Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

V článku chybí zásadní událost.

V roce 1951 byl premiérem zvolen Mohammad Mosaddegh. Demokraticky zvolený politik, právník vzdělaný v Evropě, zastánce konstituční monarchie a vlády práva. Ne islamista, ne marxistický revolucionář, ale nacionalista ústavního typu. Jeho hlavním programem bylo znárodnění ropného průmyslu kontrolovaného Brity. Chtěl, aby zisky z íránské ropy sloužily Íránu. V roce 1953 byl však svržen operací CIA a MI6. Pro Západ šlo o obranu strategických zájmů. Pro mnoho Íránců o důkaz, že jejich demokratická volba má váhu jen do chvíle, kdy se nedotkne cizích ekonomických zájmů.

Po převratu byl upevněn režim šáha Mohammada Rezy Pahlavího. Jeho vláda přinesla rychlou modernizaci, ale politický systém byl autoritářský, ovládaný všudypřítomnou tajnou policií SAVAK. Západ ho podporoval. Výrok připisovaný prezidentu Franklinu D. Rooseveltovi o nikaragujském diktátoru Somozovi – „Je to sice zk ur vy syn, ale je to náš zku rv ys yn“– to přesně vystihuje. Šáh byl „náš“. Stejná logika se v průběhu let aplikovala i na postavy jako Batista na Kubě, Pinochet v Chile, nebo v určitých fázích Kaddáfí či Saddám Husajn.

V honbě za mocí, zdroji a ziskem si Západ podporou „našich zkur v y synů“ často jen vyrobí „z k u r vy syny jejich“ – v tomto případě fanatický klerikální režim. Kombinace domácí represe a vzpomínek na převrat roku 1953 vytvořila směs, která v roce 1979 vynesla k moci „vůdce islámské revoluce“ Ruholláha Chomejního.

Podívejme se jak vypadá svobodná Libye nebo Syrie.

Líp než předtím, v Sýrii se konflikt výrazně utlumil a v Libyi už na něho Rusku taky nezbývá tolik prostředků a sil. Po vyřešení Sýrie, Venezuely, Íránu a Kuby a oslabení se zbytečnou válkou v případě Ruska dojde i v Libyi ke stabilizaci.

Každopádně už ani v Libyi není diktátor, který nutil žáky škol chodit sledovat popravy odpůrců na stadionech. Mírný pokrok. Země má de facto 2 vlády. Oslabení Ruska pomůže, uvidíte.

Zaujalo mě: z prvních 100 let islámu neexistují islámské písemné prameny. Vše, co z té doby známe, jsou zápisy O islámu. Připomínám, že za tu dobu se rozšířil do Španělska a Francie (bitva u Poitiers v r. 732 je definovaná jako konec rychlé expanze) na jedné straně a skoro do Číny na straně druhé.

AI říká" Tolerance: Mnozí obyvatelé dobytých území (křesťané, židé, zoroastrijci) přijali muslimskou vládu, protože jim často přinášela nižší daně a větší náboženskou svobodu, než jakou měli pod byzantskou nadvládou".

Právě kvůli daním a menšímu útlaku prohráli Byzantinci rozhodující bitvu u Jarmúku. Také Židé utíkali před pronásledováním do Španělska, ale to byli Maurové, ale ten kdo dal Židům svobodu a propustil je z Babylónského zajetí byl Peršan Kýros Veliký, mimořádně tolerantní panovník a to dávno před islámem i křesťanstvím.

Mocenský účel vždy světí prostředky. O mír jde až po naplnění mocenských cílů, tedy mír je v pořadí až na posledním místě.

Velmi informativní článek, díky. Chybka se vloudila.- v Sýrii jsou šíité jen u moře, v Iráku nejsou na severu, ale naopak na jihu a je jich v zemi nejvíc. Jinak výborné.

Politikou USA bylo štvát šíity proti sunitům a tak eliminovat sílu islámského světa. Není vyloučeno, že přímý útok USA a Izraele na Irám bude mít za následek, že se nalezením společného nepřítele uhladí rozpory mezi islámskými větvemi. Obávám se, že z tohoto konfliktu, stejně jako je tomu ve válce USA s Ruskem na území Ukrajiny, bude profitovat Čína.

A politikou obřezanců zas štvát Slovany proti Slovanům.

Je zajímavé, kolik se najde blekotajících trotlů jako David Tolar ochotný chrlit samé lži. Na Iránském islámu nebylo nic militantního.

Kdo vraždí, lže a osočuje z toho ostatní už desítky let jsou USA a Izrael.

Neuvěřitelné jaké lži se odvažujete psát. Irán exportoval terorismus do celého světa a otevřeně deklaroval, že jeho cílem je zničení Izraele. To není militatní?

Vlastně ne - to je militantně genocidní.

V prvních staletích našeho letopočtu ovládali území Persie Parthové, které teprve ve třetím století n.l. porazili a nahradili Sásánovci. Ale s těmi mírumilovnými Zoroastriány bych to nepřeháněl - za Achajmenovců sahala Perská říše od Indu po Egypt a Thrákii (dnešní Bulharsko), za Sásánovců se na západě (pravda, jen na chvíli) zastavili na Bosporu a znovu v Egyptě, o počtu válek, vedených s Římany, nemluvě.