Islamistický režim v Teheránu tvrdí, že je nepřátelský pouze vůči sionistům, ale nikoli k vlastní židovské populaci, ale jeho obnovené zneužívání perských Židů odhaluje, že se jedná o lež. Počátky Islámské republiky byly poznamenány systematickým pronásledováním židovské komunity, která v Íránu žila po staletí. Později režim nasadil tolerantnější masku. Ta však zmizela po ponižující porážce, kterou režim utrpěl letos v létě od Izraele.

Po léta režim využíval malou židovskou populaci v zemi jako propagandistický nástroj, aby odvedl pozornost od obvinění z antisemitismu a zakryl své útoky na Izraelce a židovská místa v zahraničí.

Režim vždy zacházel s íránskými Židy dvojace, jednak aby uklidnil svou antisemitskou základnu ve vlastních řadách a zároveň se vyhnul větší mezinárodní pozornosti. Po dvanáctidenní válce v červnu minulého roku a opakovaných neúspěšných pokusech o útoky na židovské cíle v Evropě však Teherán přesunul svou nepřátelství i na vlastní židovské občany. V minulém roce odsoudil Islámský revoluční soud 70letého íránsko-amerického Žida, který je od července minulého roku držen v teheránské věznici Evin, k dvouletému vězení za to, že před 13 lety navštívil Izrael, aby se zúčastnil bar micvy svého syna.

Bez následků nebo vnějšího tlaku, který by tomu zabránil, by se režim mohl vrátit ke stejnému násilnému pronásledování a popravám perských Židů, které charakterizovaly počátky islámské revoluce.

Než se současný islamistický režim vedený ajatolláhy dostal k moci roku 1979, čítala íránská židovská komunita 120 000 lidí. Islamističtí revolucionáři po převzetí moci rychle popravili prominentní Židy a čistky vyhnaly většinu ostatních do exilu, takže dnes jich zbývá méně než 8 000. Pronásledování nikdy nepřestalo a do roku 2000 bylo 17 Židů popraveno na základě smyšlených obvinění ze špionáže.

Od té doby režim využívá židovskou komunitu jako diplomatický štít pro svou antisemitskou politiku. Íránští Židé byli nuceni účastnit se shromáždění na podporu režimu a odsuzovat izraelské útoky proti teroristickým zástupcům režimu a vojenským a jaderným zařízením Islámské republiky. Státní média tuto propagandu zesílila, aby podpořila tvrzení, že režim rozlišuje mezi Židy a sionisty.

Zároveň režim pokračoval v antisemitské propagandě, přičemž státní média propagovala popírání holokaustu a citovala myšlenky Adolfa Hitlera o Židech. Při pátečních modlitbách imámové jmenovaní nejvyšším vůdcem Alím Chameneím opakovaně volali po vyhlazení židovského národa a označovali Židy za „nepřátele islámu“ a „nepřátele lidstva“.

Navzdory těmto kampaním běžní Íránci odmítají antisemitský a protiizraelský postoj režimu. V roce 2018 skandovali demonstranti protipalestinská hesla jako „Smrt Palestině“, což se opakovalo i po 7. říjnu, kdy fotbaloví fanoušci v Teheránu skandovali podobná hesla. Studenti, kteří byli nuceni skandovat „Smrt Izraeli“, to změnili na „Smrt Palestině“ a studenti Teheránské univerzity odmítli přejít přes izraelské vlajky. Průzkumy veřejného mínění provedené společnostmi Ipsos (2022) a GAMAAN (2025) ukazují, že většina Íránců podporuje lepší vztahy s Izraelem a odmítá slogan Islámské republiky „Smrt Izraeli“.

Ačkoli sporadické pronásledování Židů přetrvávalo, například když úřady popravily židovsko-íránského muže odsouzeného za vraždu navzdory důkazům, že jednal v sebeobraně podle zákonů, které byly vůči němu zaujaté, systematické represe proti perským Židům se od roku 2000 nekonaly. To se změnilo v červnu, kdy Izrael přemohl protivzdušnou obranu Islámské republiky, poškodil její jadernou infrastrukturu a zabil vysoké velitele Islámské revoluční gardy, aniž by ztratil jediný stíhací letoun. Byla to velká potupa.

Frustrace režimu se hromadila již několik let před dvanáctidenní válkou, protože Izrael opakovaně zmařil teheránské plány na útoky na židovské cíle v Německu, Francii, Švédsku, na Kypru a jinde. Chameneí dokonce zvýšil financování protizraelských operací, ale bezvýsledně.

Bez možnosti odvetných opatření v zahraničí bezpečnostní síly krátce po válce zatkly více než 30 členů židovské komunity na základě falešných obvinění ze špionáže a předvolaly nebo vyslechly několik rabínů a kantorů v Teheránu a Šírázu. Bezpečnostní agentury donutily Židovskou asociaci Íránu, aby zaslala svým členům výhružné zprávy s varováním, že jakýkoli kontakt se zahraničními osobami je „zakázán“ a že budou hnáni k odpovědnosti za aktivity na internetu související s dvanáctidenní válkou. Další zpráva jim nařizovala zúčastnit se shromáždění „na podporu ajatolláha Chameneího, nejvyššího vůdce revoluce, a ozbrojených sil Íránské islámské republiky“.