Mohu mít, a také mám, vůči prezidentu Trumpovi „tisíc a jednu výhradu“. Pak jsou ale aspekty jeho politiky, které je zapotřebí bezvýhradně podpořit. Patří k nim operace proti íránskému režimu z 28. února.

Do mise jsou zapojeny dvě země, USA a Izrael. V každé zemi má jiný název. V americkém kódovém označení Epic Fury (Epický hněv), v izraelském Roaring Lion (Řvoucí lev). Primární cíl je ale stejný. Zabránit tomu, aby teroristický režim ajatolláhů ohrožoval okolní svět. Došlo-li by následkem nynější války ke změně tohoto režimu (pozitivním směrem), tím lépe. Hodně bude záležet na samotných Íráncích, zda využijí nabídnuté šance. Jako realista vím, že je to záležitost extrémně nesnadná, ostatně o tomto tématu - změně režimu v Íránu - tento článek není.

Chci nabídnout svůj úhel pohledu a sdělit, proč si myslím, že mise Roaring Lion je oprávněná a v souladu s bezpečnostními potřebami nejen Blízkého východu. Pokud existují obavy, že snad není v souladu s mezinárodním právem, pak musím konstatovat, že v takovém případě není s mezinárodním právem něco v pořádku. A hned kousnu do kyselého jablka. Opravdu bylo nutné zlikvidovat nejen nejvyšší vojenské, ale také státní představitele, ať už civilní nebo duchovní? Samozřejmě: na základě vyššího principu mravního. Byla-li mravně ospravedlnitelná a správná fyzická likvidace Heydricha, a v nedávné době pohlavárů teroristických formací (Hizballáh, Hamás, Íránské revoluční gardy), je ospravedlnitelná a správná fyzická likvidace ajatolláha Chámeneího.

Proč? Zkusme si představit, že v určité fázi druhé světové války by bylo nacistické Německo velice blízko výroby atomové bomby. V rukou představitelů tak zvráceného režimu by to byla hrozba přesahující všechny myslitelné představy. Nebezpečí katastrofy nevídaných rozměrů. Povinností Spojenců by bylo zařízení sloužící k přípravě výroby atomové zbraně leteckými zásahy okamžitě zlikvidovat. Nejen to. Souběžně by bylo právě tak důležité odstranit špičky nacistického režimu, politické i vojenské, které o zařazení atomové zbraně do arzenálu nacistického válečného systému usilovaly. Jsem si jist, že kdyby se Spojencům, a teď už bez ohledu na hypotetický příběh s A-bombou, podařilo za války zlikvidovat Hitlera, Göringa, Himmlera, Kaltenbrunnera, Eichmanna, Keitela nebo Jodla (náhodný výběr, možno libovolně rozšířit), sotva by to ve veřejném mínění v porobených zemích vyvolalo negativní odezvu. Naopak, bylo by to mimo jakoukoli pochybnost s hlubokým uspokojením oceněno.

Lze samozřejmě namítnou: tenkrát byla válka. Jenomže: došlo by k ní vůbec, kdyby existovala vůle a odvaha k preventivní akci ve snaze Hitlera zastavit? To se nikdy nedozvíme, nicméně můžeme se z nezastavení nacistické rozpínavosti poučit a udělat maximum pro vystavení stopky současným „Hitlerům“. O to v těchto dnech USA a Izrael v Íránu usilují. Hodnotit to jinak než kladně je s ohledem na historickou zkušenost Evropy, a vlastně i Spojených států, nepochopitelná pošetilost. Pokud bylo tehdy jasné, že nacistické Německo a Hitler jsou zlo, pak byla příkazem dne totální likvidace režimu a jeho představitelů a porážka nacistické armády. Nebylo žádné „ano, ale…“. Je-li dnes zřejmé, že íránský teokratický režim a jeho pohlaváři jsou zlo, nemůže být příkaz dne jiný. Čím víc vojenského zařízení Íránu se podaří zničit a čím více pohlavárů režimu odstranit, o to víc bude mise Roaring Lion úspěšnější. Zatím se zdá, že vše probíhá uspokojivě, třebaže zasažená kobyla kope kopyty na všechny strany. Útoky na arabské země, a možná i na nearabské, a teď nemyslím Izrael, odkrývají zvrhlou a zákeřnou povahu íránského režimu. Je to jen další ilustrace toho, jak nebezpečný tento režim je a že americko-izraelská operace je naprosto oprávněná.

Závěrem argumenty dvou zástupců při OSN, které zazněly při jednání Rady bezpečnosti 28. února. Izraelský velvyslanec Danny Danon: „Zastavujeme extremismus dříve, než se stane nezastavitelným. Zajistíme, aby žádný radikální režim vyzbrojený jadernými zbraněmi a balistickými střelami nemohl ohrožovat náš lid ani celý svět.“ Dodejme, že představitelé íránského režimu, včetně těch čerstvě eliminovaných, opakovaně vyhrožovali Izraeli zničením a vymazáním z politické mapy Blízkého východu. Víme-li toto, pak nemůžeme nechápat motivaci izraelského státu, která vedla k operaci Roaring Lion.

Americký velvyslanec Mike Waltz uvedl, že operace Epic Fury, jak ji nazývají Američané, má za cíl zničit raketové schopnosti islámské republiky, oslabit její námořní prostředky, narušit mechanismus, který vyzbrojuje proxy milice, a zajistit, aby režim nikdy nemohl získat jadernou zbraň. Vysvětlil: „Írán nemůže mít jadernou zbraň. Tento princip není věcí pouhé politiky. Je to otázka globální bezpečnosti. A za tímto účelem Spojené státy podnikají zákonné kroky.“ Konstatování jasné, srozumitelné, logické. Všechno jiné - ústupky, nekonečná jednání „o ničem“, akceptování věrolomného porušování daných slibů - bez použití síly by si v Teheránu vykládali jako slabost a dál by pokračovali ve své vražedné politice, jejíž součástí je export terorismu a pokračující destabilizace celého blízkovýchodního regionu. Jedinou smysluplnou variantou je teze - známá už z časů prezidenta Ronalda Reagana blahé paměti - vyjádřená sloganem mír skrze sílu. Mnozí z těch, kdo tomu v Teheránu nechtěli rozumět, jsou dnes po smrti. Poučí se jejich nástupci?