Kvůli své důležitosti si ta zpráva zaslouží přední místo v elektronických médiích, palcové titulky v novinách. V rubrice natoaktual.cz na serveru idnes jsme se ve čtvrtek dočetli, jakoby mimochodem, že v Iráku budou likvidovat sklady s chemickými zbraněmi.

Člověk by mohl nabýt dojmu, že jde div ne o banální operaci, která kromě bezpečnostního aspektu není ničím výjimečná. Ovšem tuny sarinu, tabunu a jiných smrtících materiálů mají svůj politický kontext, který nelze přehlédnout.

Především: jde o látky vyrobené a uskladněné před 20. březnem 2003. Tedy před zahájením spojenecké operace "Irácká svoboda". Asi všichni si pamatujeme, že důvodem pro vstup angloamerických vojsk do Iráku byla skutečnost, že bagdádský režim dostatečně nepřesvědčil mezinárodní společenství (OSN), že nevlastní zbraně hromadného ničení (ZHN). A vskutku: po invazi se rozšířil všeobecný omyl, který měl, jako souběžný efekt, zásadní negativní vliv na renomé lídrů obou spojeneckých zemí (prezidenta Bushe ml. a premiéra Blaira). Totiž, že Irák ZHN nemá a válka proti němu byla tudíž neoprávněná.

Z čeho ten omyl vycházel? ZHN se v zemi nenašly. To ale neznamená, že tam nebyly. Jinak by v roce 2012 nebylo co likvidovat. Máme tu dvojí tvrzení, z nichž jedno nemůže být pravdivé.

Lze si jen obtížně představit, že by světlo světa spatřila oficiální zpráva o likvidaci "zbytků" iráckých chemických zbraní ze saddámovské éry, kdyby žádné neexistovaly. Logika je neúprosná: pokud existují dnes, existovaly i tehdy. A pokud existovaly tehdy, byla válka proti Saddámovi důvodná, oprávněná, legitimní. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani paradox, že zajatci onoho omylu (o neexistenci ZHN v Iráku) se posléze stali i Bush ml. s Blairem a mnozí další západní politici.

Osobně jsem nikdy nebyl přesvědčen o tom, že Saddám disponuje jadernými zbraněmi. To by pak unikátní izraelská operace "Opera", při níž byl v roce 1981 zlikvidován irácký nukleární Osirak, postrádala smyslu. Naproti tomu jsem si byl vždy jist, že chemické zbraně mít musí, neboť je v minulosti použil (a byl to jeden z důvodů, který ho přivedl na šibenici).

Oprávněnost války proti Saddámovi je možné opřít nejen o nyní potvrzenou existenci ZHN, ale také o mimořádnou agresivitu jeho režimu. Stačí připomenout nevyprovokované přepadení nesrovnatelně menšího a vojensky slabšího Kuvajtu v srpnu 1990 a následnou vzdušnou agresi proti Izraeli, kam posílal rakety Scud. (Dnes už se zapomnělo na to, že Izrael se vzdal odvety ve vyšším zájmu – zachování protisaddámovské koalice, jejíž arabští členové by sotva byli ochotni bojovat na stejné straně fronty jako armáda židovského státu.)

Podtrženo a sečteno: Všeho do času. Snad nebude od věci, když zapátráme v paměti a každý sám pro sebe si oživí mediální hysterii, která z levé části politické spektra invazi do Iráku provázela.