Neviditelný pes

IDEOLOGIE: Arabský nacionalismus je ze své podstaty rasistický

Ideologie panarabismu je formou rasismu. Nejradikálnější arabští nacionalisté podporovali nacistické hnutí již od jeho zrodu ve třicátých letech minulého století. Celé území Blízkého východu vnímali a dodnes vnímají mnozí Arabové jako „čistě arabské dědictví“ a z toho pramení mnohé konflikty v tomto regionu, a to nejen nejvíce medializovaný arabsko-izraelský konflikt, ale i řada dalších např. arabsko-berberský, arabsko-kurdský, arabsko-africký, arabsko-koptský, arabsko-asyrský, dále arabské Anfalské tažení proti Kurdům a násilné akce zradikalizovaných Arabů proti černochům v Dárfúru a zbytku jižního Súdánu.

Myšlenky nadřazenosti Arabů a islámu nad nearabskými komunitami na Blízkém východě zastávala radikální organizace Muslimské bratrstvo, která vznikla ve dvacátých letech 20. století v Egyptě. Arabské násilí zakusily mnohé národy, Židé, Berbeři, Turkmeni a Čerkesové se ocitli v nemilosti a dostali na výběr buď se podřídit arabské nadřazenosti a nebo čelit vyhlídce omezování politických a občanských práv. Nearabské a neislámské národy, které si chtěly udržet svou kulturu, křesťanští Koptové, Asyřané, křesťanští černošští jižní Súdánci, Židé, Asyřané čelili tvrdému pronásledování, diskriminaci, marginalizaci, omezování lidských a občanských práv a později mnozí z nich museli emigrovat ze zemí, kde žili tisíce let. Tuto skutečnost dokládá že otrávení Kurdů jedovatým plynem v Iráku ze strany Saddáma Husajna neodsoudil ani jeden arabský vůdce a intelektuál. Je to z důvodu smýšlení mnohých Arabů, že celý Blízký východ by měl být pouze arabský. To také vysvětluje nenávist Arabů k Izraeli, židovské zemi, kde se hovoří i jiným jazykem než arabským.

Pravdou je, že palestinští Arabové terorizovali Židy v Zemi Izrael ještě před vznikem sionistického hnutí a znovuzrozením Státu Izrael. Hlavní představitel a ideolog ,panarabsismu a významný egyptský plitik Gamal Abdel Násir využíval k divokému protižidovskému podněcování lži z nacistické literatury a ze spisu Protokolů sionských mudrců. Arabové na Blízkém východě, včetně palestinského muftího Hajj Amina Al Husseiniho, s obdivem vzhlíželi k nacistickému Německu, zejména vyjadřovali souhlas s nacistickým antisemitismem a se způsobem, jakým nacisté zacházeli s Židy. Nenávist Arabů k Židům nepramení pouze z dramatických okolností vzniku Izraele a „okupací tzv. palestinských území“, ale má příčinu v samotném náboženství islámu. Protižidovské pogromy v tehdejší Svaté zemi a arabských zemích se udály dávno před vznikem sionismu a Izraele. Arabský pokřik Itbach al Yahud „zabijte Židy“ byl už od středověku, a dodnes je bojovým heslem zradikalizovaných Arabů, muslimů a jejich současných zastánců. Dne 1. března 1944 pronesl palestinský muftí Amin Al-Husseini v tehdejším nacistickém Německu, v Berlíně, projev k muslimským nacistickým jednotkám SS: „Zabijte Židy, kdekoliv je najdete. To těší Boha, historii a náboženství. To zachraňuje vaši čest. Bůh je s vámi“. Po vzniku Izraele se antisemitismus uvnitř arabského a islámského světa stal hlavní převažující ideologií, v televizních seriálech, filmech, novinách, knihách a učebnicích byli Židé zobrazováni jako nejnepřátelštější a nejhorší nepřátelé muslimského proroka Mohameda, islámu a všech Arabů. Antisemitská témata zachycena v nacistických tiskovinách a Protokolů sionských mudrců rezonovala celým arabským světem. Faktem je, že mír na Blízkém východě nastane jedině tehdy, až Arabové budou chápat Židy jako lidi a své děti budou více milovat, než nenávidět Židy.

Avšak Židé nejsou jedinými oběťmi arabského rasismu. K dalším národům na Blízkém východě trpící tvrdou diskriminací, marginalizací, útisku a arabizací jsou Kurdové. V Sýrii jich žije až 2,5 milionu a jsou občané druhé ne-li třetí kategorie. Syrští Kurdové mají zakázáno dávat svým dětem kurdská jména, stejně tak města, budovy, domy, divadla, hospody, kavárny, ulice, instituce v kurdských městech nesmějí nést kurdská jména a názvy. Syrští Kurdové čelí kulturní genocidě. To režim Saddáma Husajna v Iráku zašel vůči vlastnímu kurdskému obyvatelstvu ještě dále, když použil vůči němu jedovatý plyn v Halabdže, při tomto útoku přišlo o život tisíce Kurdů. Násilnou arabizací trpěli také Berbeři v severní Africe.

Arabský rasismus vůči černým Afričanům je neznatelnější v Darfouru, kde tamní Arabové povraždili a zotročili tisíce černých křesťanských nearabských Afričanů, černoši žijící ve všech arabských zemích zakoušejí rasismus na vlastní kůži, většina Arabů označuje černochy jako „abed“, což v arabštině znamená „otrok“, Eritrejci v Egyptě byli vystaveni tvrdému fyzickému násilí a někteří z nich unikli před pronásledováním do Izraele. Bývalý súdánský Arab popsal svůj život a dospívání v Súdánu, kde se těšil nadřazenému postavení vůči černochům, přesto, když se přestěhoval do Saudské Arábie, byl šokovaný skutečností, že jeho arabství nebylo považováno za dostatečně arabské uvnitř saudskoarabské rasistické společnosti.

zpět na článek