Po invazi USA a spojenců do Iráku a svržení Saddáma Husajna jsem se kochal nadějí, že země, která se zbavila diktátora, bude následovat Egypt a Jordánsko, uzná Izrael a naváže s ním diplomatické vztahy. Že se stane „normálním“ státem, tedy v rámci možností, jaké poměry na Blízkém východě nabízejí.

Byla to naděje spojená s přáním: kdo mne chce kvůli tomu označit za naivního snílka a člověka mimo realitu, nechť si poslouží. Pokud se mohu bránit, tak snad poukazem na to, že kdyby někdo nedlouho před 19. listopadem 1977 (návštěva prezidenta Sadata v Izraeli) vyjevil názor, že za rok a čtvrt bude mezi Egyptem a Izraelem uzavřen mír, byl by nejspíš ocejchován podobně.

Mé přání se nesplnilo, ba co víc, skutečnost je minimálně v jednom ohledu stejně děsivá jako za Saddáma.

Britský server Jewish News informoval 23. května 2022 o něčem, co normálně uvažující lidé sotva mohou pochopit. V Iráku spatřil světlo světa návrh zákona nazvaný „Zákaz normalizace a navazování vztahů se sionistickou entitou“, tedy s Izraelem a Izraelci. Týká se Iráčanů, ať už doma nebo v zahraničí, stejně jako cizích státních příslušníků s pobytem na iráckém území.

Návrh zákona zakazuje jakýkoli kontakt a jakoukoli komunikaci – včetně spojení prostřednictvím internetu a jeho sociálních sítí - s „okupační sionistickou entitou“, jejími státními příslušníky a reprezentanty, ať už jde o jednotlivce, instituce nebo organizace, a to bez ohledu na důvod takovýchto kontaktů. Rovněž je zakázána finanční pomoc nebo morální podpora vyjádřená Izraeli nebo izraelským organizacím, stejně jako propagace jakýchkoli izraelských či sionistických myšlenek, ideologie nebo způsobu chování, a to v jakékoli formě. Zakázány jsou samozřejmě návštěvy Státu Izrael i obchodní kontakty.

Každému, kdo bude shledán vinným z porušení této normy, může být buď popraven, nebo odsouzen na doživotí.

Obzvlášť tíživě dopadne tento zákon – o němž se má za to, že bude přijat (psaly Jewish News 23. 5.) – na irácké Židy. V praxi by za prosté lidské kontakty se svými příbuznými v Izraeli, byť realizované prostřednictvím sociálních sítí, mohli být popraveni.

Není divu, že vůdce britských Židů Edwin Shuker, který sám pochází z irácké diaspory, nazval návrh zákona jako barbarský. Hovoří o státem podporovaném teroru vůči civilistům a vyzývá britskou vládu, aby „požadovala objasnění a přijala patřičná opatření proti takovéto brutalitě“.

Web Jewish News připomněl, že v době, kdy stál v čele iráckého státu diktátor Saddám Husajn, baasistický trestní zákoník také požadoval popravu lidí, kteří podporují sionistické principy nebo mají kontakty se sionistickými organizacemi.

Třebaže i v jiných arabských státech (Kuvajt, Libanon) mají podobné zákony zakazující kontakty s Izraelem, Jewish News konstatuje, že tato irácká protiizraelská legislativa je suverénně nejvíce represivní v celém arabském světě.

Jistěže nelze všechny arabské země házet do jednoho pytle. Na jednu stranu tu máme Abrahamovské dohody – normalizační smlouvy Emirátů, Bahrajnu, Maroka a Súdánu s Izraelem, na druhou stranu pak takovéto zvrácené paragrafy, do nebe volající nehoráznost.

Patří stát s takovýmito zákony do rodiny civilizovaných zemí?

Mohou snad za toto Američané, prezident Bush, Západ? Nikoli. Je to vina těch, kdo nevyužili šance na budování demokratického Iráku, jistěže s přihlédnutím k místním podmínkám, ale osvobození ze jha diktátorského režimu zneužili k šíření zla. Je to jejich rozhodnutí, jejich odpovědnost a jejich vina.

Ve čtvrtek 26. května 2022 byl návrh zákona iráckým parlamentem schválen. Z 329 poslanců jich pro něj zvedlo ruku 275. Jaký asi zájem projeví svobodný svět o tuto protiizraelskou hanebnost (zabalenou do demokratického hávu)?