Ať už si myslíme o jaderné dohodě s Íránem (JCPOA 2015) cokoli, jisté je jedno. Po odstoupení USA (květen 2018) je s touto smlouvou problém. A problém kvůli americkým sankcím má i Írán.

Západoevropští signatáři dohody, Francie, Spojené království a Spolková republika, se snaží i bez Američanů JCPOA zachovat při životě – a také obejít americké sankce (které byly na Írán uloženy poté, co Trump od smlouvy odstoupil). K tomu má sloužit mechanismus Instex (Instrument in Support of Trade Exchanges; možno i INSTEX), jehož princip byl takto popsán 10. června 2019 na webu Týden.cz:

(...) má pomoci evropským a íránským firmám pokračovat ve vzájemném obchodování za pomoci směnného, tzv. barterové obchodu, a to navzdory americkým sankcím, které se týkají rovněž finančních transakcí. Komplikovaný mechanismus ve zjednodušené formě znamená, že firmy budou moci pokračovat v obchodování bez převodu peněz mezi oběma zeměmi. Když například bude chtít evropský zákazník koupit íránský plyn a íránský klient bude chtít z Evropy vybavení pro letadla, pošle evropský zákazník peníze mechanismu INSTEX a z těchto peněz budou zaplaceny dodávky vybavení pro letadla. Zatím však má INSTEX sloužit pouze pro humanitární účely, tedy hlavně pro dodávky léků a potravin; na další zboží by se mohl rozšířit později.

Že ovšem není v praxi zcela funkční, přiznal i spolkový ministr zahraničí Heiko Maas, který v neděli 9. června do Teheránu přiletěl: jednak proto, aby za zachování smlouvy i bez Američanů orodoval, a pak také s úmyslem diskutovat o Instexu. Maas řekl, že Instex je „nový nástroj a není jednoduché ho uvést do praxe“, a dodal, že „veškeré formální požadavky ale již byly naplněny, takže, předpokládám, budeme připraveni Instex použít v dohledné době“.

Bez ohledu na to, jak to s Instexem nakonec dopadne (Američané hrozí postihy každému, kdo se bude snažit jejich protiíránské sankce obejít), lze konstatovat, že Maas přiletěl do Teheránu s „vlídnou tváří“. Rozhodně ne jako nacista, sluha Wall Streetu a „otrok“ sionistického nepřítele.

Proč tak silná slova?

Protože „odměnou“ za jeho úsilí byla urážka v podobě nechutné karikatury v íránských novinách Javan, na níž byl Maas přesně takto vykreslen. Jistě: německý host se zmínil o právu Izraele na existenci a sebeobranu a nenechal Íránce na pochybách, že hospodářské výhody, které si od dohody JCPOA slibovali, se bez Američanů dají jen stěží realizovat. Taková je realita, přesto se evropské mocnosti snaží alespoň o něco (v oblasti obejití US sankcí). Maas také hostitelům vyjádřil nelibost nad jejich květnovým rozhodnutím přestat plnit některé části dohody.

A tak přišla ke slovu ona karikatura. Ministr Maas je na ní vyobrazen u řečnického pultu v modrém saku a bílé košili (národní barvy Izraele) s kravatou v podobě americké vlajky; na levém rukávu má pásku s hákovým křížem a pravá ruka je vztyčena k nacistickému pozdravu. A konečně: na očích má brýle, jejichž očnice s čočkami mají podobu dvou Davidových hvězd.

Poznámka na závěr: kdyby byl Írán svobodným demokratickým státem s nezávislým tiskem, nestála by taková karikatura za řeč. Šlo by o nevkusné vyjádření kohosi, o kom si můžeme myslet své – a nic dalšího by nebylo třeba v tom hledat. Jenomže Írán je šíitská diktatura, kde noviny jako Javan vyjadřují oficiální politiku režimu. Asi jako protižidovské karikatury v nacistických novinách před válkou a v jejím průběhu v Německu; to také nebyly jenom nevinné stupidní malůvky. Stejně tak politické „vtipy“ v novinách totalitního Československa.

Tím chci říci, co onen obrázek vyjadřuje: pohrdání režimu ajatolláhů vůči těm, kdo se jim snaží v rámci možností pomoci. Je dobré to vědět.

Heiko Maas jako nacista ve službách amerického imperialismu a sionismu.