Už dlouho nebylo slyšet nic o případném útoku Izraele na íránská jaderná zařízení, přestože Teherán ve výrobě jaderné zbraně dál postupuje a obohacuje uran už na 84%. Premiér Binjamin Netanjahu označil za rudou čáru obohacování na 90%, což je úroveň potřebná k výrobě atomové bomby, a často zdůrazňoval, že jaderný Írán nepřipustí, protože pro Izrael představuje existenční hrozbu. V poslední době se k tématu příliš nevyjadřuje, ale to neznamená, že se Izrael k úderu nechystá.

Netanjahu od začátku roku uspořádal řadu nezveřejněných schůzek s představiteli armády a zpravodajských složek. Začátkem března Izraelci jednali o jaderném Íránu ve Spojených státech, americký ministr obrany Lloyd Austin navštívil Izrael a koncem týdne byl v Izraeli i velitel Centrálního velení Michael Kurilla.

V únoru izraelská vláda vyčlenila v rozpočtu další vysokou částku na přípravu úderu, která už intenzivně probíhá na praktické úrovni.

V podstatě jde jen o to, zda Izrael zaútočí sám nebo s pomocí Spojených států. Jejich zapojení se stále zdá nepravděpodobné, přestože obě země v lednu provedly už druhé společné vojenské cvičení za uplynulý rok, jehož se zúčastnilo skoro sedm tisíc vojáků obou armád. Mimo jiné nacvičovali tankování letounů ze vzduchu nebo na amerických letadlových lodích, které by bylo vzhledem k vzdálenosti Íránu od Izraele nutné. Představitelé obou armád se netajili tím, že cvičení se koná především kvůli Íránu. A před měsícem proběhly společné námořní manévry v průlivu Mandeb u Jemenu.

Představitelé americké armády Izrael podporují. Probíhá také čilá zpravodajská spolupráce a před týdnem vyzvalo čtyřiačtyřicet bývalých amerických generálů a admirálů vládu, aby Izraeli k úderu na Írán poskytla vyspělé zbraně, s nimiž Bílý dům dosud váhá. Nejvíc by Izrael potřeboval bomby bunker busters, které dokážou proniknout silnou vrstvou betonu hluboko do podzemí. Íránské jaderné továrny se nacházejí v hlubokých podzemních prostorách, které by běžné bombardování nepoškodilo.

Útok dnes bude mnohem obtížnější, než by byl před deseti lety. Netanjahu ho chtěl provést už v letech 2010 a 2011, jak v roce 2015 přiznal tehdejší ministr obrany Ehud Barak, ale náčelník hlavního štábu operaci nedoporučil s tím, že armáda není připravená. Jeho nástupce Beny Ganc o rok později připravenost potvrdil, ale s útokem zase nesouhlasil tehdejší ministr obrany Moše Jaalon. Později chtěl dát Izrael šanci jednání o mezinárodní dohodě o omezení íránského jaderného programu, která nakonec vznikla v roce 2015, ale byla zcela nedostatečná a výrobu jaderné zbraně by Íránu po několika letech umožnila. Izrael čekal i na výsledek loňského vyjednávání o obnově této smlouvy, od které Spojené státy odstoupily za Donalda Trumpa, ale rozhovory nikam nevedly. Čekal i na íránskou reakci na nedávný americký návrh dohody o zmrazení jen některých částí jaderného programu výměnou za uvolnění miliard dolarů na zablokovaných účtech. Íránci však znovu odmítli.

Současný ministr obrany Joav Galant zdůraznil, že úder bude muset být „kreativní“, aby zničil celou jadernou infrastrukturu. Íránské továrny jsou roztroušené po celé zemi; někde jsou odstředivky na obohacování uranu, jinde výzkumné ústavy a další instituce, a know-how k výrobě atomové bomby zná řada vědců a inženýrů. Není proto možné bombardovat jen jedno místo ze vzduchu a navždy se problému zbavit jako v případě izraelského zničení iráckého jaderného reaktoru Osirak v roce 1981 a syrského v roce 2007.

Izrael tak nejspíš zvolí různé způsoby likvidace programu. Řadu různých zařízení už dříve poškodily nevysvětlitelné incidenty a výbuchy a došlo i k řadě atentátů na íránské jaderné vědce; jen vloni jich zemřelo záhadnou smrtí nejméně osm.

Írán už koncem února nahromadil skoro 88 kg uranu obohaceného na 60%, přestože původní mezinárodní smlouva mu povolovala jen necelá čtyři procenta. Podle náměstka amerického ministra obrany Colina Kahla dnes může Teherán začít obohacovat uran na kritických 90% během 12 dnů. Výroba jaderné hlavice na balistickou střelu by mu však trvala přes dva roky.

Podle izraelských armádních představitelů musí Izrael počítat s tím, že úder provede sám, ale všichni zdůrazňují, že je toho schopen. Je ale možné, že mu Američané poskytnou alespoň logistickou podporu.

Roli v izraelském útoku možná sehraje i kontroverzní soudní reforma. Washington ji ostře kritizuje a naléhá na Netanjahua, aby ji zastavil. Možná, že kdyby to udělal, Američané by Izraeli nějakým způsobem s úderem pomohli.

Ať už jej Izrael provede sám, nebo s americkou podporou, musí počítat s tím, že v reakci na něj vypukne válka na všech frontách, tedy s Hamásem a Islámským džihádem v Pásmu Gazy, s Hizballáhem a libanonskými Palestinci na severu a nejspíš budou útoky i ze Sýrie. A všechny bude řídit Írán, který své spojence vyzbrojuje a financuje miliardami dolarů.

Prozatím Izrael bojuje proti jadernému programu občasnými nepřiznanými útoky na tu či onu íránskou továrnu pomocí ozbrojených dronů nebo sabotážemi a zároveň se snaží zničit co nejvíc zbraní, které Írán dodává spojencům v Sýrii. Je to však sisyfovský úkol – zatímco Hizballáh měl před válkou s Izraelem v roce 2006 jen asi 15 000 raket, dnes jich má na 150 000, včetně vyspělých střel dlouhého doletu. Kdyby je začal odpalovat, zabil by tisíce Izraelců a ochromil celou zemi.

To, že izraelští politici o útoku nemluví, neznamená, že k němu nedojde. Dokonce naopak – mlčení spíš signalizuje, že přípravy jsou v závěrečné fázi. Izrael si nemůže dovolit úder neprovést.