Do jásajícího davu nad ránem Nového roku vjel americký muslim v nákladním autě plném výbušnin, zavraždil 15 osob a 30 zranil. Sám přišel o život při přestřelce s policií. Po celá desetiletí jsou reakce západních liberálních médií na masové vražedné útoky islamistů vyhýbavé. Stalo se zvykem zamlčet nebo odložit zprávu o totožnosti pachatele. „Neukvapujme se s úsudkem“ prohlásil okamžitě po masakru americký prezident Joe Biden.

Později následuje psychologický průzkum vrahova životního příběhu a úleva, naleznou-li se nějaké „polehčující okolnosti“. Jak se dalo předpokládat, byl to vyšinutý jedinec, s poruchou osobnosti, v tomto případě, typický „loser“ (ztroskotanec), s manželskými problémy a neúspěšnou životní kariérou. Jaké štěstí, nebyl napojen na zahraniční islamistickou organizaci, takový „osamělý vlk,“ jednal na vlastní pěst a tomu se přece, nejsou-li předem známy nějaké indicie, zabránit nedá. „A v Americe, kde jsou tak snadno k mání automatické zbraně, je střelba sebevrahů do lidí přece poměrně běžná.“ Jaké to srovnání! Neméně bizarní omluvu vymyslel nevlastní bratr teroristy: „On se nedávno zradikalizoval, ale s islámem to nesouvisí.“

Pro levici je každá kritika islámu nepřijatelná, považuje ji za odsudek, za bělošský šovinismus a rasismus extrémní pravice, ačkoli náboženství rasa není. Obviněním z tzv. islamofobie (termín fiktivní psychologické neurózy vymyslel ajatolláh Chomejní pro Íránky, jež po převratu odmítaly nosit hidžáb, 1979) levice vnutila společnosti autocenzuru, neboť považuje za humánní chránit znevýhodněnou a prý ponižovanou (?) menšinu. Zločiny muslimů jsou dokonce příležitostí k obviňování většinové společnosti.

Vyžaduje poklidné spolužití s muslimy pomíjet některé neblahé a s životním stylem pod vládou sekulárního zákona, svobody projevu a tolerance odlišnosti, neslučitelné islámské zvyky? Máme snad z ohleduplnosti nebo z obavy „ze střetu civilizací“ ustupovat před islamisty prosazovanou sektářskou a puritánskou formou náboženství? Většina muslimů na světě s Al Káidou, Talibánem, ajatolláhy a jejími šiítskými teroristy nesouhlasí. Pod jejich brutální diktaturou trpí milióny. Ztotožňovat islámskou zbožnost s politickým islamismem by nepochybně bylo nespravedlivé, ale o globálním problému muslimského terorismu by se snad mluvit mělo. Islám prochází od vzniku Muslimského bratrstva v Egyptě (1928) a teokracii v Íránu (1979) hlubokou krizí a dříve nebo později se ozvou reformní hlasy náboženských autorit.

Pár hodin po masakru v New Orleans skandoval dav v ulicích New Yorku: „Revoluční intifada, jediné je řešení.“ Přestože o boji s Velkým satanem ajatolláhové často mluví a Hamás ho má v programu, mnohým lidem připadá srovnávání útoků proti Izraeli s terorismem proti Západu poněkud přehnané. Konflikt na Blízkém východě jim připadá lokální a judaistický Izrael přestává být součástí západní civilizace. Zapomínají ovšem na jedno. Globální výbuch antisemitismu a masová podpora terorismu proti Izraeli podvrací morálku a soudržnost západní společnosti. Islamismus, jenž inspiruje ony „osamělé vlky,“ zvítězil v Íránu, Iráku i Afghánistánu a nyní napochodoval do nešťastné Sýrie.

Stačí se však zamyslet nad hrozbou, jakou pro svět představuje nukleární Írán, abychom věděli, že Izraelci bojují i za nás.