Výměna šéfů ve společnosti Google probíhá s úsměvy a v klidu. Žádné drama se nekoná. Není ani třeba, vždyť firma je ve vynikající kondici. Mít zkušenosti a majetek padesátníka, ale chovat se jako ve dvaceti? U mužů se tomu – v tom nejlepším případě – říká krize středního věku. A něco podobného dnes prožívá jedna z nejúspěšnějších firem světa. Má téměř 25 tisíc zaměstnanců a příjmy 29 miliard dolarů ročně, jeho majitelé by však do firmy rádi vrátili „zakladatelský elán“. Společnost Google minulý týden oznámila, že v dubnu 2011 vymění svého nejvyššího šéfa.
Odchází pětapadesátiletý Eric Schmidt, kterého zakladatelé Googlu Larry Page a Sergey Brin najali před necelými deseti lety. Jeho cílem bylo přeměnit začínající firmu ve velkou fungující společnost. Anebo se to dá říct ještě jinak: dva nadšení a chytří kluci hledali někoho „dospělého“, aby dal pozor na „děti“. Schmidt téhle roli dobře rozuměl, a tak i před pár dny, když oznamoval svůj naplánovaný odchod, s úsměvem prohlásil, že Google už nepotřebuje „pedagogický dozor“. Děti vyrostly a mohou se postarat samy o sebe.
Berme jako paradox, že za Schmidta nastoupí na nejvyšší post sedmatřicetiletý Larry Page. Je sice o téměř dvacet let mladší než současný šéf, ale už i on začíná šedivět. A jestli bude chtít do firmy s hodnotou 200 miliard dolarů a 35 miliony v hotovosti na účtu chtít vnést „mladistvý elán“, není vyloučeno, že zešediví zcela.
Lze rozumět tomu, co z pohledu třicátníků Page a Brina firmě chybí. Není prý totiž „cool“. Nikoliv náhodou nemáme v češtině pro tohle slovo jasný a jednoznačný ekvivalent.
Národ ve střední Evropě umí spousty slovy vyjádřit, když je někdo intelektuálně rozervaný, nešťastný nebo otrávený. Ale když je naopak v pohodě, spokojený a oblíbený u ostatních? To česky moc dobře říct neumíme. Anglicky je to „cool“.
Google byl „cool“ v minulém desetiletí. Zejména v jeho počátku. Osobně si pamatuju ten moment (mohlo to být právě někdy kolem roku 2000), kdy jsem vyhledávač Google poprvé použil... a po naťukání dotazu do osamělého řádku uprostřed stránky dostal během okamžiku hledanou odpověď. Bylo to jako zázrak. Většina lidí si to dnes už neuvědomí, ale Google přinesl do webového hledání opravdovou revoluci.
Mnoho věcí na Googlu bylo „cool“. Jak uměl získat ty nejschopnější lidi nebo jak se stále snažil i snaží aplikovat revoluční technologie (posledním příkladem je auto bez řidiče). Jenže dvě věci jsou zřejmé. Že od určitého počtu zaměstnanců firmu „cool“ udržet nemůžete, ani kdybyste se zbláznili. A že být na vrcholu nedokáže nikdo věčně. Ani žádný člověk, ani firma.
Tak jako firmou devadesátých let byl Microsoft (také kdysi dávno „cool“), byl společností první dekády jednadvacátého století Google. A je až fascinující, jak se osud obou podobá. Ze sympatického malého dravce se stává gigant, z kterého jdou obavy a který začíná být nesympatický svou rozpínavostí. Má problémy s antimonopolními úřady, spousty peněz v bance, a když si neví rady s konkurencí, tak si ji prostě koupí. Jen za poslední dva roky koupil Google minimálně třicet společností za zhruba dvě miliardy dolarů.
Google právě pod taktovkou Schmidta vystřídal Microsoft na pozici nejmocnější technologické firmy světa. Porazil ho nejen v internetovém vyhledávání, ale působil mu problémy třeba i tím, že nabízel zdarma produkty zajišťující Microsoftu klíčový byznys (tedy například kancelářské programy). Ale jak už to bývá, nebezpečným konkurentem se ukázal být někdo třetí. V tomto případě Facebook. Když v roce 2001 Schmidt do Googlu nastupoval, byl nejhledanějším výrazem v tomto vyhledavači „Nostradamus“. Dnes je to „Facebook“.
Facebook je „cool“. Zaměstnává 2000 lidí, z toho více než 200 pochází z Googlu. Hodnota firmy se odhaduje podle posledního zájmu investorů na 50 miliard dolarů. Zakladatel Mark Zuckerberg se loni stal osobností roku časopisu Time, byl o něm natočen úspěšný film (i když firemní projekce se asi nekonaly) a má 600 milionů uživatelů. Ti každý měsíc sdílejí 30 miliard internetových odkazů. A hlavně, pod „patronací“ Facebooku a dalších sociálních médií vzniká na webu ohromné území, kam vyhledávače a jejich algoritmy nemohou, anebo jen s obtížemi. To pro Google asi představuje největší riziko.
Výměna šéfů v Google probíhá s úsměvy a v klidu. Žádné drama se nekoná. Není ani třeba, vždyť firma je ve vynikající kondici (ostatně podobně jako Microsoft), má dobré produkty a svým akcionářům nepochybně ještě vydělá spousty peněz. Paradoxně platí, že kdyby byl Google na pokraji krachu (tak jako Apple v devadesátých letech), pak by Larry Page mohl být s návratem zakladatelského ducha úspěšný. Ale takto?
U mužů se krize středního věku obvykle přežene, zanechá však za sebou různé škody. Když je tou jedinou nepotřebné sportovní auto v garáži, můžou si gratulovat. Přejme Googlu, ať své hledání mladistvého elánu přežije podobně snadno.
LN, 24.1.2011