Režim posílá na šibenici profesora bruselské Svobodné univerzity

Je to to nejmenší, co můžeme udělat pro někoho, kdo je nespravedlivě odsouzen k trestu smrti: podepsat mezinárodní petici v jeho prospěch. Nejnověji jsem připojil svůj podpis pod výzvu k záchraně života Ahmadrezy Džalaliho.

Ahmadreza Džalali je Íránec pracující na Západě. Vystudovaný lékař působí jako profesor na Svobodné univerzitě v Bruselu a současně jako vědecký pracovník Univerzity východního Piemontu v Navaře na severu Itálie. Jeho oborem je tzv. medicína katastrof (disaster medicine).

Jako Íránec navštěvuje čas od času rodnou zemi. Naposledy v dubnu 2016. Při tomto pobytu byl cestou z Teheránu do severoíránského města Karadž zatčen a uvězněn v teheránském žaláři Evin.

To, co následovalo, bylo šokující. Profesor byl obviněn – ale z čeho vlastně? Úplně přesně to známo není. Některé zprávy hovoří o trestném činu souvisejícím s bezpečností státu. Jiné konkretizují: jde o špionáž.

A co je na tom všem nejděsivější: profesor byl odsouzen k trestu smrti. Bez řádného soudu, spravedlivého a veřejného, bez možnosti komunikovat s právníkem. Prosákly informace, že po většinu času byl umístěn v samovazbě. A že byl přinucen podepsat přiznání, jehož obsah není znám.

Lidé z profesorova vědeckého okolí to celé považují za šílenost a totální nesmysl. Jsou přesvědčeni o jeho nevině a dělají všechno pro to, aby zabránili popravě. Ta by prý mohla být vykonána do čtrnácti dnů. Času není nazbyt.

Jisté světlo do této hrůzné story vnesl Ives Hoblue, který na bruselské Svobodné univerzitě vede výzkum týkající se lékařské pomoci při katastrofách a výjimečných situacích. Časopisu Science sdělil, že Ahmadreza Džalali je vášnivě oddán vědě a o politiku se nezajímá. Nevěří tomu, že by dělal cokoli, co by mohlo být vykládáno jako podvracení íránské vlády. Hoblue se nicméně domnívá, že obvinění by mohlo souviset s tím, že Džalali se při své práci dostal do kontaktů s vědci odjinud, mimo jiné z USA, Saúdské Arábie a – Izraele. Tyto země patří k těm, které teheránský režim upřímně nenávidí a vede proti nim zavilou propagandistickou kampaň. Ovšem s vědci z těchto států udržuje Džalali (a další členové týmu, v němž působí) kontakty výlučně na vědecké bázi. Dělá tedy něco, co je v civilizovaném světě naprosto normální. Nikoli ovšem ve světě, do něhož patří islamistický paranoidní a nenávistný režim vládnoucí v Teheránu.

Paradoxní je, že Džalaliho výzkum je zaměřen na to, jak nemocnice a zdravotnická zařízení co nejlépe připravit na události, při nichž dochází k enormnímu počtu obětí. Jde o přírodní katastrofy a teroristické útoky. Co soudit o režimu, který chce člověka s takovýmto humanitárním posláním připravit o život za „provinění“, o němž lze mít více než vážné pochyby, že je založeno na pravdě?

Svobodný svět nemá mnoho možností postavit se systému, který zneužívá soudnictví ve prospěch své zvrácené politiky (totéž praktikovali vládnoucí komunisté v 50. letech minulého století uvnitř železné opony). Jednou z cest, jak se pokusit prof. Džalalimu pomoci, je vyvolat mezinárodní solidaritu, jejíž vnější formou je petice za záchranu jeho života. Čím víc lidí ji podepíše, tím větší naděje. Když jsem 6. února připojil své jméno, počet signatářů přesahoval 60 tisíc. V úterý kolem osmé ráno SEČ jich bylo přes 140 tisíc.

Více o petici zde

Prof. Džalali na archivním snímku s manželkou a mladším synem na, kterému je nyní pět let. Jeho staršímu potomkovi je čtrnáct. Vrátí se vědec k rodině, nebo bude islamistickým režimem oběšen? (Zdroj: Web novin La Stampa)