o několik úrovní výše.

A přesto: tím, kdo zradil ummu, je Saúdská Arábie, nikoli palestinští Arabové (jejich reprezentace v čele s Abbásem), kteří jsou naopak íránským režimem všemožně podporováni. V jejich případě se o žádnou zradu muslimské ummy a muslimského světa nejedná, ačkoli k legitimitě „sionistického režimu“ přispěli už tím, že oficiálně uznali právo Izraele na existenci (v míru a bezpečí).

Jen pro oživení paměti. Jásir Arafat, tehdejší šéf Palestinské osvobozenecké organizace PLO, napsal 9. září 1993 tehdejšímu izraelskému premiérovi Rabinovi dopis, v němž je mimo jiné uvedeno:

PLO uznává právo Státu Izrael na existenci v míru a bezpečí. (The PLO recognizes the right of the State of Israel to exist in peace and security.

Tento dopis je jedním ze základních kamenů izraelsko-palestinskoarabského mírového procesu. Něco takového Saúdové nikdy neudělali, přesto jsou to oni, kdo zradil “muslimskou věc”, nikoli palestinští Arabové.

Pozoruhodný úsudek nejmocnějšího muže íránského státu. Vzbuzuje důvěru, anebo, řečeno soudobým slovníkem české politiky, je to pouhá “účelovka”?

A ještě perlička z jiného soudku. Íránská společnost je natolik svobodná, že pravidla režimu ajatolláhů musí být nadřazena pravidlům mezinárodním. Hned vysvětlím. V druhém lednovém týdnu se konal ve Vietnamu kontinentální tenisový juniorský turnaj ITF Asia 14 and U Development Championships, jehož vítězkou se v dívčí dvouhře stala íránská tenistka Meshkatozahra Safiová. Patří jí naše gratulace – zejména s ohledem na to, v jakém sportovním úboru musí na kurt nastoupit (obr. 2). Také o tom to tak trochu je.

***

obr. 1/ Íránská agentura IRNA informuje o Chameneího projevu, který je předmětem tohoto článku.

obr. 2/ Meshkatozahra Safiová a její tenisový úbor. (Zdroj: web agentury IRNA)

Stejskal.estranky.cz